Svatá je nejenom Hora

Svatá Hora u Příbrami nebo u Příbramě. Místo, kde se nachází jedno z nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Čechách i v Evropě.

Tři sta šedesát pět krytých schodů stejně jako počet dnů v roce. Není jednoduché je vyšlápnout, ale lze to zvládnout dříve než za celý rok.

Samozřejmě, když není člověk velký hříšník. V tom případě by měl člověk vylézt studené kamenné schody po kolenou a na každém se pomodlit. Moje andělská bytost, skoro neobtěžkána hříchy, je téměř vyběhla.

Raně barokní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie shlíží z nadmořské výšky 586 metrů dolů na Příbram už více než tři století.

Poutník z 15. století by byl určitě překvapen, kam přenesli dřevěnou sošku Panny Marie s Jezulátkem, která se tehdy nacházela v malé kapličce.

Dnes má své místo tato vzácná soška přímo uprostřed stříbrného oltáře v bazilice Nanebevzetí Panny Marie.

Podle pověstí ji vyřezal sám pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který dnes pozoruje od zámečku Ernestinum davy lidí proudících na Svatou Horu, aby pohlédli nebo se pomodlili u jeho sošky.

Svatohorskému areálu vévodí na vyvýšené terase kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Baziliku obklopují ambity ve tvaru obdélníku, v jejichž rozích se nachází čtyři osmiboké uzavřené kaple, Plzeňská, Pražská, Březnická a Mnišecká.

Rozhodující význam měl pro areál rok 1647, kdy jej nechali jezuité přestavět.

Vpíjíme očima všechnu tu krásu, která vznikala podle plánů Carla Luraga a P. Benjamina Schleyera.

Světlo světa začalo spatřovat jedno z nejslavnějších poutních míst u nás i v Evropě.

Do světa stavitelů této památky sice již nepronikneme a nepoznáme jejich pocity při realizaci díla, přesto investujeme svou energii, abychom se pokusili zjistit, jak se tehdy dívali na svět.

Během čtyřiadvaceti hodin jsem si vyšlápl na Svatou Horu třikrát. Při sluníčku, při jeho západu a pod dohledem hvězdné oblohy.

Silný zážitek, který určitě zanechá v každém, kdo místo navštíví, hlubokou stopu.

Při toulkách v okolí Svaté Hory spatřujeme několik dalších zajímavých památek. Před hlavním vstupem se rozléhá náměstí s kamenným mariánským sloupem.

Pod příjezdovou cestou k areálu si prohlížíme Svatováclavský dub, který patří k nejvýznamnějším památným stromům v České republice.

Nad náměstíčkem se zastavujeme u sousoší Kalvárie. Sochař Matěj Hueber a rok 1692.

Své kouzlo mají také pohledy na areál i okolí od křížové cesty.

Na opačné straně areálu, jižně od Březnické brány, spatřujeme Mariánskou studánku z roku 1634. Dnes se nad studánkou nachází kaplička, proto jsme museli jít zahnat žízeň do nedalekého stánku s punčem a bombardinem.