Kterak divadlo Kalich zaútočilo na naši bránici

Pro zbývající lidi v hledišti bylo těžké sledovat současně divadelní představení a mé manželky koncertní smích, která by se svým zvučným hlasem mohla vystupovat v nejedné slavné operní síni.

Sice nežijeme v době nesmyslných zákazů, ale umím si docela dobře představit, že moje ženuška bude jediným Čechem, který bude mít zakázané návštěvy divadel. Samozřejmě by to bylo nespravedlivé! Vždyť ona se v divadle jenom smála, od srdce. Byla labužníkem té chvíle. Ale vysvětlete to ostatním lidem, když nic neslyší.

A kde že jsme se to smáli? Při sobotním odpoledni jsme navštívili Komorní divadlo Kalich, ve kterém úspěšně zaútočili na divákovu bránici. A podařilo se jim to dokonale. V hledišti se smáli skoro všichni, od první do poslední minuty.

Úžasná komedie TIK TIK nás upoutala a na sedadla připoutala svou neobvyklostí i vtipem hned od začátku. Francouzský autor Laurent Baffie i režisérem inscenace Jakub Nvota bravurně vymysleli zajímavé proměny lidských nálad, úžasný humor, který neomylně vyvolává smích i zamyšlení nad lidmi, kteří potřebují vzájemnou pomoc a pocit, že nejsou se svými problémy sami.

Netradiční postavy si žádají velké herecké osobnosti. Z jeviště nás bavili Tereza Kostková, Kristýna Frejová, Šárka Kubíková, Josef Polášek, Václav Knop a Jaromír Noska.

A jak jsme se smáli od začátku do konce, tak bychom si pomalu ani neuvědomili, v jaké zajímavé budově se Komorní divadlo Kalich nachází. Už něco pamatuje. V 17. století ji navrhli barokní stavitelé Giovanni Domenico Orsi de Orsini a Anselmo Martino Lurago. Byl zde Klášter obutých karmelitánů u sv. Havla.

Své kouzlo má objekt nejenom zvenku, ale také vlastní divadelní sál, ve kterém byla tehdy jídelna – refektář. Vítají nás raně barokní klenby, původní štuková výzdoba i nástropní malby z let 1730–1740 s biblickými náměty (Poslední večeře, Sen Jakubův a Kristus v Emauzích). Poté, co dal roku 1781 císař Josef II. pokyn ke zrušení klášterů, usídlila se v budově státní manufaktura na výrobu krajek a některé další obchody. Roku 1938 přeměnil dnešní divadelní sál architekt Jaroslav Rössler na kavárnu. Tu krátce po druhé světové válce vystřídal Ústav dějin KSČ a v sedmdesátých letech Dům sovětské vědy a kultury.

Divadelní historie se začala psát až po rekonstrukci v roce 1993, kdy zde hrálo černé divadlo All Colours Theatre. Komorní divadlo zde zahájilo sezonu 2012/2013 premiérou hry Frankie & Johnny.

My sem přicházíme o třináct let později a určitě se někdy vrátíme.

Poznámka autora: veškeré fotografie jsem pořídil sám osobně.