Řím poprvé a moji průvodci po něm - Abbot Luigi, Pasquino, Madama Lucrezia a Babuin

Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.

Sochy. Možná trochu nečekaný začátek mého povídání. Ale jejich návštěvu jsem nemohl vynechat. Čekaly tam na mě již dlouho, od počátku 16. století. Tenkrát pomáhaly dotvářet veřejné mínění ve městě. Lidé na ně přilepovali vzkazy politikům, vládcům i papeži. Sochy sloužily jako vývěsky, ale nelegální. Nápisy především satirického charakteru se tam objevovaly většinou v noci a samozřejmě bez podpisu jejich tvůrce. Dnes se jim říká „mluvící sochy“, ale mě přivítaly mlčením. Neodpověděli ani na pozdrav, i když jsem je oslovil, mají totiž svá jména. Mlčely.

Nejprve spatřil sochu s názvem Abbot Luigi (Opat Luigi). Najít ho by nebylo zase až tak těžké, kdyby okolo neparkovalo tolik skútrů i automobilů. Corso Vittorio Emanuele II, jedna z hlavních ulic, vede okolo kostela Sant'Andrea della Valle. A zde je potřeba zpomalit, možná i zastavit a na náměstíčko Piazza Vidoni odbočit.

A právě v rohu náměstí se zmíněná socha nachází. Podle jejího vzhledu již něco pamatuje a podle lahví od alkoholu okolo ní lze usuzovat, že má často společnost. Tak snad se dožije i vaší návštěvy. Je totiž bez hlavy, bez rukou,…

Dalším mým objevem byl Pasquino, který „bydlí“ poblíž slavného náměstí Piazza Navona. O názvu sochy i jejím původu se toho píše na internetu mnoho. Kdyby chtěl člověk zjistit pravdu, asi by musel navštívit místní muzeum nebo prověřené stránky (v italštině).

Uvádí se, že socha pochází patrně až z 3. století a samozřejmě někoho zpodobňuje. Ale koho, to pouhým pohledem nelze zjistit, jelikož také Pasquino se nachází v celkem zuboženém stavu.

Při svých toulkách Římem jsem si říkal, že bych měl navštívit jednu zajímavou dámu. Své ženušce jsem o tom záměru nic neříkal, ale myslím, že by neprotestovala. Kněžka Madama Lucrezia není pro muže nebezpečná.

Na okraji slavného Benátského náměstí se nachází náměstíčko s názvem Piazza di San Marco, kde by měl stát palác spojený se jménem  Lucrezia d’Alagno. Podle ní socha stojící v rohu náměstí získala patrně své jméno.

Při toulkách kolem Španělského náměstí a prohlídce slavných schodů je dobré odbočit na ulici Via del Babuino. Asi po 100 metrech spatří člověk vlevo kostel Sant Atanasio, před kterým se nachází další socha, ležící černý Babuin.

Celkem bylo v Římě šest mluvících soch. V mém výčtu chybí Faccio (Facchio) a Marforio, Nechal jsem si něco na příště, kdy přijdu mluvící sochy zkontrolovat, zda se už konečně rozpovídaly. Určitě by mohly vyprávět mnoho zajímavého o Věčném městě i lidech zde žijících. Ale nemluví, a také již nic nesdělují svými vzkazy.

*

Následující povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=726036