Obrázky z neněmeckého Mnichova, bavorského království piva, párků, aut a fotbalu

Mnichov. Když opominu obce s tímto názvem v okrese Cheb, Domažlice nebo Strakonice (určitě i další), tak se brzy ocitám v bavorské metropoli. V Německu nikoliv.

Mnichov je hlavní město spolkové země Bavorsko, po Berlíně a Hamburku třetí největší město v té zemi na západ od nás.

Bavorská metropole je ve srovnání se zbytkem Německa opravdu specifická a má toho velice málo společného. Třeba řeč. Mluví se zde rakousko-bavorským dialektem němčiny, který je hodně vzdálený od spisovného německého jazyka. Nerozumějí ani sami Němci, natožpak našinec vybaven znalostmi ze školy. Na fotografii je Bavaria, 30 metrů vysoká bronzová socha ženy se lvem, která představuje personifikaci Bavorska.

Mnichov leží v podhůří Alp na řece Isar a žije zde okolo s 1,5 miliony obyvatel. Počátek města se datuje do 8. století, když mniši z Tegernsee založili klášter, u kterého vznikla osada Markt nach Munichen.

Ve středověku nebyl Mnichov příliš významným městem, hlavním centrem umění i moci bylo sousední silné arcibiskupství ve Freisingu. Ve 14. století po zvolení Ludvíka IV. Bavora římským císařem se karta začala obracet a dnes je srdcem Bavorska právě Mnichov.

Mnichov je u nás poměrně známý. Možná tolik lidí ale neví, že zde v 19. století (i na začátku dalšího) studovalo mnoho umělců z Čech, například Josef Mánes, Julius Mařák, Antonín Chittussi, Luděk Marold či Karel Purkyně.

Většinou je toto místo spojováno s rokem 1938, kdy zde byla „o nás bez nás“ podepsaná ostudná Mnichovská dohoda. Na fotografii je za lešením skryta neoklasicistní budova Feldherrnhalle, u které se 9. listopadu 1923 Adolf Hitler pokusil o puč. Tehdy ještě neúspěšně.

O nějaký ten pátek později byl také jeden puč u nás, který přiměl Karla Kryla opustit republiku. Mnichov, ve kterém našel svůj druhý domov, nazýval poeticky „Mníškem pod Alpou“. Jeho hlas mnozí znali z radia Svobodná Evropa, které z Mnichova vysílalo.

Mnichov, hlavní město Bavorska, je město kontrastů – propojuje starou historii s moderním životem, rušné bulváry s klidnými parky a tradiční pivní kulturu se soudobým životním stylem.

Mnichov, zářivý klenot jižního Německa. Červené taškové střechy, starobylé dlážděné ulice a nádherná architektura.

Pivo, párky, auta a fotbal? Ani jedno z toho jsem neobjevil na západním okraji Mnichova. Barokní zámek Nymphenburg se svým přes 600 metrů dlouhým průčelím, které se zrcadlí na hladině jezera, patří k nejkrásnějším, ale i největším bývalým královským palácům v Evropě.

Tuto barokní rezidenci, sídlo bavorských vládců, nechal postavit v 17. století bavorský vévoda, kurfiřt Ferdinand Maria pro svou milovanou ženu Henriettu Adelheid Savojskou při narození jejich dědice.

Která dáma by nechtěla takový dáreček od svého muže?

Dvousethektarový zámecký park byl u pohádkového paláce založen roku 1671 jako italská zahrada, kterou rozšiřovali a upravovali, aby nakonec spatřila světlo světa harmonická kombinace francouzského a anglického zahradního stylu.

„Co to štěbetáš? Já ti nerozumím.“ To bude zase asi ta bavorština.

Velká kaskáda vodopádů se svými zdmi z červeného a šedého mramoru, průhlednými vodními clonami a nádhernou figurovou výzdobou je bezesporu jedním z nejzajímavějších míst parku.

V zalesněné části parku po obou stranách centrálního kanálu se nacházejí dvě malebná jezírka a několik barokních či antických staveb.

Co by to bylo za zámek, kdyby tu nebyla zámecká kavárna. Schlosscafé provozuje od roku 1980 pátá generace rodiny Schmidbauerových v krásném prostředí Palm House.

No řekněte, není to krása? Nemyslím moji ženušku, to je mi přeci jasné už 34 let, ale ta dobrota na stole, kterou nazývají Schokobrownie.

V této budově se určitě pivo a klobásky seženou, ale lidé sem chodí kvůli něčemu jinému. Allianz aréna je svatostánek dokonalé fotbalové mašiny Bayern Mnichov.

Tento impozantní fotbalový chrám, kam se nasouká až 75 tisíc diváků, je domácím stadionem německého fotbalového velkoklubu FC Bayern München. Jedná se ale také o zajímavou architekturu. Stadion má samočistící fasádu, která je osvětlena zevnitř v různých barvách podle událostí – při zápasech Bayernu svítí červeně, jindy modře nebo bíle.

Bayern Mnichov vzdal hold německé fotbalové legendě a legendárnímu „Císaři“, Franzi Beckenbauerovi nejenom pojmenováním místa, kde se stadion nachází, ale také odhalením bronzové sochy. „Památník Franze Beckenbauera je část DNA Bayernu Mnichov odlitá do bronzu. Život je pomíjivý, fotbal je pomíjivý, ale legendy zůstávají,“ prohlásil prezident bavorského velkoklubu při odhalování sochy.

Aby nebylo Franzi Beckenbauerovi smutno, tak o kousek dále stojí bronzová socha slavného spoluhráče a jednoho z nejvýznamnějších střelců v historii fotbalu. Kanonýr Gerd Müller je ten nahoře, na podstavci.

Originální budova areálu a muzea BMW je jedním ze symbolů Mnichova. Její čtyři cylindry jsou vysoké 98 metrů stejně jako věže katedrály Frauenkirche v centru města.

Bayerische Motoren Werke, jeden z předních výrobců automobilů, je v současné době také mateřskou společností skupin Mini a Rolls-Royce.

BMW Welt a muzeum ukazují celou historii i vize budoucnosti značky BMW – od prvních motorů a letadel až po aktuální studie vozidel. Myslím, že každý by si tady vybral nějaké autíčko.

Olympijský park, moderní architektonické dílo postavené v sedmdesátých letech minulého století za účelem hoštění letních olympijských her, působí ještě dnes nadčasovým dojmem.

Střechy tohoto světového architektonického unikátu pokrývají téměř 75 000 m².

Až 80 m vysoké stožáry a ocelová lana o celkové délce 410 km nesou střechy ze silného plexiskla.

V současnosti není olympijský areál určený pouze pro sportovce. Na obrovské rozloze parku se lze procházet, relaxovat, bavit se nebo jenom odpočívat.

Kopec Olympiaberg v nadmořské výšce 564 metrů nabízí úžasný výhled na celý Mnichov a to zdarma. Pouze je potřeba vyšlápnout necelých 100 výškových metrů.

Zajímavé výhledy mohou být také z 290 metrů vysoké vyhlídkové věže Olympiaturm, která je však momentálně uzavřena kvůli rekonstrukci.

Kromě pohody nabízí olympijský areál i zamyšlení nad svobodou a demokracií. A to u památníku olympijského masakru, který připomíná dvanáct obětí útoku na izraelský tým během Olympijských her v roce 1972.

Multimediální památník informuje o pozadí i průběhu atentátu, zejména prostřednictvím informačních panelů, osobních předmětů a mediální stěny s pohyblivými obrazy.

Při přepadení i následné nepovedené osvobozovací akci zemřelo jedenáct členů sportovní výpravy z Izraele a jeden německý policista.

Gotická Frauenkirche, neboli katedrála Panny Marie. Při pohledu na Mnichov z jakéhokoliv místa zaujmou každého její dvě 98 metrů vysoké věže.

Centrální náměstí Marienplatz je největším mnichovským náměstím. Je to jedna velká přehlídka architektonických památek a kulturních skvostů.

Jednou z výrazných budov na náměstí Marienplatz je neogotický objekt Nové radnice s bohatě zdobenou fasádou.

Někteří lidé si prohlížejí fasády, jiní vyjedou výtahem na vyhlídkovou věž, další zavítají na nádvoří, ale skoro všichni se připojí k davu, který čeká v 11:00 na náměstí. Stěnu historické budovy totiž zdobí orloj se zvonkohrou, která se rozeznívá v tuto dobu každý den.

Tady je ukázka:

Julie Kapuletové ze slavné milostné tragédie Williama Shakespeara a vedle ní … Romeo to patrně nebude. (Říká se, že ten, kdo se dotkne ňadra této dámy, bude mít štěstí v lásce).

Lidé kolem mě se koukali divně, co to vytvářím. To, že v Mnichově nepoužívají pomlázky, jsem tušil, ale že jejich kostelní zvony neodlétají do Říma, to jsem byl překvapen.

Mnichov a cyklisté. Řidič si opravdu musí dávat velký pozor na různé cyklopruhy na silnicích a křižovatkách. Několikrát jsem byl překvapen, kde se vzal cyklista na boku mého auta. Například silnice na fotografii je určena především pro cyklisty s povolením vjezdu autům a motorkám.

Památky, auta, sport i některé zajímavosti jsem popsal, tak nyní konečně ten zrzavý mok, kterým je Mnichov bezpochyby nejvíce známý.

Pivo je bezesporu to nejcennější, čím nejenom město, ale celé Bavorsko disponuje.

Hofbräuhaus je legendární pivnice, která funguje už od 16. století. Jeden z nejslavnějších hostinců na světě nabízí v rozsáhlé špýcharové místnosti, slavnostní síni a pivní zahrádce místo pro 2500 hostů.

V Mnichově je mnoho zeleně, a právě kombinace parku a pivní zahrádky je velice příjemná a zajímavá záležitost.

Proslulé zahradní pivnice vznikly v 19. století a dnes je jich ve městě okolo 200. Menší či větší zahrádka je takřka u každé restaurace. Mnichov je jimi prošpikován.

Proslulé mnichovské pivní zahrádky. U těch největších funguje obsluha jenom na jejich malé části. Na ostatní ploše si lidé ze stánku donesou pivo, většinou tuplák, aby nemuseli chodit tak často. Popíjejí ve stínu parkových stromů, k pivu si koupí klobásku, preclík nebo nějakou jinou dobrotu. Někteří si na stole rozbalí balíček se svačinou. Není to zakázané, nýbrž se jedná o běžnou záležitost, která nikomu nevadí. Pravidlo pro konzumaci vlastních dobrot je jednoduché – kde je prostřeno, tam si musíte objednat jídlo, kde ubrus chybí, tam si můžete sníst donesenou svačinu.

Dvě největší pivnice na světě nehledejte nikde jinde. První z nich Königlicher Hirschgarten pojme až 8000 hostů. V době mé návštěvy nepanovalo nejteplejší počasí, tudíž byla zahrádka obsazena „pouze“ ze třetiny.

Každého zajímá něco jiného. Děti si prohlížejí zvířátka, maminky a tatínkové tupláky s pivem na vedlejší zahrádce.

Prázdné sklo a talíře svážejí elektromobilem.

Klobáska s preclíkem se brzy přestěhovaly z talíře tam, kam je už notnou chvíli hlasitě přivolávaly.

Mnichovské preclíky, to je kapitola sama pro sebe. Na povrchu křupavé, uvnitř měkoučké, nezdravě posypané solí, ale vždy čerstvé a lahodné. Takové jsem ještě nejedl.

Na „ex“ to moje ženuška nedala, i když to tak vypadá.

English Garden je nejenom největším mnichovským parkem, ale také jedním z největších městských parků na světě. Je považován za zelené plíce nedaleko srdce Mnichova.

Nabízí ideální podmínky pro procházky, pikniky, sport i relaxaci. A také nádherné výhledy na vlastní park i panorama města.

V Anglickém parku se nachází další tradiční mnichovský klenot, druhá největší pivní zahrádka v Mnichově. Seehaus im Englischen Garten má kapacitu až 2500 žíznivých hostů, ale především úžasnou polohu u jezera.

Biergarten am Chinesischen Turm, další z míst, kde lze strávit hodně času. Symbolem nejenom této restaurace, ale celého parku je pětipodlažní dřevěná věž připomínající tradiční čínskou pagodu.

V prvním patře věže hraje k posezení u pivečka a klobásky živá hudba. Tady je krátká ukázka jednoho z bavorských šlágrů:

Záchytných pavučin žíznivých a piva chtivých kolemjdoucích je nejenom v Anglickém parku, ale i celém městě opravdu mnoho.

No řeknu vám, v tom Mnichově bylo ale krásně.