Guten Tag polabští Florenťané

Drážďany aneb Florencie na Labi. Německé město jsme o uplynulém víkendu celkem důkladně prozkoumali. Zbývá ještě zajet do toho italského, abychom mohli výše uvedené potvrdit či vyvrátit.

Co v Drážďanech hledat, proč tam vlastně jet. Čím tento diamant na Labi láká turisty, kterých tady opravdu není málo. Mnozí z nich určitě chtějí vidět město, jehož centrum spojenci v roce 1945 srovnali se zemí. Letos se připomíná osmdesát let od ničivého bombardování i od konce druhé světové války.

Za dob komunistů město svůj vybombardovaný charakter moc neměnilo. Ostatně ani spřátelený Sovětský svaz si nepřál diskuzi o drancování či osvobozování části Německa. Po několik desetiletí zůstávaly významné památky v ruinách jako memento. Rekonstrukce některých z nich se sice započala, ale pokračovala pomalu. Až po znovusjednocení Německa nabrala na obrátkách. V posledních třiceti letech se Drážďany proměnily do neskutečné krásy.

Málokteré německé město se může pochlubit barokním architektonickým půvabem jako Drážďany. Kdybych nevěděl o tom náletu v únoru 1945, tak bych patrně nevěřil, že většina staveb je skoro nově postavena.

O rozvoj města se nejvíce zasloužil saský kurfiřt a polský král August II. Silný. „Jeho“ Drážďany se shlédly v nádheře francouzských Versailles. Zmíněný vládce i dvořané vedli luxusní život. August II. Silný byl urostlý a jeho fyzická síla odpovídala jeho jménu. Když se k tomu přidá skvělé společenské vystupování, je jasné, že počet královských milenek byl nemalý. Stejně jako počet dětí, kterých bylo o něco méně než dní v roce.

Jestli všichni jeho potomci přispěli taťkovi na pomník, tak se není co divit, že jezdecká socha Augusta Silného, známá jako Zlatý jezdec, patří k nejvýznamnějším sochám drážďanského baroka a je považována za nejznámější památku v Drážďanech.

Drážďanský Zwinger je symbolem umělecké metropole, která po staletí přitahovala básníky, hudebníky a malíře. Letos se město konečně dočkalo. Zavítali jsme tam také my.

Hlavně nespěchat, jinak si člověk tu krásu kolem sebe nevychutná.

Světoznámý Zwinger patří mezi nejproslulejší stavby německého baroka.

Nádvoří a zahrada nejznámější budovy v Drážďanech se sice opravuje, ale stejně je na co koukat. Fontána s nymfami, hudební pavilon či pavilon se zvonkohrou.

V Zwingeru je mnoho soch, ale tato nás zaujala nejvíce.

Ve Vídni či Paříži jsou slavnější opery, ale Semperoper postavená ve stylu italské vrcholné renesance je považována za jednu z nejkrásnějších nejenom v Německu. A všemu je sousedkou slavného Zwingeru.

Katedrála Nejsvětější Trojice stojící nedaleko řeky Labe se nazývá také Hofkirche. Je to největší chrám ve spolkové zemi Sasko. Fasádu svatostánku zdobí 78 soch italského sochaře Lorenza Mattielliho.

Katedrála se nachází v sousedství drážďanského zámku, se kterým je propojená zajímavým průchodem.

Původní pevnost ze 13. století postupem času přestavěli na reprezentativní sídlo. Rezidenční zámek získal podobu, která kombinovala prvky renesance, baroka a klasicismu. Nás nejvíce zaujala unikátní fasáda zdobená sgrafity.

Kreuzkirche představuje největší kostel a s více než 3 000 místy také největší koncertní prostor ve městě.

Téměř 92 metrů vysoká věž kostela Kreuzkirche překvapivě přečkala zmíněné bombardování ke konci války. Dnes návštěvníkům nabízí krásný výhled na Drážďany i okolí.

Výstup je celkem fyzicky náročný. 260 schodů se nechá vyšlápnout.

Kam jinam by si mohl stoupnout Martin Luther než před protestantský kostel Frauenkirche.

Barokní protestantský chrám Frauenkirche je považován za jednu z nejvýznamnějších památek Drážďan. Jeho mohutnou kamennou kupoli, která se řadí mezi největší na sever od Alp, přezdívají „kamenný zvon“.

Drážďanská perla Frauenkirche, vrchol saského baroka, je především symbolem míru, naděje a znovuzrození. Bombardování kostela v roce 1945, peníze na jeho obnovu, jeden kříž na vrcholu stavby, druhý uvnitř a menší kříž před oltářem. Nyní bych asi měl popsat historii. Bylo by to však dlouhé povídání, které si lze přečíst v naučných knihách nebo na internetu.

Kunsthalle je univerzitní a výstavní budova na Brühlově terase. Tento honosný dům pro umění se skleněnou kopulí Lipsiushaus podle svého architekta.

Brühlova terasa, ukrývající poslední část městských hradeb, byla pojmenována po hraběti Heinrichovi von Brühl. Pro své nádherné výhledy nejenom na Labe je tato terasa známá též jako „Balkón Evropy“.

Fürstenzug je velký nástěnný obraz jízdního průvodu vládců Saska. Původně byl namalován, ale v letech 1904 až 1907 byl nahrazen přibližně 23 000 míšeňskými porcelánovými dlaždicemi.

S délkou 102 metrů je považován za největší porcelánové umělecké dílo na světě.

Drážďany nabízí velké množství zelených ploch, které zabírají více jak polovinu rozlohy města. A místní toho dokáží náležitě využít.

Kouzlo saské metropole je dáno také klikatící se řekou Labe, která si razí cestu středem města.

Tak jsme už shlédli všechnu tu úžasnou historickou i turisticky hysterickou krásu a přecházíme Labe z Altstadt na druhou stranu do poněkud svérázné čtvrti Neustadt.

Ocitáme se v jiném světě. Jsou zde extravagantní obchůdky, designové kavárny, bary a restaurace a pouliční umění na každém kroku.

Tady se žije. Možná tu také probíhá externí výuka studentů drážďanských univerzit.

Brzy objevujeme Kunsthoffpassage, patrně nejznámější místo v této části města. Jedná se o pasáž věnovanou menším obchůdkům, kavárnám a odpočinkovému prostoru.

Je toho tady hodně k vidění, ale kouzlo zdejších fasád určitě nelze přehlédnout.

Dráždivé Drážďany. Bratwurst je klíčovým pojmem v německé kuchyni. Tudíž nemusíme dlouho přemýšlet, co si objednáme.

Z mnoha míst města pozorujeme zajímavou budova bývalé továrny na cigarety Yenidze. Trochu překvapivě totiž tvoří panorama města minaret a mešita. Dnes tady sídlí drážďanské firmy a restaurace pod monumentální kupolí zve hosty na saskou kuchyni a krásné výhledy.

Dům č.5 na ulici Messering není v hledáčku cestovních kanceláří ani o něm většinou nepíší v informačních brožurách, ale já měl jasno, že se tam chci podívat.

Budova jatek číslo 5 a události, kterých byla během 2. světové války svědkem, posloužily Kurtu Vonnegutovi jako předloha pro jeho slavný sci-fi román Jatka č.5. Americký spisovatel byl během svého postupu Evropou zajat vojáky wehrmachtu a uvězněn právě zde, kde v podzemním krytu přežil bombardování Drážďan.

Naopak o tomto místě se píše více než dost, a tudíž tam přicházíme pár minut před desátou, kdy otevírají. A udělali jsme dobře, jelikož brzy se dovnitř hrnou davy lidí jako proudy vody po přívalových deštích.

Pfundova mlékárna otevřená již v roce 1880 je v Guinessově knize rekordů zapsána jako nejkrásnější na světě. Tato vrcholná ukázka secese jako zázrakem přežila nálety ke konci války a zachovala si tak svou původní krásu.

Celý interiér je pokryt ručně malovanými keramickými dlaždicemi, které vytvářejí obrázkovou knížku s postavami a ornamenty.

Gläserne Manufaktur – Prosklená manufaktura Volkswagen.

Není mnoho měst, ve kterých turisty přitahuje továrna. Německá automobilka Volkswagen vybudovala skoro v centru Drážďan zajímavou továrničku, kde přímo před zákazníky vznikají nové vozy. Některé modely si zde mohou lidé vyzkoušet a objednané i slavnostně převzít.

Naplánovat Drážďany bez kytiček? To bych měl černý puntík u své ženušky. Ale ani pro mě není těžké zjistit, že zdejší botanická zahrada je krásné a příjemné místo. Vstup je zdarma, a přitom tady není moc lidí.

Rododendrony, divoké růže, vilíny, magnólie, orchideje, bromélie, masožravky, agáve, kaktusy, aloe, pryšce, kakaovník, ananas, bromélie, tilandsie, banánovník, bavlník, cukrová třtina, kávovník, pepřovník či skořicovník. krokusy, narcisky, tulipány a pivoňky. Nechybí ani bylinky, máta, tymián, šalvěj, levandule, olivovník, granátové jablko, vavřín či dub korkový.

Ani jsem nemusel dlouho hledat v botanické zahradě, abych spatřil tu nejkouzelnější květinku na světě.

Na opačném břehu Labe také hledáme kytičky, ale chtělo by to přijít o nějaký ten týden později. Rosengarden je upravená, památkově chráněná zahrada. Kromě stromů a keřů zde ve správný čas kvete okolo sto různých odrůd růží.

Na našich cestách si navzájem věříme, a tak se nemůže stát, že by se putování nevydařilo.

Před chvílí ještě jasné slunce zapadá do náruče mračen a kraj pomalu pohlcuje šero.

Novodobé historické paláce a chrámy uprostřed moderní, občas i panelové zástavby. Někdo tady stráví dva či tři dny, jinému stačí na návštěvu několik hodin. Někdo si uchovává vzpomínky na návštěvu dlouhou dobu, jinému vyprchají jako bublinky ze sklenky šampaňského.

Nám se v Drážďanech líbilo a návštěvu můžeme určitě doporučit.

(Veškeré fotografie jsou z archivu autora)

*

Nedaleko Drážďan jsme navštívili pohádkový zámek: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/nemecky-moritzburg-proslavila-ceska-popelka.Bg25050130