Jó, a co takhle se na to podívat z hlediska nabízenýho produktu? Dyť ty womity, co produkuje dnešní hudební a filmové průmysl, ty natáhnó do kin leda tak odrůstající mimina, co se chcó podívat na nový hezký ještěry v jurským parku. Filmy mě nebraly nikdy, ale o hudbě můžu zodpovědně říct, že kdyby se vyskytovala v takové kvalitě jako minus 40 járů, tak bych si ju kupoval na předraženéch vinylkách, o digitální formě bych se ani nebavil, natož v nějaké extra kompresi. No a nic jinýho se nestahuje. Empétrojky, což vyjadřuje, jak si ti konzumenti považujó kvalitu onoho zboží. Dobrý tak akorát na zacpání uší v MHD. A co se týče filmů - vrazil bych love do návštěvy filmu, ale ten by musel O NĚČEM BÝT, to, co ten Holywood produkuje, si nezasluhuje jakoukoliv úctu či právní ochranu. Junk. 

Problematika duševního vlastnictví tkví v tom, že záměrně vytváříme vzácnost tam kde být nemusí. Duševní vlastnictví je chybný koncept nabývání majetku.

A nebylo by jednodušší prostě ten původní film prohnat jakýmkoli OSS MPEG encoderem? Výsledný efekt bude IMHO stejný.

To by nestačilo. Protože výsledkem by byl stále přehratelný film. A dnešní zákony o duševním vlastnictví zakazují šíření i těch souborů které se v jakémkoliv myslitelném přehrávači (i třeba ještě neexistujícím) dají interpretovat jako daný film. Pěkná úchylárna, což? Budu mít nějaká data, pak vyjde nový film a najednou moje data nejsou moje protože se dají interpretovat v nějakém prohlížeči jako ten film..

Čím to je, že všichni tihle odborníci vypadají jako santusáci?  Není nad důvěryhodný zjev,

to říká ten pravej...

"vojín Kefalín, a čo si predstavujetě pod takým názvom důveryhodný zjav?" by se ptaj mjr Terazky...

já osobně mám teda větší důvěru k někomu zcela civilnímu a obyčejnýmu, než k těm rádobymoderním frikulínům (pouličním obchodníkům-nutičům) v kvádrech!