Barcelona potřetí a pozemská smrt božského umělce

Antoni Gaudí i Cornet byl architekt, představitel katalánského modernismu. Někdo ho měl za blázna, jiní ho obdivovali. Jisté je, že by Barcelona byla bez něho jiným městem.

7. července 1926, v půl šesté odpoledne, srazila Gaudího tramvaj. Stalo se tak na křižovatce ulic GranVia de les Corts Catalanes a Carrer de Bailen nedaleko Plaza de Tetuán. Tou dobou byl zarostlý a v potrhaném oděvu, což souviselo s jeho asketickým životem oddaným pouze a jenom umění. Kdysi světák a ateista se proměnil v průběhu let v silně věřícího katolíka i trochu podivína. Především ale člověka oddaného chrámu Sagrada Família.

Neměl rodinu, někteří lidé ho nepoznávali, možná ho i považovali za tuláka a bezdomovce. Proto mu asi také při zmíněné nehodě nevěnovali žádnou pozornost. Jestli myslel před osudovou srážkou na chrám Sagrada Familia a nevšiml si blížící se tramvaje nebo to bylo všechno jinak, se už nedozvíme.

Bývalá nemocnice Antic Hospital de la Santa Creu se začala stavět již v roce 1401 a je jedním z nejlepších příkladů katalánské civilně-gotické architektury. Já jsem se na ni přišel podívat z jiného důvodu. Tři dny po zmíněné nehodě tady zemřel Antoni Gaudí i Cornet. Identita zraněného tuláka byla veřejnosti odhalena až po jeho smrti.

Valná většina Gaudího staveb se nachází v Barceloně. Mezi lety 1984 a 2005 jich bylo sedm připsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Například secesní Casa Milà zvaná též La Pedrara.

Vila připomíná ojedinělý tvar skalního útesu. Také interiér kavárny má své kouzlo. My tady ochutnáváme dobrou kávu za normální peníze.

Člověk nemusí být odborník na architekturu, aby poznal Gaudího stavby. Například vilu Casa Batlló, vrcholné dílo glazurované architektury.

Casa Batlló těsně přiléhá ke Casa Amatller se stupňovitým průčelím ve vlámském duchu. Oba domy vytvářejí dohromady velice zajímavé architektonické spojení staveb.

V Barceloně se nám potvrzuje, že architektura může být zábavná. Je pravda, že Casa Calvet je považována za nejkonzervativnější stavbu Antonia Gaudího. V tomto případě se totiž musela přizpůsobit elegantní čtvrti, ve které se dům nachází.

Casa Vicens byla první významnou zakázku tohoto architekta. Gaudí zde použil glazurovanou keramiku s originálními motivy a formami.

Horizontální linie přízemí a prvního patra je v zajímavém kontrastu s terasou zdobenou liniemi vertikálními.

Palác rodiny Güellů navrhl katalánský architekt pro svého přítele a mecenáše Eusebi Güella. Stavba se řadí do architektova novogotického období.

Puerta de la Finca Miralles je drobná stavba Antonia Gaudího z roku 1901. V roce 2000 zde byla při rekonstrukci osazena jeho socha od Joaquima Campse.

S přibývajícím věkem posilovala u Gaudího víra v katolicismus, která se projevila nejenom u chrámu Sagrada Família, ale i v dalších jeho dílech. Proto také přezdívka „Boží architekt“. Bylo tudíž otázkou času, kdy někdo navrhne prohlásit ho za svatého. Asociace pro blahořečení Antonia Gaudího předložila návrh na zahájení procesu svatosti v roce 1992. Zatím mi není známo, že by Vatikán rozhodl. Možná si to nechává rok 2026, kdy si bude Barcelona připomínat 100 let od jeho úmrtí.

V pohádkovém parku Güel si lze prohlížet mnoho zajímavých dekorací, které vytvořil Antoni Gaudí.

Barcelona celkově není místo určené pro samotáře, ale když vidíme skrz bránu ty davy lidí v parku, navzájem se překřikující a postrkující, tak ani nelitujeme, že se nezařazujeme mezi návštěvníky, kteří se jako proudy vody po přívalovém deští hrnou dovnitř.

Potkal jsem se s ním několikrát během mých studií na vysoké škole a vždy mě fascinoval. Až dnes jsem si k němu mohl přisednou na lavičku. Je pravda, že toho Antoni Gaudí moc nenamluvil, ale vždyť už jsem vám říkal, že byl tak trochu podivín.

*

Předchozí část: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/barcelona-podruhe-a-sagrada-familia-kde-je-porad-jeste-prace-jako-na-kostele.Bg25040145

Pokračování: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/barcelona-poctvrte-bulvar-ci-ulicka.Bg25040155

*

(Všechny fotografie jsou z archivu autora)