Záznamník prožitků z pohoří Rhön v Německu

Název pohoří Rhön mohl vzniknou z keltského výrazu rainom, což patrně znamená kopcovitý. Kelty jsme tady nepotkali, ale kopečky ano. A nechají se šlapat, pěšky i na kole.

V centrální části Německa se rozkládá na ploše 1 550 km² jedno z nejkrásnějších pohoří této země. Na území pohoří Rhön, které zasahuje do třech spolkových zemí, Bavorska, Hesenska a Durynska, je od roku 1991 vyhlášena přírodní rezervace UNESCO – Biosférická rezervace Rhön.

Rhön zaujímá zvláštní místo v rozmanitosti nejenom německých horských pásem. Takřka nedotčenou a občas i liduprázdnou krajinu s čedičovými kopci vulkanického původu a s nekonečnými loukami i rozsáhlými lesy neruší výškové budovy či průmyslové stavby.

V pohoří Rhön jsou menší i větší města. My nejprve zastavujeme v obci Aschach, kterou protéká řeka Fränkische Saale. Prohlížíme si zdejší nejvýznamnější stavbu a dominantu obce, zámek Aschach z 12. století.

V okolí je krásný zámecký park a uvnitř celkem tři muzea – folklórní, školské a Graf-Luxburg-Museum.

Pokračujeme do západní části pohoří Rhön a současně do severní části Bavorska, kde nad lázněmi Bad Brückenau objevujeme kopeček Volkersberg vysoký 552 metrů.

Kromě sakrálních budov je zde nějaké středisko mládeže, a tudíž na spaní moc rušno. Procházíme se a prohlížíme si bývalý klášter Kloster Volkersberg a Poutní kostel svatého kříže.

Pod kopcem se nachází obec Volkers. Podle pověsti tam ve 12. století chtěli postavit kapličku. Řezivo, které pracně připravovali, bylo druhý den nalezeno vedle kříže na vrcholu hory. Snesli ho zpátky a v noci hlídali. V měsíčním světle viděli, jak bílý jelen odnáší dřevo na paroží na vrchol hory. Rozhodli tedy postavit kapli nikoliv v obci, ale na hoře Volkersberg.

Sjíždíme z kopečka dolů do lázní Bad Brückenau, které se nacházející v údolí řeky Sinn. Městečko shledáváme sice půvabné, ale při pátečním večeru překvapivě ospalé.

První budovy byly na tomto místě postaveny ještě před 12. stoletím, ale nejstarší písemná zmínka o městě je v podobě listiny z roku 1249. Prohlížíme si starší domečky, z nichž by některé mohly mít své základy až z 16. století.

Na začátku 20. století byly v Bad Brückenau vytvořeny dva lázeňské parky. Jeden si procházíme a překvapivě ani tady nepotkáváme žádné lidi.

Sice jsme sem přišli s úmyslem dát si pivo z nějakého lokálního pivovaru, ale nakonec ochutnáváme pramen „sedm zdrojů“.

*

Spaní na okraji lesa nebylo špatné, jenom ta dálnice v noci moc nahlas „prozpěvovala“.

Při sobotním ránu odjíždíme za sluníčkem, které nacházíme v sedle na obcí Kothen. Ráno je líný začátek dalšího nádherného dne. Přípravě snídaně i výletu věnujeme dostatek času.

Chvíli po našem prvním nasednutí na kolo si prohlížíme zajímavé historické hraniční kameny na hranici Bavorska a Hesenska, které pocházejí z roku 1729.

KB neznamená Komerční banka, ale Königreich Bayern neboli Bavorské království. Kromě roku je zde královský znak s křížem.

Z druhé strany hraničního kamene je KP = Königreich Preussen – Pruské království a jeho znak se lvem.

Majákem našeho dnešního dopoledního putování je rozhledna Mottener Haube na vrcholu zalesněného kopce Grosse Haube v nadmořské výšce 658 metrů. Její dosažení není zdaleka tak snadné, jak se na první pohled zdálo.

Na vyhlídkovou plošinu ocelová rozhledna vysoká 23,8 metru musíme vystoupat po 135 schodech, přičemž si lze odpočinou na některé z 11 mezipodest.

Dnes je celkem dobrá viditelnost, a tak si užíváme panoramatický výhled. Především vyhlížíme kopečky Wasserkuppe či Kreuzberg, kam se chystáme nebo pohoří Spessart rozprostírající se na jihozápadně, kam jsme původně plánovali letošní výlet. Vidět je toho samozřejmě více a v orientaci nám pomáhají čtyři informační tabulky.

Další cíl, který jsme si v pohoří Rhön vyhlédli, se nachází východním směrem. My však k němu musíme jet trochu složitěji, jelikož se v těchto místech nachází Vojenský výcvikový prostor Wildflecken o rozloze více než 7000 hektarů. Založen byl v roce 1938 a v současnosti ho společně s Bundeswehrem užívají vojska NATO.

Klášter Kreuzberg je františkánský klášter u města Bischofsheim. Nachází se na západním svahu vrchu Kreuzbergu v pohoří Rhön v nadmořské výšce 864 m. Každý rok se na Kreuzberg, a do zdejšího kláštera koná kolem 70 poutí z celé Franky. Klášter zasvěcený Povýšení kříže byl založen františkány, kteří postavili první budovu v letech 1681 až 1692. Následovala stavba knížecí budovy, kaple, křížové cesty a v roce 1731 pivovaru. Na Kreuzbergu se od té doby vaří pivo. Závidím poutníkům, já jsem totiž přijel autem.

V předkřesťanských dobách mohlo být na vrchu Kreuzberg (928 m.n.m.) pohanské kultovní a náboženské místo. Název Kreuzberg vznikl patrně až v polovině 17. století a nahradil původní označení Aschberg, ale už někdy od 7. století je považován tento kopeček za „Svatou horu Franků“.

První poutní kříž tady vztyčili kolem roku 1400, první kapli vybudovali v roce 1598. Kníže-biskup Julius Echter von Mespelbrunn nechal na Kreuzberbu roku 1582 postavit tři kříže. Místo se stalo postupně cílem poutí. Stávající kříže pocházejí z roku 1710.

Nedaleko od Kreuzbergu objevujeme jezírko Rothsee. Na jídelním lístku zdejší rybí hospody Fischerhütte am Rothsee nás nic nezaujalo, tak si vaříme oběd sami.

Po cestě k jezeru si prohlížíme bývalý důl. Zdejší čedičová ložiska má na svědomí vulkanismus před 10 až 30 milióny let. Kámen má široké využití a dodnes se těží v okolních lomech.

Kořeny hornictví v pohoří Rhön sahají až do roku 1421. Od té doby se zde těžil baryt, fluorit, železo, hnědé uhlí a čedič. Ve třech oblastech (Eisgraben, Lettengraben a Bauersberg) se těžilo hnědé uhlí různé kvality.

Je čas na projížďku na kole. Proto zastavujeme na parkovišti Schornhecke. Následující výlet se odehrává na náhorní plošině Hohe Rhön, na hranicích přírodních parků Hessische Rhön a Bayerische Rhön, které spolu tvoří přeshraniční biosférickou rezervaci Rhön.

Oblast uznaná UNESCO jako biosférická rezervace se nachází v Bavorsku, Hesensku a Durynsku.

Kdyby snad někdo nevěřil, tak opravdu umím jezdit na kole.

A František také. A ještě mi mává.

Šlapeme až do nadmořské výšky 920 metrů k vysílači Heidelstein.

Trochu nás překvapují neustálé zákazy vjezdu na celkem široké a upravené cesty, kam mohou jenom pěší turisté. Nechápeme, ale dle možností respektujeme.

V podvečer se vydáváme na cyklo prohlídku města Bischofsheim in der Rhön.

Kromě centra města si prohlížíme také tři kostely, římskokatolický, evangelický a pravoslavný.

Pět hvězd okolo jeho hlavy, které symbolizují pět písmen slova TACUI (mlčel jsem), sice chybí, ale význam souhlasí. Jan Nepomucký na mostě přes potok Brand mlčel, neprozradil nám, kde mají v Bischofsheim in der Rhön nejlepší pivo.

Tak hledáme sami a daří se to.

Například pivo Rother Bräu z bavorského rodinného pivovaru, který sídlí v obci Hausen, shledáváme pitné a chutné.

*

Nedělní obloha se rozsvěcuje, hvězdy hasnou. První sluneční paprsky nás vítají u parkoviště pod sjezdovkou na Kreuzberg. Lyžaři nás nerušili, protože sníh ještě nenapadl, i když teplota nad ránem nebyla zcela úplně spacáková.

Nejvyšší hora pohoří Rhön a hrabství Fulda se jmenuje Wasserkuppe a vyrostla kdysi do nadmořské výšky 950 metrů.

Bezlesý vrchol hory nabízí nádherný panoramatický výhled, a tak v klidu vpíjím lačnýma očima do sebe okolní krásnou krajinu, která se prostírá přede mnou.

Připomínka doby, kdy bylo Německo rozdělené. Na Wasserkuppe sídlila od roku 1945 do 1998 protivzdušná obrana, která hlídala prostor od Norska po Turecko.

Dnes hlídají letecký provoz na Wasserkuppe z řídící věže na zdejším letišti. Hora je totiž známá jako kolébka bezmotorového létání.

Je tady také velké letecké centrum pro závěsné kluzáky, paragliding, kiting i muzeum plachtění.

Kdo je větší, radar nebo měsíc.

Pomník vytvořili letci v roce 1923 na památku svých kamarádů, kteří zemřeli.

Přes silnici jsou závory, ale vlak tam nejede.

Na této nejvyšší hoře v Hesensku, pramení řeka Fulda a dalších 30 potoků.

Jestli ten počet pramenů souhlasí jsme nezjišťovali, ale kde začíná svou pouť potok Grumbach (Reulbach) objevujeme.

Nedaleko pramene stojí od roku 1622 na velkém kulatém podstavci boží muka.

Poslední pohledy od Wasserkuppe před naší další poutí.

Severovýchodním směrem jsme si vyhlédli městečko Wüstensachsen, kde objevujeme zajímaví piknikové místo.

Vaříme oběd a než stačíme nasednout na kola, tak nás dostihla žízeň. Co se dá dělat, bránit se nebudeme. Opět nám dělá společnost Rother Bräu a opět jsme spokojeni.

Na okraji městečka si prohlížíme mariánské místo, které je zde od roku 1966.

Výšlap na úpatí kopce Ehrenberg byl náročnější, ale zase něco zajímavého vidíme.

Jedny z posledních pohledů na úžasné pohoří Rhön, které jsme dva dny objevovali a obdivovali.

Už jsme nic neplánovali, ale kde se vzala, tu se vzala, na kopečku vysokém 481 metrů, nás zaujala zřícenina hradu Lichtenberg.

Z vyhlídkové věže zříceniny se mohou určitě nabízet zajímavé pohledy, ale bohužel je stejně jako restaurace zavřená.

Když už jsme byli na hradě, tak zastavujeme také v podhradí. V městečku Ostheim vor der Rhön nás totiž zaujal kostel svatého Michaela a komplex budov okolo něho.

Také interiér vlastního kostela je zajímavý. Nástropní malba nebo umístění varhan místo oltáře.

Na okraji města potkáváme kouzelnou parní mašinku. Jedná se o muzejní železnici Rhönzügle ve Fladungen, která jezdí v létě na trase bývalé Streutalbahn z Mellrichstadt do Fladungen se zastávkou v Ostheim vor der Rhön. Svezení by mohlo být zajímavé, ale asi by to byla dlouhá cesta, přeci jenom to máme domů přes 300 kilometrů.

Víkendová pohádka jménem „pohoří Rhön“ je u konce. Před pár dny jsem netušil, jak kouzelná krajina se nachází uprostřed Německa.

* (Veškeré fotografie jsou z archivu autora povídání)

*

Minulý rok jsme také objevovali zajímavá místa, tentokrát v pohoří Schwarzwald: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/svarcvaldky-nebo-schwarzwaldklinik-nemecko.Bg23090666