Řím podvanácté a Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II

Velké ticho ruší nějaké zvuky. Že by to byl slavný a velký Řím? Potkal jsem se s ním již několikrát ve škole a dodnes mě nepřestal fascinovat.

Všechny cesty vedou do Říma a v Římě patrně na Piazza Venezia. Automobily, autobusy či lidé po svých, vypadá to, že sem míří každý. Jedním z důvodů je zdejší monumentální pomník.

Velké dějiny musí být lidem připomínány. Ať se jim to líbí nebo ne. Tento gigantický památník, který dominuje náměstí, má tudíž logicky své příznivce i odpůrce. Jeho vzhled připomíná různé věci, nejčastěji snad psací stroj.

Stavba byla realizována na počest Viktora Emanuela II., který po dobytí Říma v roce 1870 sjednotil Itálii. Pocta prvnímu králi nového státu byla pojata opravdu velkoryse. Rozměry budovy mluví za vše, výška 70 metrů, šířka 135 metrů a hloubka 130 metrů. A k tomu jeho jezdecká socha nacházející se před objektem.

Památník byl odhalen roku 1911, sochařskou výzdobu dokončili o 27 let později. Na přední terase je také věčný plamen a hrob neznámého vojína, kterého hlídá čestná stráž (alespoň v době naší návštěvy). Možná to bylo jenom tím, že blížil státní svátek. Nevím, nezjišťoval jsem. Já jsem se především chystal navštívit nejvyšší místo památníku.

Aby se člověk dostal na vyhlídkovou střešní terasu, musí nejprve vystoupat do vlastního objektu, uvnitř může navštívit muzea a poté pokračovat také po schodech do venkovního prostoru, kde na boku objeví prosklený výtah. Většinou zde bývají fronty, ale stojí to za to, si počkat a koupit vstupenku.

Památník je údajně místními zatracován pro svoji velikost, ale ty úžasné výhledy, to je něco neskutečného. To musí dostat každého. Určitě doporučuji jeho návštěvu.

Předchozí povídání o věčném městě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727177

Následující povídání o věčném městě:https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727252