Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce počtvrté

Hojně navštěvovaná a všemi vychvalovaná perla norského severu Lofoty má ne příliš známého sourozence, který se jmenuje Vesterály.

Při sobotním ránu nás vítá šedé uplakané počasí.

Nad městem i krajinou panuje mlha. Občas se z ní nějaký kopec nebo dům vynoří, aby se vzápětí stal opět neviditelným.

Z města Svolvær odjíždíme ještě kousek nahoru k bílému i zelenému severu, nechat se potěšit a naplnit zdejší čarokrásnou krajinou.

V Norsku není radno spěchat.

Každou chvíli zastavujeme, i když víme, že není v lidských silách vidět a vstřebat všechnu tu krásu kolem.

Cesta podél pobřeží rozmanitou krajinou nás přivádí do dalšího norského kraje, který se jmenuje Troms. Na ostrově Hinnøya také na chvíli opouštíme území Lofot a putujeme po Vesterålen, což je sousedící souostroví.

Rozhlížím se kolem sebe a vidím zemi klidu a pohody, kam se snad ani nešťastný člověk nehodí. A přesto je Norsko spojováno s velkým procentem sebevražd.

Dnes kolem sebe nevidíme vesnice, jenom jednotlivé domečky, většinou oděné v červeném kabátku s bílou šálou kolem oken.

Právě se píše další kapitola našeho setkání s faunou Laponska. Potkáváme účastníky silničního provozu, kteří jsou přesvědčení, že mají absolutní přednost.

Krátké ovčí video, aneb jak se po nás ovečky dívají očima norskýma:

Trondenes Kirke je nejsevernější středověký kamenný kostel v Norsku a nejsevernější dochovaná středověká stavba na světě.

Loď kostela je dlouhá 22,6 metru, presbytář 13,5 metru, což jej řadí mezi největší středověké kostely ve venkovském Norsku.

Dneska se zde koná svatba, a tudíž je svatostánek otevřen. Proč tedy nenakouknout dovnitř na bohatou výzdobou interiéru.

Zajímavě vypadají tři gotické triptychy, barokní kazatelna či varhany.

Řidič automobilu pečlivě urovnává závoj zavřený do zavazadlového prostoru automobilu následně odvážejícího nevěstu a ženicha. Musí se tedy určitě jednat o nějaký místní zvyk. Ale jaký, to zatím nevíme.

U kostela Trondenes Kirke končí naše putování na sever. Tam někde o dva tisíce kilometrů dál se dají tušit obrysy Špicberků a ještě o „kousek“ dále je severní pól. Ale tam se vydáme až někdy příště. Pro tentokrát se z nás nestanou polární badatelé.

Právě se nacházíme na NEJsevernějším místě nejenom našeho letošního putování! Severněji jsme ještě nikdy v životě nebyli.

Hory v dáli se koupou v moři. Tak si říkám, že bych to mohl zkusit také. Překvapivě je voda v Norském moři pouze trošičku studená.

Na 68. rovnoběžce severní šířky (68.8213942 N) jsem se ještě nekoupal a nějaký ten pátek se patrně blíže severnímu pólu koupat nebudu.

I tady na severu lze spatřit krásnou květinku.

Harstad je třetí největší město v severním Norsku.

Harstad leží na největším norském ostrově Hinnøya (nepočítají-li se Špicberky) v souostroví Vesterály, které jsou méně hornaté než sousední Lofoty.

Na náměstí Rikarda Kaarbøse, hlavním harstadském náměstí, se koná Food festival.

Hei, unnskyld meg..…více pilně naučených norských slovíček jsem už nestačil použít, jelikož obsluha tohoto stánku nám líbeznou slovenštinou sdělila, že můžeme hovořit svým mateřským jazykem. Je to za tři dny již třetí případ, kdy si v Norsku povídáme česko-slovensky s brigádníky z Moravy či Slovenska.

Jak doporučují lékaři, pitný režim je potřeba dodržovat i za polárním kruhem.

K tradiční norské kuchyni na Lofotách patří rybí polévka a treska. S výběrem z jídelního lístku nám poradila ochotná obsluha, slečna ze Slovenska.

Selsbanes Seil je údajně nejvyšší fontána v Norsku. Pojmenována je po Asbjørnovi Selsbaneovi, jednom ze slavných Vikingů v tomto regionu.

V létě tu vše vypadá malebně a fotogenicky. Ale zima, kdy lidé nevidí téměř dva měsíce slunce, musí být smutná a dlouhá.

Kdybych tenkrát tušil, že existuje Norská arktická universita, tak bych určitě nepodával přihlášku na VUT Brno.

Další ze soch, která mě zaujala. Žádný svatý, ale krásný hvalross.

Také dnes večer se sluníčko schovává za mraky.

*

Předchozí část: Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce potřetí – Blog iDNES.cz

Pokračování: Obrázky z Norska i Švédska a půlnoční slunce popáté – Blog iDNES.cz