Hezky česky aneb nekooperativní interakce, tržní oligopolizace či časová inkonsistence

Podivným informacím, které se občas objevují v novinách a časopisech, jsem si již přivykl, a vím, že se jim z různých důvodů nelze vyhnout.

Většinou si obsah článku nějak přeberu. Obdobně tomu mělo být, když jsem otevřel jeden časopis. Jenže já jsem tomu článku moc nerozuměl a myslím, že za to nemůže pan šéfredaktor, který to napsal.

„Věřím, že empirie zásadně odporuje idealistickým základním kamenům klasické ekonomie, především kvůli lidské psychologii, existenci externalit, informační asymetrii, neoptimálním výsledkům nekooperativních interakcí, nemožnosti okamžité adaptabilnosti cen, časové inkonsistenci, tendenci tržní oligopolizace a obecně nedokonalé soutěži. Proto věřím v anticyklické, korektivní a strategické zásahy demokratické veřejné moci do hospodářství a považuji za nezbytné, aby demokraticky spravovaná společnost byla protiváhou čistě ,tržním‘ mechanismům, neschopným alokovat zdroje sociálně a environmentálně optimálním způsobem.“

Pro někoho působivé. Já se přiznám, že mě trochu zarazilo, co měl prohlásit pan Aleš Chmelař, mladý, moderní a vzdělaný ekonom, kterého sociální demokracie před časem jmenovala do funkce tajemníka pro Evropskou unii. Zda to skutečně přesně takto vypustil do světa „pan Evropa“, nevím. Raději jsem nehledal detaily na internetu.

Evropská unie mu bude určitě rozumět, lidé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku už patrně hůře. Možná to nemyslel vážně a dělal si pouze legraci. V tom případě to asi bude s mojí inteligencí špatné, když si vzpomenu na výrok Samuela Johnsona, anglického spisovatele z osmnáctého století: „Inteligence člověka se dá měřit frekvencí jeho smíchu“. Já jsem se výroku pana Chmelaře totiž vůbec nezasmál. Naopak jsem byl tuze smutný, jelikož jsem přesvědčen, že čeština je krásná a úžasná řeč, s níž lze vyjádřit i nemožné.