Velehrad - poutní místo, klášter a duchovní centrum Moravy

Hlavním městem Moravy by podle polohy měla být Olomouc. Nakonec se však stalo administrativním centrem Brno. Bylo blíž tehdy vládnoucí Vídni, nepodlehlo Švédům, bylo větší a bohatší. 

Obě zmíněná města mají určitě bohatou a zajímavou historii, ale duchovní centrum Moravy se nacházelo jinde. Velehrad je to místo, které sehrálo významnou roli v dějinách Moravy i celého českého státu. Obec se nachází v krajině úrodné, v dnešním okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. V lidové tradici je toto místo ztotožňováno s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem. V historických pramenech však není v 9. až 13. století sídlo tohoto názvu nikde zmíněno. Oblast byla osídlena již před příchodem Slovanů, ale nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131, avšak bez bližší identifikace.

Vesnice to může být sebekrásnější a sebezajímavější, ale většina lidí sem přijede se podívat z jiného důvodu. Poutních míst je sice na Moravě mnoho, některá jsou známá, jiná zapomenutá. Velehrad je však jenom jeden. Je jiný a právem je označován za nejvýznamnější poutní místo České republiky. Nejezdí sem jenom poutníci, obdivovaná bazilika a její okolí k sobě přitahuje i mnoho lidí nevyznávajících křesťanskou víru.

Ve Velehradě se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

Na tomto místě, které má v sobě otisknutou cyrilometodějskou pečeť, působí v současné době tři katolické řády. Kromě zmíněných jezuitů je to ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenská provincie Kongregácia sestier Božského Vykupiteľa.

Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Tato byla v roce 1985 vyznamenaná Zlatou růží. Jedná se o drahocennou, hlavou církve posvěcenou dekoraci z čistého zlata, kterou pro papeže po staletí vyrábějí nejlepší mistři ve zlatnickém oboru. Papež ji uděluje jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolického ducha a loajalitu Svatému stolci. Její udělení je považováno za obrovské ocenění a vyjádření mimořádné papežské přízně.

Na podnět Roberta, biskupa olomouckého, založil klášter moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován byl v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V lednu roku 1421 byl objekt kláštera vypálen moravními husity. K obnově došlo až ke konci 16. století. V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen hned dvakrát. V roce 1623 se o to postarala sedmihradská vojska, roku 1626 to byli pro změnu povstalci z Valašska. Naštěstí nedlouho poté, v letech 1629 až 1635 se uskutečnila raně barokní přestavba. O necelých padesát let později (rok 1681) došlo v klášteře ke zničujícímu požáru. Následovala rozsáhlá přestavba konventu a následně kostela, jež probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby působí kostel jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 získali klášter jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Nejprve vznikla v klášteře kolej a později (v roce 1916) řádové gymnázium, jež mělo za úkol vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium bylo na počátku jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl až rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej na Papežský ústav. Kolej poté přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské. Gymnázium se osamostatnilo na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě.

V roce 1942 bylo gymnázium zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. Po druhé světové válce byly oba ústavy obnoveny. Smutná doba však na sebe nenechala dlouho čekat. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v noci z 13. na 14. dubna roku 1950. Klášter byl přepaden Státní bezpečností v rámci Akce K, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se řád jezuitů do kláštera vrátil a téhož roku Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Na památku této události byl na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho znakem. V roce 2004 zde zahájilo výuku církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001. Na jeho fasádě jsou umístěny krásné sluneční hodiny, které odměřují čas nejenom studentům, ale i návštěvníkům slavného kláštera a jednoho z nejvýznamnějších poutních míst v zemi.

Dominantou klášterního komplexu je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, která je patrně největší církevní stavbou na Moravě. Vstup je umožněn návštěvníkům denně, bez placení vstupného. A tak si každý může prohlížet zajímavou výzdobu, na níž se podílelo mnoho významných umělců. V interiéru se například dochoval tzv. klenot moravského baroka – vyřezávané chórové lavice ze 17. století.

Když se člověk prochází okolím Velehradu, pohybuje se v místech, kde možná kráčeli cestou víry, pokory, lásky a naděje Cyril a Metoděj či slovanští poutníci do Říma a může tak čerpat něco z jejich energie, která je zde otištěna. Kdo by měl více času na návštěvu zdejšího kraje, může se vydat do Velehradu po trase nově otevřené poutní stezky ze Svatého Hostýna.