Koho jsme také nepotkali v Ústí nad Labem a okolí

Je dobré při cestování spojit zajímavé místo a nevšední zážitek. A to se nám opět podařilo, tentokrát v Ústí nad Labem a okolí.

Při toulkách v posledních dnech roku 2025 neohraničoval naši fantazii žádný scénář. Nebyl důvod, Ústecko je plné zajímavé historie. Něco málo pověstí, drobet pohádek a také trochu skutečností. V nedaleké obci Stadice vyzvali bájného Přemysla Oráče, aby odložil pluh a chystal se ke sňatku s kněžnou Libuší. Ale před Přemyslem tady byli asi o dvacet tisíc let dříve lovci mamutů. Po nich přišli Keltové, Germáni a nakonec Slované. A také já a moje ženuška před koncem minulého roku.

Vyhlídka Karla Hlaváčka, která se nachází na okraji Ústí nad Labem, nabízí pohled na jižní část města, hrad Střekov i okolní krásnou krajinu.

Ing. Karel Hlaváček, odbojář, skaut a turista, však nebyl ten, s kým bychom se tady setkali.

Střekov. Romantickou zříceninu na skále nad řekou Labe si oblíbili Johann Wolfgang Goethe, Karel Hynek Mácha nebo Richard Wagner.

V zimě mají zavřeno, tudíž je jasné, že ani jednoho ze zmíněných pánů jsme tentokrát nepotkali.

Ale v případě posledně jmenovaného moc nescházelo. Stačilo přijet o nějaký ten pátek dříve. Uznávaný mistr klasické hudby Richard Wagner si pronajal na zhruba tři týdny v malé hospůdce místnost a užíval si života. Ale také tady napsal báseň, jež se později stala libretem pro jednu z jeho nejznámějších oper Tannhäuser.

Na rychtě jsem se dozvěděl, že kromě hradu se mu líbili i ženy z podhradí. Padla i dvě jména, Verča a Lenka. Ale u piva se toho napovídá.

V polovině 13. století žil pod úpatím Lucemburkova kopce mnich zvaný otec Pohoř, který zde pěstoval chmel.

Chmelnice jsme tady neobjevili a na rozhledně nebyl. Kdo by tam také lezl v tuto dobu.

Sice s námi vystoupaly nahoru paní Zima a pánové Mráz a Vítr, ale ty výhledy!

Vincenc Zahradník byl vlastenecký kněz a významný představitel českého národního obrození. Byl sice prvním česky píšícím filozofem, ale do našeho cestovatelského deníčku nic nenapsal.

Před vstupním schodištěm do areálu kostela sv. Máří Magdalény v Zubrnicích, kde působil, mu rostou dva památkové stromy, Lípy Vincence Zahradníka.

Jan z Pomuka mlčky sleduje dění v Zubrnicích na návsi.

Roku 1889 byla založena akciová společnost Místní dráha Velké Březno – Verneřice – Úštěk. Jedním z hlavních iniciátorů byl verneřický radní a pivovarský sládek Josef Renftel.

V zimě však často historické motoráčky po Zubrnické museální železnici nejezdí, tudíž je jasné, že ani zmíněného sládka jsme na stanici Zubrnice – Týniště nespatřili.

Parní vodárna na nádraží Ústí nad Labem – Střekov. Pod stavbou tohoto unikátu v roce 1874 je podepsán rakouský architekt Carl Schlimp.

Vzhledem k mrazům byl asi výpadek v dodávce vody, tudíž měli zavřeno a pan architekt nebyl přítomen.

Unikátní vodní dílo Masarykovo zdymadlo se nachází na okraji Ústí nad Labem na řece Labi přímo pod krásným hradem Střekov.

Vede tudy lávka umožňující přejít z jednoho na druhý břeh řeky Labe nad šumícím vodním tokem. Tak jsem se rozhlížel, ale nikoho, ani toho pána, jehož jméno jsem četl na pilíři zdymadla, jsem tady nepotkal.

Malířský koutek, malé, ale půvabné náměstíčko pod Střekovem. Dřevěná zvonička a kamenný milník jsou ukázkou dobové řemeslné práce místních lidí a též vypovídají o lidové zbožnosti.

Romantické pojmenování „Malířský koutek“ patrně lidé vymysleli kvůli zajímavému pohledu na hrad Střekov, který se odtud malířům nabízel. Dnes jsem tady však žádného u stojanu nenašel.

Přívoz Velké Březno – Povrly je ten pravý přívoz, který se musí zažít. Převeze kohokoliv a cokoliv.

Příjemný a ochotný převozník, úžasný člověk. Konečně vám mohu představit někoho, s kým jsme se při našich toulkách potkali. Na fotografii je uvnitř ve své budce.

Divadlo v pseudobarokním slohu bylo slavnostně otevřeno 21. září 1909 a ke shlédnutí byla Grillparzerova hra Sapfó s Marií Pospíšilovou v hlavní roli, která také v prvních letech divadlo řídila.

Krásná budova Severočeského divadla opery a baletu nebyla ani v poslední den roku 2025 smutná a prázdná. Naopak divadlo bylo plné, tudíž jsem ani nezjišťoval, zda se tam mohla někde pohybovat paní Marie Pospíšilová. Ostatně měl jsem po svém boku kouzelnější a úžasnější dámu, svoji ženušku.

Herci a orchestr se postarali o perfektní provedení jevištní verze legendárního filmového muzikálového zpracování hry Jaroslava Vrchlického. Romanticky zidealizovaná a úsměvná historka ze života „otce vlasti“ krále Karla IV. a jeho manželky Elišky Pomořanské.

Jsme labužníkem této chvíle.

Představení „Noc na Karlštejně“ se nám moc líbilo. A již tradiční silvestrovský dárek v podobě lahvinky sektu také není špatný nápad.

O návštěvě města Ústí nad Labem jsem tady před dvěma lety také psal:

Jan Laban: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=810999

Mariánská skála a podskalské víno: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=811740

My Fair Lady slaví narozeniny: My Fair Lady slaví dnes 68. narozeniny – Blog iDNES.cz