Mám jeho básně moc rád, je to syrový a pravdivý pohled na určitý způsob života, ale následovat takový styl jsem nikdy netoužil, jak je znát i z těch básní přináší deprese, osamělost, beznaděj. Lepší je mít cíl, užitečně pracovat a o to víc si prožít občasné pobavení, pravda, není to cesta pro slabochy.

Já jsem si ho rád přečetl během studií i dnes.

díky za připomínku

..... málo už se ví, že výběr z díla Gellnera, včetně "Písně zhýralého jinocha", byl nedílnou součástí učebnice Literatury na středních školách na přelomu 60./70. let!,- ........ a byly to vpravdě básně nejoblíbenější!

Ono i v době pozdější bylo možné se s panem Gellnerem ve škole potkat, ale záleželo hodně na učiteli.

Příliš záhy lásky o hodech mně pěla, o zhýřených nocích, o náručích děv, příliš záhy znavil údy mého těla její lákavý a slibující zpěv. Pavle, s Frantou bych si určitě rozuměl.

Tomu věřím

Děkuji, také hezké

Trefil jste mého nej oblíbence mezi básníky, tedy jasná karma. A kdo by chtěl znát nejlepší verše, které jsem kdy četl, tak jsou to tyto (z té krásy běhá až mráz po zádech):

Tobě, má milá, na zdraví!

- Víš, za dar tvého těla,

když jsi se v extázi pohlaví

úděsem přijetí chvěla.

Na zdraví tobě a na zdraví všem,

kdož tebe užili, drahá,

a všem, které ještě vášnivým rtem

ve křeči zulíbáš nahá!