Benátky počtvrté (Canal Grande, Ponte di Rialto, Ponte degli Scalzi, Ponte dell'Accademia)

Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.

Benátky, to je především voda, která pronikla do všech uliček, člověk na ni tady narazí na každém kroku. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, ale my jsme se v Benátkách nejednou přesvědčili, že většina cest končí u nějakého kanálu. Dál to prostě po souši nešlo.

Uvádí se, že je zde okolo 170 kanálů. Názvem Canal se však mohou pyšnit pouze tři. Samozřejmě Canal Grande, dále Giudecca a Cannaregio. Ostatním se říká Rio.

Canal Grande, to je hlavní dopravní městská tepna ve tvaru písmene „S“ dlouhá asi čtyři kilometry, o které mnozí prohlašují, že je to nejkrásnější ulice světa. Podél kanálu leží mnoho zajímavých památek a budov.

Ostatně celé Benátky jsou podle mě město neskutečných fasád, na nichž je zaznamenán architektonický um Benátčanů. Paláce, šlechtická či měšťanská sídla nebo kostely. Ruku si zde podává románské, gotické, renesanční, barokní, maurské, byzantské i starořecké umění. Člověk si v Benátkách připadá jako mezi kulisami k historickému filmu.

Benátky se zrcadlí ve vodách laguny, vše je vidět dvakrát. Poprvé ve skutečnosti a podruhé jako kouzelný obraz na vodní hladině, který se s každým záchvěvem vody mění.

*

Benátkám se také říká město sta ostrovů, ale je jich možní více, já to nepočítal. Velké ostrovy jsou členěny kanály na menší i úplně ty malé. A proto tady musí být mosty. Ani ty jsem nepočítal, uvádí se číslo 400, možná i o něco více. V dřívějších dobách byly samozřejmě dřevěné, ale dnes je jich většina kamenných. Pár výjimek ze dřeva (okolo padesáti) nebo z kovu (snad kolem šedesáti) naštěstí zůstalo.

Když vidím ty vyklenuté mosty, tak si říkám, zda sem vůbec jezdili koňské povozy a koně? Každopádně dnes mají mosty schody a pilný návštěvník města se po nich nahoru a dolů něco našlape.

Mostů hodně, ale ty tři nejznámější se klenou do oblouku přes Canal Grande. Nejslavnější a nejnavštěvovanější most je určitě Ponte di Rialto. Jedná se o první kamenný most v Benátkách, postavený roku 1592 podle návrhu Antonia da Ponte. Ještě koncem 19. století to byl jediný most, po kterém bylo možné přejít přes Velký kanál. Základy tvoří 12 tisíc pylonů (???), které jsou funkční dodnes. Když se člověk po mostě dlouhém 48 metrů a širokém 22 metrů prochází, tak si říká, zda je to ještě most nebo stavba s 12 obchody na každé straně. Asi proto je také jeden z nejznámějších mostů v Benátkách neustále obležený turisty.

Ponte degli Scalzi – most bosonohých mnichů. Oblouk je sklenut z bílého istrijského kamene. Původně zde stál železný most z dob rakouské nadvlády nad Benátkami, který byl roku 1934 nahrazen tímto v tradičním duchu podle návrhu architekta Eugenia Miozzi. Most spojuje benátské čtvrti Cannaregio a Santa Croce. Nachází se hned vedle vlakového nádraží Santa Lucia, před karmelitánským kostelem Santa Maria di Nazareth, známějším pod jménem Chiesa degli Scalzi. Podle tohoto kostela taky dostal své jméno. Scalzi znamená v italštině "bosý".  

Ponte dell'Accademia. Další z mostů přes Canal Grande. Tento původně železný most byl otevřen 20. listopadu 1854. Pro změnu na kamenný se rozhodli v době, kdy byl v havarijním stavu. Nakonec ale postavili roku 1933 dřevěný most podle projektu inženýra Eugenia Miozziho. To, že je skutečně ze dřeva jsem však nepoznal, jelikož ho právě opravovali.

Ponte della Costituzione. Poslední postavený most přes Velký kanál. Někdy nazývaný Ponte di Calatrava. To podle jména architekta, který ho navrhl. Otevřený pro veřejnost byl teprve v září 2008. Jeho stavbu provázely skandály. Benátčané ho moc rádi nemají. Za deště most klouže. Schody jsou nepravidelné a tak je místem častých pádů.

Ponte dei Sospiri. Most vzdechů. Nikoliv však milenců, jak se někde uvádí, ale vězňů. Spojuje totiž Dóžecí palác na jihovýchodní straně s věznicí. Vězni, kteří po něm přecházeli, si šli vyslechnout rozsudek. Většinou smrtelný. Při pohledu z malých okýnek mostu si tak naposledy povzdechli nad svobodou venku. Za své jméno ve skutečnosti vděčí anglickému básníkovi Lordu Byronovi.

Ponte dei Tre Archi. Nádherný most se třemi oblouky. Vypíná se nad Canale di Cannaregio. Patří mezi největší benátské mosty. Původně byl dřevěný. Údajně byl schválně postavený jako nepříliš vysoký, aby bránil přístupu nepřítele do Benátek.

Ponte dei Pugni. Most rváčů. Na něm si to čas od času spolu rozdávaly dve znepřátelené skupiny Benátčanů. Bitvy s přesně danými pravidly se těšily značnému zájmu diváků. Na vyznačené páry šlépějí (jsou tam dodnes) se postavili bojovníci a na vše dohlíželi v protilehlých rozích rozhodčí. Jelikož neměl most tenkrát zábradlí, tak rváči končili často ve vodě.

*

Kanály i bezprostřední okolí Benátek mají také funkci silnice, a proto nechybí dopravní značky. A někdy jsou to zajímavé situace – prudké brzdění, zpětný chod, vyhýbání se a místo troubení většinou pokřikování a gestikulace rukama. Zajímavé bylo pozorovat umění kormidelníků, kteří proplouvali pod mosty a nahoře i na bocích to byly někdy jenom centimetry.

Mostů, které jsou něčím známé nebo se odlišují, je v Benátkách samozřejmě více, než jsem popsal. On vlastně každý je svůj. Nejkrásnější jsou po ránu, kdy je klidná vodní hladina. To se odráží nejenom kouzlo mostů v lesklém vodním zrcadle.

Předchozí povídání - Benátky potřetí: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664060

Následující povídání - Benátky popáté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664330