Na Bělehrad nebo na Oslo!

V jedné známé knize se píše: „Švejk mávaje berlemi, křičel do pražských ulic: Na Bělehrad, na Bělehrad!"

V dnešních dnech lze slyšet obdobně výrazné hlasy, pouze cílové místo je jiné. Norské Oslo. Kauza paní Evy Michalákové vzbudila v poslední době opravdu hodně velkou pozornost. Norské úřady jí zabavily syny a podle posledního rozhodnutí již o jednoho definitivně přijde. Je to smutné a v žádném případě situaci nechci znevažovat. Ostatně ani nejsem s detaily a s názory jedné či druhé strany blíže obeznámen. Pouze chci upozornit na nestandardní chování našich politiků.

To, že se za paní Michalákovou postavil premiér vlády, ministr zahraničí, ministryně sociálních věcí i prezident je patrně správné, jestliže mají potřebné informace. Avšak některé výkřiky mi připomínají jako bychom chtěli Norsku vyhlásit válku.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek podepsal diplomatickou protestní nótu adresovanou Norsku, ve které vyjádřil znepokojení nad rozhodnutím norských úřadů a pochybnosti, zda jejich postup je v souladu s mezinárodními závazky Norska.

Prezident Zeman požádal v této věci o pomoc norského krále a upozornil ho, že daná věc narušuje česko - norské vztahy i doposud dobrý obraz Norska v naší republice. Vláda mobilizuje odborníky a uvažuje o odvolání norského velvyslance v ČR. V Praze i v Brně se konaly pochody, kde se ozývaly výkřiky „Norsko krade naše děti.“

Jak jsem řekl, nejsem obeznámen s detaily, ale myslím, že by měla paní Michaláková vyčerpat všechny možnosti, které skýtají tamní právní předpisy a poté se obrátit na evropské úřady.

Jisté je, že na pojem lidských práv je v severských zemích nahlíženo jinak, než je u nás člověk zvyklý. A z toho plyne jedno poučení. Když chce někdo ve Švédsku či Norsku žít, měl by se dopředu seznámit s některými místními skutečnostmi. To, co nám připadá normální, může být jinde již za hranou zákona.