Jsou věci známé a neznámé a mezi nimi je NORSKO – část první

Na počátku bylo slovo, to slovo bylo od Boha, to slovo bylo NORSKO. Poslyšte pravdivý příběh o naší v pořadí již čtvrté návštěvě Norska, kterou jsme tentokrát začali v Bergenu.

Norsko je ovinuté kolem severozápadní Skandinávie. Část té kouzelné stuhy tvoří také území mezi městy Bergen a Stavanger, které jsme si rozhodli tentokrát prohlédnout trochu důkladněji.

Nejmalebnější krajina v Evropě. Patrně jsem to již psal v některém svém povídání o Norsku, ale je to tak.

Temně modré i zelenkavé, ale především okouzlující fjordy.

Pro první část našeho letošního norského příběhu volíme Bergen, hlavní město deště a brána do fjordů.

Pro toulky po městě a okolí si půjčujeme automobil. Jsme v Norsku, a tak volba je jasná – elektromobil.

Zapůjčení vozidla vychází levněji než v případě benzínové či naftové varianty. A také provozní náklady jsou o něco výhodnější.

Bergen je postaven na sedmi pahorcích stejně jako Řím. My jsme ve vší skromnosti navštívili pouze dva kopečky.

Kopec Ulriken je se svojí nadmořskou výškou 640 metrů nejvyšší ze sedmi hor v okolí Bergenu.

My vzhledem k chladnému počasí volíme svezení v kabinové lanovce.

Zpočátku jsme překvapeni, jaké uvítání nás čeká. Ale posléze je jasné, že ten dav lidí a dudák jsou tam kvůli svatebčanům.

Nahoře je televizní věž, restaurace a kavárna. A především krásné výhledy. Samozřejmě, když to dovolí oblačnost.

Johan Nordahl Brun byl norsko-dánský básník, dramatik, biskup a politik. Vešel do podvědomí především tím, že významně přispěl k růstu romantismu i národního vědomí v Norsku. „Udsigter fra Ulrikken“ je píseň s jeho textem z roku 1790 a melodií ze staršího francouzského menuetu. Poprvé byla vytištěna v Kodani v roce 1791. verze, která se nejčastěji hraje, se nazývá „Bergensiana“ či „Bergenssangen“, a je považována za píseň města Bergenu. Na vrcholu hory Ulriken je na památníku část textu z uvedené písně: „sorgen forgik mig paa ulrikkens top“ (Smutek mě přešel na vrcholu hory).

Přemlouváme počasí, a nakonec se nám podařilo zařídit pro nevěstu a ženicha trochu toho sluníčka.

Možná i nevěsta se ženichem sem zavěsili svůj visací zámek.

Kopeček Fløyen (425 m.n.m.) je druhým ze sedmi hor rozkládajících se kolem města, který jsme navštívili. Jedná se o velmi oblíbené místo místních lidí, kteří nejčastěji použijí pozemní dráhu Fløibanen.

Já se vydávám nahoru pěšky. Trvá mi to o kousek déle než lanovce, ale po cestě se na mě usmívá sluníčko. Ano, i to se může stát v Bergenu.

Nahoře nás čeká krásné přivítání.

Z vrcholu Fløyen se nabízí panoramatický výhled na město, okolní kopce, fjord i ostrovy.

Fantoft je krásný dřevěný sloupový kostelík postavený ve 12. století. Zažil a viděl toho kolem sebe hodně. Osudným se mu stala hudba, ne však varhanní, nýbrž metalová.

Pro většinu lidí je Norsko synonymem klidu, bohatství, štědrého sociálního systému a nádherné, člověkem jen málo poznamenané přírody. Tahle země má ale i svou temnou tvář spojenou s black metalem, kdy ve jménu temna a revolty hořely kostely a vraždilo se.

Naštěstí roubený kostelík Fantoft zrekonstruovali podle původních plánů, a tak si člověk může prohlížet tento svatostánek uprostřed lesa i dnes.

U obdobných kamenných křížů se scházeli k modlitbě první křesťané v dobách, kdy ještě na území dnešního Norska nestála žádná křesťanská stavba. V Norsku bylo nalezeno kolem 60 takových kamenů, ale v sousedním Švédsku či Dánsku žádný. Ale v Anglii ano.

Bergen je sice druhé největší město Norska, ale jeho centrum projde člověk za chvíli.

V průběhu 13. století byl Bergen hlavním městem sjednoceného Norska a také velkým církevním centrem s katedrálou. My ho shledáváme ve 21. století jako hlavní město turistů se zavřenou katedrálou svatého Olafa.

Staré přístaviště Bryggen s barevnými dřevěnými domy je kulturní památkou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO.

Pozoruhodné kulisy ruchu i shonu v ulicích bohužel narušují všudypřítomné reklamy a davy turistů. Člověků, kam se podíváš. Samotářům vstup zakázán.

Vítr zesílil a přihnal od moře mračna. Rozpršelo se, ale tak rychle, jak déšť začal, také skončil. Velmi časté střídání počasí. To je to, oč v Bergenu běží.

Vítr si hraje na honěnou s oblaky, které jsou nám stále v patách, ať se hneme, kam se hneme. Občas z některého drobně zaprší, aby se vzápětí z jiného spustil liják. Občas houstne déšť tak, že už to ani není déšť, ale proud vody řinoucí se nepřetržitě z nebe. Někde na obloze asi vytáhli stavidla.

Něžně šedomodrý vlahý dech zahalil celou krajinu, když mezi prudkými lijáky z temných mračen nesměle vykukuje slunce. To však velice brzy zesmutní v dešti a mlze. A tak objevujeme v pláštěnce nebo pod deštníkem kouzlo Bergenu ukrytého v mlžné atmosféře.

Nepříznivé počasí v Bergenu? Neexistuje. 360 dnů tady prší, mrholí, mží, poprchává, cedí nebo lije a ve zbývajících pěti dnech pokrývají oblohu šedé mraky. Místní to neřeší, deštník mají vždycky po ruce a voděodolné oblečení na sobě. Déšť není výmluva prakticky pro žádnou činnost. Když mají chuť, jdou se v dešti proběhnout, projet na kole nebo projít.

Torget je místo v centru Bergenu, kde by se měly každé ráno odehrávat obchody s rybami a zeleninou. My však bydlíme o kousek dále, a tudíž se do těchto míst dostáváme až dopoledne. Ryby tady sice mají také, ale místo rybářů je nabízí obsluha občerstvení. Na první pohled to vypadá zajímavě, ale nakonec spokojeni nejsme. Žalostná imitace rybích trhů je už moc turistická.

O kousek dále se na ulici Kong Oscars gate nachází co do rozměrů malý, ale co do chuti velký stánek. Jeho název zní „3 – Kroneren“ a my ho navštěvujeme s informací, že zde mají nejlepší hot dogy v Bergenu.

My volíme hot dog ze sobího masa s omáčkou z horských brusinek se zajímavou sladkokyselou chutí a navrchu posypaný sušenou cibulí.

Návštěvu stánku „3 – Kroneren“ můžeme doporučit. Hot dog byl vynikající, ale žíznivý.

Na náměstí Torgallmenningen objevujeme zajímavý památník námořníků. Kolem soklu památníku pochodují postavy jako upomínka na všechny norské námořníky, kteří při výkonu svého povolání přišli o život.

Nemoc lepra je známá též jako Hansenova choroba. Bacil lepry objevil roku 1873 právě v Bergenu norský lékař Armauer Hansen a brzy se stalo město mezinárodním centrem léčení lepry. Jednalo se o místo s největší koncentrací pacientů s touto nemocí v Evropě.

Nejstarší nemocnice se jmenuje sv. Jiří a dodnes si tady připomínají lidi, kteří podlehli této nemoci, ale také se zabývají výzkumem léčení lepry. My jsme zde navštívili Muzeum lepry – Lepramuseet.

Na ochozu vyhlídkové věže Rosenkrantztårnet si užíváme prudký déšť, silný nárazový vítr a také úžasné výhledy na Bergen.

Z parku u majestátní budovy Håkonshallen, která tady stojí téměř 800 let, jsou také krásné pohledy.

Mračna se rychle sesouvají k zemi, až je máme skoro na dosah. Rozpršelo se a vypadá to, že se liják chystá spláchnout Bergen z povrchu zemského do Atlantiku.

Nedaleko přístavu si prohlížíme hezké domečky.

Ve většině z nich již lidé nebydlí, některé jsou také součástí muzea.

Další zajímavá chaloupka.

Kostel Panny Marie byl vybudován ve 12. století a je v současnosti jediným funkčním svatostánkem z uvedené doby. Ostatní kostely a katedrály buď podlehly času nebo požárům.

Krásná barokní katedrála Mariakirken se nachází v centrální části města. Jedná se o trojlodní kostel s dvěma věžemi postavený převážně v románském slohu.

V botanické zahradě fotí člověk kytičky, v Bergenu domečky.

Tento pomník byl postaven na poloostrově Håkonshella v roce 1920, tisíc let po narození krále Haakona.

Haakon Haraldsson, také Haakon the Good, byl známý svými pokusy o zavedení křesťanství do Norska. Haakon však není zmíněn v žádných důvěryhodných zdrojích té doby. Historici se o něm zmiňují až ke konci 12. století.

Ono i s tím křesťanstvím to bylo zajímavé. Oficiální dějiny tvrdí, že se od jisté doby stali Norové katolíky, jenom norští králové byli trochu individualističtí a zlobili papeže.

Ostatně i lidé včetně šlechticů se nechtěli vzdát pohanských obřadů. Někde to dokonce přerostlo ve vypalování kostelů a zabíjet duchovní. Dokonce někteří ohrožovali i samotného krále na životě, pokud se nevrátí k prastarému kultu.

Architektonický skvost této klenoucí se duhy mi říká, že patrně i tady muselo svítit sluníčko. Proč jsem ale mokrý a vymrzlý na kost?

V Bergenu mají kromě působivých fjordů, hor a vodopádů také idylické pláže. Na jedné z nich nás přivítal déšť a vzduch s vodou o teplotě lehce nad 10°C.

Nedá se nic dělat, v tomto městě jsem se ještě nekoupal.

„Nefoť mě! Vždyť prší a fouká vítr.“

„Jestli máme čekat na lepší fotografické počasí, tak přebookuj letenku. Jsme totiž v Bergenu.“

Nejstarší přístavní město na norském pobřeží bylo významným překladištěm ryb lovených na severu. Vyhledávaným zbožím byly také sušené solené tresky, obilí, pivo či sůl.

Zajímavé základy.

Nakonec i na ty kytičky došlo. V případě Bergenu se jedná o univerzitní botanickou zahradu.

Jednu z nejúžasnějších kvetoucích rostlin si dovezli z jižní Ameriky.

Velmi působivá Victorie královská se řadí mezi největší lekníny na světě. Listy o průměru tři metry a krásné bílé květy jsme ale neviděli.

Sice každý z norských vodopádů má své neopakovatelné kouzlo, ale také tentokrát musíme zastavit a chvíli se dívat na vodu, jak se kroutí, potýká se skalkami a padá v peřejích. Zmíněný pohled se nám naskytl při toulkách po hornatém ostrově Osterøy, který je největší vnitrozemský ostrov severní Evropy.

Zpět na pevninu se dostáváme pomocí trajektu. Opět jsme mile překvapeni, jak jim to tady dokonalo funguje. Vykládka přijíždějících automobilů, nakládka těch čekajících, do toho pěší a cyklisté, vše jde jak po másle.

(Veškeré fotografie jsou z archivu autora článku)

Pokračování letošní norské pohádky: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/jsou-veci-zname-a-nezname-a-mezi-nimi-je-norsko-cast-druha.Bg24090310

*

V Norsku jsme viděli v minulých letech mnoho zajímavého:

Nezapomenutelná cesta do Norska – I: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/cesta-do-norska-i-2022-oslo-trondheim-atlantic-ocean-road-molde-alesund.Bg22090427

Nezapomenutelná cesta do Norska – II: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/cesta-do-norska-ii-2022-boyabreen-mannheller-fodnes-oslo-colorline-kiel.Bg22090437

Osm krásných dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – I: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/osm-krasnych-norskych-dnu-mezi-63-a-58-rovnobezkou-i.Bg23070627

Osm krásných dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – II: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/osm-krasnych-norskych-dnu-mezi-63-a-58-rovnobezkou-ii.Bg23070671

Osm krásných dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – III: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/osm-krasnych-norskych-dnu-mezi-63-a-58-rovnobezkou-iii.Bg23070683

Osm krásných dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – IV: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/osm-krasnych-norskych-dnu-mezi-63-a-58-rovnobezkou-iv.Bg23070700