Moc hezké povídání.Když mi ještě nohy chodily (a že toho nachodily),tak jsem takových krasavců potkal spousty.Samozřejmě u dálnice to nebylo,ale taková Šumava,Český Ráj a Vysočina...Někdy jsem měl chuť koupit si v nejbližší prodejně kartáč a pomoci těm milníkům od té špíny.Jenže cesta zpátky by byla dlouhá...Děkuji,karma a zdravím.Jirka

Děkuji za přečtení a jak vidět, máme na některé věci podobné názory. S tím kartáčem to není špatný nápad, ale také ho nemám většinou při sobě.

neuvěřitelné o jacích "fešácích" dokážete psát krásná nostalgie a jak se na tom dobře sedělo, jedlo atd. To plastové a jiná moderna patníků neumí

Děkuji. Když se budete i dnes toulat po těch správných silnicích, nespěchat a dobře se rozhlížet, tak stále ještě můžete na nich sedět a papat.

Pavle, ty jsi prostě tak kreativní, že nemám slov....bezvadné čtení... a vidíš, já to o tom hitlerovi takhle tvrdím...a ty mi to upřesníš.... mě vůbec vadí to moc a moc všeho kolem z plastu.... nakonec taková stará vymlácená silnice s takovým sloupy vypadá jako krásná starožitnost... řidiči, já vim, já tou vymlácenou silnicí netrpim

Pavle, jako vždycky

Děkuji. Máš pravdu, ten plast a přesné počítačově zpracované nápisy, to se nedá srovnávat s těmi kamennými krasavci.

Akorát, jak jsem napsal. Postupně mizí. Jeden jsem si přímo v Karlových Varech před časem vyhlédl a než jsem ho stačil vyfotografovat, tak "odešel".

Zajímavé.

Děkuji za přečtení.

Diky za vzpominky. Ony ty kamenne kilometrovniky CI patniky mely jednu velkou vyhodu. Oproti tem dnesnim se nehodily jako kastlik na dopisy. A nikdo je nekrad.

Tenkrát je nikdo nekradl. Existovali mimo jiné cestáři a parně by to asi ani nikoho nenapadlo. Dnes bohužel mizí.