Poslední neuznaná oáza v Evropě a neprávem opomíjený ráj – Severní Kypr podruhé

Severní Kypr je z hlediska turistiky rarita ve Středomoří. Nezastavěná místa a nedotknutelnou krajinu by mu mohli závidět v zemích, kde se bouří proti množství turistů.

Snídaně na balkóně. Kyperský ayran a jogurt z obchodu, zbývající je včerejší kyperská úroda.

Buffavento castle je zřícenina hradu z 11. století v horách nad městem Çatalköy. Že se jim chtělo stavět tenkrát na takovém kopečku. Já jdu nahoru bez nákladu a bohatě mi to stačí.

Z parkoviště v nadmořské výšce 715 metrů se musí k hradu v nadmořské výšce 850 metrů po schodech. Těch je přibližně 600. Odměnou za tu námahu jsou úžasné výhledy na půlku ostrova a na Středozemní moře.

Také úzká příjezdová silnička na zmíněné parkoviště v horách má své kouzlo. Ale určitě není nic pro slabší povahy. Její srázy po jedné straně naštěstí nemusíme testovat, jelikož se nepotkáváme s protijedoucím autem.

Severní pobřeží Kypru je skalnaté a rozeklané do malých zátok. Přesto se nám daří najít jednu kouzelnou pláž. Jmenuje se Alagadi. Opět je zde málo lidí, krásný písek, čistá voda a pohodový přístup do klidného moře.

Beylerbeyi (Bellapais) je malá vesnice v severní části Kypru. Na parkovišti je sice několik autobusů, přesto nás tady vítá poklidná atmosféra.

Vesnice byla několik let domovem anglického spisovatele Lawrence Durrella, který psal o životě na Kypru ve své knize Bitter Lemons. V románu popisuje mimo jiné pohodu a klid místních obyvatel a to, jak trávil čas pitím kávy pod „Stromem zahalečů“, o kterém praví: „Kdo si do jeho stínu sedne, už není schopen žádné vážné práce“.

Opatství Bellapais je skvostná stavba s křížovými ambity a refektářem.

Prohlížíme si jednu z nejvýznamnějších památek středověkého stavitelství ve východní části křesťanského středomoří.

Refektář opatství slouží v současnosti pro konání přednášek a koncertů. Zkoušce na večerní pěvecké představení jsme chvíli přítomni.

Opatství se nachází v nadmořské výšce 220 metrů a nabízí krásné výhledy dolů na Girne a Středozemní moře.

Tentokrát sedím sice pod jiným stromem, ale myslím, že to kouzlo nicnedělání pana Durrella platí i v areálu opatství. Nebylo by špatné mít takový stromeček doma.

Slunce vytrvale tlačí stupnici teploměru nad třicítku, a tak přichází na řadu další ledová kávička.

Co to je za zvířátko a zda má nějakou spojitost s dějinami opatství jsem zatím nevypátral.

*

Nejenom při čtvrtečních toulkách vidíme řadu domů v žalostném stavu, některé skoro padají, přesto v nich stále bydlí lidé. Jiné jsou vybydlené, opuštěné a změněné na smetiště.

Famagusta (Gazimagusa). Ve 13. století to byl rušný přístav a velmi bohaté město, centrum obchodu mezi východem a západem. Údajně tam stálo tolik kostelů, co dnů v roce. Dnes už tady je o poznání méně rušno. Některé stavby se rozpadají, jiné zarůstají.

Dobytí města Osmany se mimo jiné projevilo i na místní architektuře. Příkladem je gotická katedrála svatého Mikuláše, která byla postavena ve Famagustě podle vzoru katedrály Notre-Dame ve francouzské Remeši v roce 1298–1312. Následně sloužila ke korunovaci králů Kypru a Jeruzaléma. Roku 1571 ji naštěstí Turci nezbourali, ale přetvořili na mešitu Lala Mustafa Pashi.

Aby byla stavba v souladu s islámským náboženstvím, byl k ní přistavěn minaret a odstraněny byly téměř všechny sochy, kříže, vitráže, fresky a malby, které ji zdobily, stejně tak jako většina hrobek a oltářů, a tak dnes v interiéru nejpodivnější mešity ve Středomoří převládá jednoduchost.

Torzo nějakého kostela spatřujeme skoro na každém kroku.

Místní mohutné hradby se řadí mezi jedno z nejzachovalejších opevnění v jihovýchodní Evropě. Díky jejich síle zvládli obránci v letech 1570 až 1571 odolávat vojsku Osmanských Turků celých 10 měsíců. Nakonec ale kapitulovali.

Věž s opevněním je vlastně přístavním hradem. A právě tady se to stalo. Nebo o kousek dále?

Více by nám mohl prozradil tento pán.

Famagusta, jedno z nejbohatších kyperských měst, byla v době svého největšího rozkvětu údajně půvabnější než kdejaké evropské město.

Není tedy překvapením, že si i významný britský dramatik William Shakespeare vybral Famagustu za místo, do kterého zasadil příběh svého legendárního dramatu.

Hrad Othello se nachází v severovýchodní části starého města Famagusta a přiléhá k hradební zdi obklopující nákladní přístav.

Nad vchodovou bránou do hradu je osazena kamenná deska s vyobrazením lva sv. Marka, symbolem patrona Benátek jako upomínka na dobu, kdy ostrov ovládali Benátčané.

Hrad Famagusta získal své proslulé jméno Othello sice až během britského koloniálního držení Kypru, ale odkazuje to na dobu dřívější a vše souvisí samozřejmě se známou tragédií „Othello“. Podle ní benátský velitel Othello, který byl vyslán na Kypr, aby ostrov bránil před Turky, ze žárlivosti uškrtil svou manželku Desdemonu. Legenda o tomto zločinu je spojena s dramatickými událostmi v životě kyperského guvernéra, poručíka Christofora Mora, který ostrovu vládl v letech 1505-1508.

Stoupáme až na vrchol pevnosti, odkud se nám nabízí nádherný výhled na město, jeho okolí i přilehlý přístav, který je největší na ostrově.

Cestou z pět jsme „zavadili“ o další katedrálu, která slouží jako mešita.

Na závěr naší návštěvy staré části Famagusty ochutnáváme köfte (cöfte) – placičky z mletého masa. Ayran samozřejmě nemůže chybět na našem stole.

Nejenom tady potkáváme ochotné a příjemné lidi, kteří mají radost, že k nim zavítali turisté.

Varosha, asi nejznámější část Famagusty, je významný politický symbol ostrova Kypr. Tato čtvrť se před padesáti lety pyšnila nekonečnými plážemi, luxusními hotely a zábavními podniky, kam jezdila odpočívat a bavit se hollywoodská smetánka. Nic lepšího na ostrově nebylo.

Dneska jsou v této oblasti na ploše 6 km2 chátrající stavby obehnané plotem a výstražnými cedulemi.

Osud někdejšího luxusního přímořského letoviska zpečetila v roce 1974 invaze turecké armády, která na ostrov vnikla po kyperském státním převratu z důvodu ochrany turecké menšiny.

Celé město je pod kontrolou turecké armády, která dohlíží na to, aby tento symbol zůstal již navždy turecký. Město duchů hraje důležitou roli při všech rozhovorech mezi Řeckem a Tureckem.

V dnešní době se Varoša stává vyhledávanou turistickou atrakcí. Mnoho podobných míst se v Evropě nenajde. Procházka opuštěným luxusním letoviskem je zkrátka neobyčejným zážitkem. Kdysi otevřené obchody, banka, restaurace, hotely či kostel museli lidé opustit během velmi krátké doby.

Zpřístupněny jsou pouze hlavní ulice procházející městem a jakékoliv pokusy prozkoumávat jednotlivé budovy na vlastní pěst, jsou jasně zakázány.

Někteří lidé, kteří přišli v souvislosti s útěkem z města o svůj majetek, se soudně domáhají jeho navrácení. Severní Kypr se ale významně opírá o podporu Turecka, která vyvrcholila v roce 2021, kdy prezident Erdogan osobně Varoshu navštívil a při oficiálním ceremoniálu ji zpřístupnil turistům.

Varosha a její proslulá pláž, na které se kdysi možná slunila Brigitte Bardotová a další hvězdy filmového plátna, je už dnes otevřena pro návštěvníky.

Po cestě na byt se zastavujeme v obchůdku se zeleninou. Copak to je kolokas? Vševědoucí strejda Google nám prozrazuje, že se jedná o Kolokázii jedlou známou také jako taro neboli brambory tropů.

*

Při pátečním dopoledni se vydáváme do pohoří Kyrenia, do krajiny zvláštní krásy, v níž stojí jeden ze tří slavných obranných hradů.

„Vstupné činí 50 tureckých lir,“ dozvídám se u pokladny.

„Bohužel tady nemáme terminál na platební karty,“ následuje další odpověď.

„Eura nebere,“ také v tomto případě je odpověď negativní. Vzápětí ale pán v pokladně ukazuje s úsměvem, že máme jít dál bez placení vstupného, když nemáme jejich měnu. Příjemné jednání, se kterým se na ostrově nesetkáváme poprvé.

Středověký hrad Kantara vytváří obranou osu spolu s dalšími dvěma hrady, Buffaventem a svatým Hilarionem.

Hrad se nachází v nadmořské výšce 613 metrů a ze zmíněných zřícenin je k poutníkům nejpřívětivější. Schodů, které je potřeba vyšlapat, je v tomto případě podstatně méně.

Hrad byl založen před rokem 1191, ale přesné datum není známo. Ale už ke konci 15. století přestal být užíván a začal chátrat.

Naštěstí si hradu na začátku 20. století všimly britské koloniální úřady a začaly ho udržovat i opravovat.

Od hradu posíláme své oči na dlouhou pouť okolní kouzelnou krajinou.

Nabízí se nám skvostný výhled, který snad nelze ani popsat.

„Kam to zase lezeš? To ti nestačí ta jedna zavázaná noha?“ volá na mě ženuška.

„Když právě z této skalky je nejlepší podívaná,“ snažím se vysvětlit svůj báječný nápad. Ale ani tentokrát se mi to asi nepodařilo.

Hrad Kantara je velice zajímavý nejenom jako stavba, ale i svým osazením do kouzelné krajiny. Tudíž je překvapení, že při jeho prohlídce potkáváme jenom několik dalších lidí. Úžasná věc, se kterou se potkáváme i na jiných místech Severokyperské turecké republiky.

V nedaleké obci Kantara zastavujeme u památníku a zkoumáme nápis. Jedná se o vzpomínku na cyklisty, kteří zahynuli při zemětřesení v Turecku 6. února 2023.

Další z památek, která postupně chátrá a po pár desetiletích po ni bude veta.

V městečku Iskele navštěvuje tradiční páteční trhy.

Příjemným překvapením je možnost platby kartou téměř u všech trhovců.

Stánkaři nabízejí nejenom čerstvé a kvalitní zboží za rozumnou cenu, ale také úsměv a ochotu.

Úžasná nabídka a ty vůně. Nelze odolat, ochutnáváme a nakupujeme.

Chvíli pozorujeme kuchařské umění a poté si jednu placku objednáváme. Když si člověk dává místní jídlo, tak vlastně ochutnává kousek zdejší krajiny a země.

A další placičku si bereme domů k večeři.

Pochutnáváme si na ní při našem posledním kyperském západu slunce.

Kromě psů spatřujeme na mnoha místech také kočky. Jsou však čisté, neotravují, prostě pohoda.

*

Při sobotním ránu poslední východ slunce a poslední koupel. Snažím se uzavřít kousek moře v sobě a udržet ho tam ještě nějakou dobu.

Přejezd přes hranice do řecké části ostrova.

A odlet domů.

Bylo úžasně. Severní Kypr nám nabídl labužnickou tabuli o sedmi chodech, na které byly prostřeny ty nejúžasnější lahůdky. Určitě se někdy vrátíme. Třeba na sjednocený ostrov. I když situace je problematická i pro samotnou Evropskou unii. Pořád ještě uvažuje o vstupu Turecka do Evropské unie, ale tento budoucí partner nyní vojensky okupuje část území EU, do které chce vstoupit.

*

Domů jsem si dovezl kousek pohody od moře:

Začátek kyperského povídání: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/posledni-neuznana-oaza-v-evrope-a-nepravem-opomijeny-raj-severni-kypr-poprve.Bg*24100666

*

(Pozn.: veškeré fotografie i video jsou z archivu autora)