Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce posedmé

Středeční ráno je uplakané a to tak, že dost. Ale my pokračujeme a již od rána si dopřáváme krásy zdejší krajiny. Zprvu po částech, abychom ty částice večer spojili v jeden krásný celek.

Každou chvíli vidíme dopravní značku, kterou u nás nemáme. Trojúhelník se siluetou zvířete nabádá k opatrnosti před setkáním s ním.

V obci Älvros si prohlížíme zajímavou zvonici u hřbitovního kostela. Bohužel je zavřeno. Holt někdy je přáno, jindy zase ne.

O kousek dále spatřujeme jinou zajímavou dopravní značku. V zimě může být na této silnici asi veselo.

Další opravovaný úsek a opět nás čeká jízda krokem po štěrku. Znovu nás překvapuje délka té stavby, která končí patrně až tam, kde se nebe stýká se zemí. A přitom nikde předtím nebylo upozornění. Kdybych věděl, že pojedu 20 km po staveništi, tak se raději vydám po jiné silnici, i když mě bude čekat podstatně více kilometrů.

Samozřejmě jsme to zvládli a ve městě Särna nás čeká zajímavá odměna. Žádné velké ukazatele tam nejsou, a tak jsme tento kostel objevili náhodou.

A dokonce je otevřeno.

Zatím jsem moc informací o tomto skvostu nezjistil, ale určitě se o to pokusím.

V blízkosti kostela je ukázka toho, jak vypadalo kdysi městečko Särna.

Pokračujeme a každou chvilku, kdy neprší, využíváme k pohledu na okolní kouzelnou krajinu a mačkání spouště fotoaparátu, i když je nám jasné, že to dané místo je kouzelné něčím jiným než tím, co se dá zachytit snímkem.

A než bys řekl norsky „skomaker“ nebo švédsky „skomakare“, tak jsme už zase v Norsku.

Tentokrát to ani státní hranici nepřipomíná. Sice opouštíme Evropskou unii, ale Švédsko s Norskem takové detaily neřeší.

Je zajímavé cestovat Švédskem ze severu na jih a pozorovat, jak země na své obrovské rozloze mění charakter. Nejsevernějším místem při našem putování Švédskem projíždíme kousek za hranicemi s Norskem a jeho zeměpisná šířka je 68.4651694N. Nejjižnějším místem jsou pro nás opět hranice s Norskem, ale trochu na jihu, 61.2671858N.

Nejsou moc vidět. Když to více přiblížím, tak už je fotografie rozmazaná. Myslíme si, že vidíme samice od losa. Ty jsou bez paroží. A tuze plaché.

Po dalších dvou hodinách jízdy nás vítá Oslo, odkud jsme před deseti dny odjeli.

*

Druhý den nás čeká opět trajekt. A zase stejný, podle našeho názoru lehce chaotický systém naloďování.

Nakonec nás ale spolkne tlama trajektu a my se jdeme ubytovat.

Ale především spěcháme na palubu, jelikož se s námi přišlo rozloučit sluníčko.

Užíváme si to.

V podvečer však nastává zajímavá změna. Plovoucí hotel se začíná houpat.

„Plujeme opravdu po mírných vodách Baltského moře jako v minulých letech?“

„Podle navigace ano. Jenom to moře dnes trochu zdivočelo.“

„Trajekt se regulérně houpe. Vlastně nehoupe, on sebou hází.“

„A s námi také,“ souhlasím se svou ženou, balancuji a hledám půdu pod nohama. Nakonec ale v kajutě přicházím na to, že to houpání vlastně uspává, jako kolébka.

*

Ráno to už houpe méně, ale pořád dost fouká. Naštěstí se na nás přišlo podívat sluníčko.

Okolo nás je moře, jenom voda. Několik hodin se dokážeme na ni dívat, ale kdyby nám to někdo pustil jako záznam na videu, tak se po pár minutách začneme nudit. Plavbou po moři se totiž stáváme jeho součástí.

Po půl jedenácté opouštíme trajekt v Kielu a pokračujeme převážně po německých dálnicích krásných 700 kilometrů do Karlových Varů.

*

Viděli jsme náš sever a bylo úžasně.

Myslím, že jak v Norsku, tak Švédsku se jim podařilo namíchat správný poměr dobrého člověka a krásné přírody.

Mnozí mají sever Evropy spojený především s nevlídností a chladem. My jsme se opět přesvědčili o opaku. Sice nám občas sprchlo a zafoukal vítr, ale ta okolní krása nás vždy dostatečně zahřála.

Bye, bye království Norské a Švédské. Loučíme se s kouzelným severem, snad ne na dlouho.

Letošní povídání vzniklo za psychické i odborné podpory mé báječné ženušky Pavlínky.

Tento i všechny ostatní obrázky výše uveřejněné byly nasnímány na můj mobilní telefon.

Kdyby snad nebylo něco jasného v mém vyprávění, ptejte se. Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud budu znát odpověď, rád se o ni podělím.

*

Předchozí část: Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce pošesté – Blog iDNES.cz

O minulých návštěvách Norska jsem také něco napsal:

2022 I. část: Nezapomenutelná cesta do Norska: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791714

2022 2. část: Nezapomenutelná cesta do Norska: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=791724

2022 Trondheim: Pohádková cesta do Norska: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=794240

2023 I. část: Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – I.: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804248

2023 2. část: Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – II.: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804292

2023 3. část: Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – III.: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804304

2023 4. část: Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – IV.: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804321

2024 Norská pohádka – I: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/jsou-veci-zname-a-nezname-a-mezi-nimi-je-norsko-cast-prvni.Bg24090309

2024 Norská pohádka – II: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/jsou-veci-zname-a-nezname-a-mezi-nimi-je-norsko-cast-druha.Bg24090310

2024 Norská pohádka – III: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/jsou-veci-zname-a-nezname-a-mezi-nimi-je-norsko-cast-treti.Bg24090313