Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce potřetí

Pouť na sever za poznáním půlnočního Norska pokračuje. Jednou si říkám, že už jsem to někde viděl, abych vzápětí dodal, že jsem si to nedovedl vlastně ani představit.

Při pátečním ránu se jdu projít. Svými ostrými paprsky mi přeje dobré ráno slunce, které je v tento čas usazené nezvykle vysoko na obloze.

Kdysi to byl zapadlý kout Norska, který vynikal lovem a sušením tresek. V 90. letech Norové dovedli asfaltovou silnici až do Å, poslední lofotské vesnice. A všechno se změnilo.

Jitro bez začátku a večer bez konce.

V neuvěřitelně prosluněném ránu si prohlížím odrazy rybářských domků a krásnou přírodu v okolí městečka.

Když už zmiňuji moře a přístav, neměl bych zapomenout ani na majáky a různé navigační stavby. I když v tomto případě se jedná spíše o majáček.

Norové jsou na své tradice pyšní, a tak tresce postavili její vlastní muzeum. Jak se z lofotské arktické tresky stává sušená treska lofotská, to se lze dozvědět v Tørrfiskmuseum.

Norsk Fiskeværsmuseum. Výborně zachovalý komplex rybářské vesnice s typickými rybářskými domky. Expozice je věnovaná životu místních lidí spojenému s rybolovem.

V obci objevujeme také Museumskafè, kde lze údajně i kávu nakoupit. Samozřejmě pouze v případě, že je otevřeno, což se nám nepoštěstilo.

Malá vesnička a jedno muzeum vedle druhého. Poslední, které objevuji, je Muzeum pošty.

Připadá mi, že se na nás přiletěli podívat všichni rackové z celých Lofot. A když už tady jsou, tak si vybudovali svá hnízda na střechách domů, parapetech oken i na všech možných a nemožných místech.

Před devátou hodinou odjíždíme, ne však daleko. Na ulici Å-veien si kupujeme v pekárně Bakeriet på Å dobroty sladké i slané.

Mají zajímavou nabídku kvalitního a chutného pečiva, které se rodí přímo na tomto místě.

Otevřeno je každý den od devíti do tří odpoledne, ale již po půl deváté ráno se začíná tvořit fronta.

Z vesničky Å se vydáváme poznávat souostroví Lofoty, které se táhne v Norském moři od severu k jihu a zahrnuje pět hlavních ostrovů (Austvågøya, Gimsøya, Vestvågøya, Flakstadøya a Moskenesøya) a mnoho malých ostrovů, skalnatých ostrůvků, útesů i větších balvanů.

Mezi norskou pevninou a Lofotami leží široký a hluboký fjord Vesterålsfjorden.

Skoro v každé vesnici spatřujeme na břehu fjordu náhrdelník, na kterém jsou jako perly navěšeny domečky.

Obec Reine je údajně jedno z nejfotografovanějších míst nejenom na Lofotách.

Jistý norský týdeník ji vyhlásil za nejkrásnější vesničku Norska.

Nám se však líbí skoro každý domeček nejenom v této vesnici.

Bílý dřevěný farní kostel uprostřed obce Reine. Většina svatostánků vypadá na Lofotách podobně.

Kávičkou se po ránu nemůže nikdy nic zkazit.

Dva klenuté mosty a mezi nimi ostrov Sakrisøya. Jeden z nejznámější fotografických záběrů na Lofotách lze pořídit přímo z mostu před vesnicí Hamnøya.

Domečky na skalkách i na kůlech na pozadí hor.

Z „Å“ do „Bø“ není cesta daleká.

Obec Nusfjord je jednou z nejstarších a nejlépe zachovaných rybářských vesnic. Na první pohled překvapí žluté domky, které doplňují klasické červené. Její návštěva má však drobný zádrhel. Na začátku obce se musí zaplatit vstupné a poté může člověk spatřit především davy turistů.

Kouzlo Lofot není složité objevovat.

Norové jsou bez debaty mistři v budování infrastruktury v tak výrazně hornaté zemi. Specialitou silnice E10 jsou kromě podmořských tunelů zajímavě vyklenuté mosty.

Chvilky strávené na pohodovém místě ve společnosti příjemného člověka jsou víc než množství navštívených profláknutých památek.

Rodinné sýrová farmy Lofoten Gårdsysteri vyrábí úžasné sýry. V její farmářské prodejně lze ochutnat různé dobroty, což také činíme. Moc se nám tady líbí.

Jídlo možná není na prvním místě, když se řekne Lofoty? Ale mělo by být. Protože mezi vlnami a vrcholky se rodí zajímavé chutě kouzelného světa. Chutě Lofot. Díky subarktickému přímořskému klimatu a vlivu Golfského proudu z Atlantského oceánu mají Lofoty delší vegetační období, než by se dalo očekávat. To dodává surovinám z tohoto regionu skutečně jedinečnou kvalitu.

Steinfjording (bílý kozí sýr), Nordlandsost (sýr ze směsi kravského mléka a kozího mléka), Vinterlys (Zimní světlo – sýr s modrou plísní z čerstvého kozího mléka), Sommersno (Letní sníh – sýr z čerstvého, nepasterizovaného kozího mléka), Fatost (sýr feta), Steikeost (sýr halloumi z čerstvého místního kozího mléka) či Ferskost (čerstvý sýr).

Norové jsou velice šikovní tuneláři. Nemyslím tím samozřejmě činnost, kterou zvládají bravurně naši politici.

Některé tunely jsou starší, užší a méně osvětlené. A když v něm člověk potká kamion, tak ….. Zvládli jsme to, jinak bych o tom nepsal.

Dvacet pět tisíc kilometrů mořského pobřeží či mnohem více? Nevím, já to neměřil. Norsko se táhne jako nudle ve tvaru kapky podél celého západního a severního pobřeží Skandinávského poloostrova.

„Zastav prosím!“ slyším dnes od své ženušky velmi často.

Každou chvíli se před námi otevírají scenérie hodné vyfocení a umístění na plochu počítače.

Posíláme naše oči na dlouhou pouť okolní kouzelnou krajinou.

S mosty to prostě Norové umějí.

Na Lofotech jednoznačně platí, že cesta je cíl.

Městečko Henningsvær je přezdívané Benátky Lofot.

V zadní části obce se ukrývá světoznámé fotbalové hřiště, které je přístupné místním klukům i fotbalovým legendám. V tuto roční dobu na něm hrají 24 hodin denně, i za letního půlnočního slunce, zpěvu ptáků a hluku vln tříštících se o přilehlé skály.

Pro nehrající je to pastva pro oči. Zelený, rovný povrch hřiště vyniká na pozadí okolních kamenů, moře a majestátních hor a nabízí estetické mistrovské dílo, které je mnohými označováno jako „nejkrásnější fotbalový stadion na světě“.

Není to tak dlouho, co Henningsvaer Fotballbanen získal celosvětovou pozornost. Evropská fotbalová organizace UEFA natáčela na hřišti a v jeho okolí pro své video „We Play Strong“ s Liv Cooke, britskou mistryní světa ve freestyle fotbale, sedminásobnou světovou rekordmankou i ambasadorkou ženského fotbalu UEFA.

Moje ženuška nemá nic proti fotbalu, ale současně dodává, že nejlepší sport je káva a dort.

No řeknu vám, že ta pekanová laskomina se jim opravdu povedla. Tak, kdybyste šli náhodou kolem, je to Kafe Knusarn.

Rybářských osad a měst je na severu Norska mnoho. Štědrý golfský proud přináší místním tuny potravy, tudíž se nemusí obávat o svou obživu.

Občas si nejsme jisti, zda se nacházíme na pevnině, ostrově, ostrůvku či pouhém výběžku do moře.

Někdejšímu hlavnímu městu Kabelvåg dominuje jedna z největších dřevěných katedrál za polárním kruhem.

Kostel hledí na svůj obraz na hladině fjordu.

Žlutý dřevěný kostel Vågan je známý také jako „Lofotská katedrála“. Po zaplacení 50 NOK si jdu prohlédnout interiér jedné z největších dřevěných budov v severním Norsku.

Svolvær, největší město Lofot leží podél Vestfjorden na ostrově Austvågøya, nejvýchodnějším ostrově souostroví Lofoty.

Moje šikovná ženuška vybrala opět kouzelné místečko na přespání.

Sice dnes není na Lofotách vedro, ale i přesto se jdeme zchladit do Magic ICE.

Drink z ledové skleničky chutná báječně.

Ledová královna.

Chci se zeptat na cestu, ale dáma v mé přítomnosti poněkud zkameněla. A moc toho nenamluví.

Už je nejvyšší čas ochutnal lofotskou sušenou tresku s více než 1000letou historií. Díky místním podmínkám jsou sušené tresky zdravou potravou bez chemických přísad.

Když jsem za polárním kruhem, musím přeci zkusit místní pivo. Chuť piva z minipivovaru Lofotpils ve Svolværu mě příjemně překvapuje.

Přicházející večer doprovází změna počasí.

*

Předchozí část: Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce podruhé – Blog iDNES.cz

Pokračování: