Barcelona podruhé a Sagrada Família, kde je pořád ještě práce jako na kostele

Barcelona se chlubí mnohými zajímavými památkami, ale Sagrada Família je jenom jedna. Dílo svěřené do rukou Božích a do vůle lidu.

Sagrada Família, ikonický chrám smíření zasvěcený Svaté rodině se řadí mezi nejnavštěvovanější architektonické památky celého Španělska. Duchovní klid, estetická krása, zajímavé umění, hra se světlem či neskutečná architektura.

„Co tam dělají ty jeřáby? ptá se moje ženuška.

„Nezbytná věc na každé velké stavbě,“ odpovídám.

„A proč jsme platili tak drahé vstupné na staveniště?“

„Protože Sagrada Família je staveniště, které roku 2005 zařadili, patrně jako jediné na světě, na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, i když chrám ještě nebyl zdaleka dokončen. Tento světový unikát by měl skončit příští rok. Poté už budou navštěvovat tisíce lidí „pouze dokončený“ chrám.“

V listopadu 2010 došlo k přerodu civilní „rozestavěné“ budovy na sakrální objekt, jelikož na staveniště přijel osobně papež Benedikt XVI., aby posvětit chrám Sagrada Família a prohlásil jej za baziliku minor. I když bylo všem jasné, že je tady pořád práce jako na kostele.

Většina lidí si při vyslovení Sagrada Família vybaví jméno Antoni Gaudí. Ale tento architekt nebyl na svatého Josefa roku 1882 u položení základního kamene, a dokonce ani nestál u projektu od začátku. Teprve o rok později navrhl místo původního svatostánku v neogotickém stylu secesně-modernistický chrám inspirovaný křesťanskou symbolikou a přírodou.

Chrám „nespěchal“ s dokončením, jelikož se stavělo z příspěvků věřících a osobních darů. Po smrti autora se vedly debaty, zda dílo dokončit nebo nechat rozestavěné jako památník. Bylo totiž hotovo asi jenom patnáct procent díla. Nakonec se rozhodlo stavět, ale podle čeho? Antoni Gaudí měl opravdu velkou fantazii a většinu plánů pro vznik „velké svatyně křesťanství“ měl nakreslenou ve své hlavě. Improvizoval za pochodu, konečnou podobu svým nápadům dával přímo na staveništi spolu s řemeslníky.

Po dokončení nebude Sagrada Família vypadat přesně tak, jak ji Antoni Gaudí i Cornet navrhl také proto, že v průběhu španělské občanské války došlo k napadení chrámu vandaly. Velká část návrhů, modelů, plánů i fotografií byla zničena.

Stále se buduje. Už více jak jedno století. Dokončena bude brzy také poslední osmnáctá chrámová věž, která by se svou výškou 172,5 metru měla být nejvyšší kostelní věží na světě.

Vřetenovitých věží katedrály je celkem 18. Gaudí měl pro to číslo jasný důvod - 12 apoštolů, 4 evangelisté, Panna Maria a Ježíš Kristus.

Gaudí přenesl na fasády chrámu to, co mají baziliky většinou skryté uvnitř. Bibli vytesal do kamene. Patrně chtěl, aby se i nevěřící mohli dozvědět o životě Ježíše Krista, aniž by museli vstoupit dovnitř.

Hledal jsem a našel, i když jsem se musel zeptat. Paní z informační služby, která mi pomohla, se usmála a dodala, že už dlouho se na to nikdo neptal. Je pravda, že jsem měl trochu obavy vyslovit slovo bomba, ale já chtěl najít toho člověka vytesaného z kamene.

Mělo by se jednat o pokušení člověka, kterému démon podává Orsiniho bombu. Alespoň tak se to uvádí. Proč si Gaudí zvolil jméno hraběte a revolucionáře Orsiniho a jeho bombu naplněnou třaskavou rtutí, která měla 14. února 1858 zabít francouzského císaře Napoleona III. a jeho manželku Eugenii, mi není známo. Jisté však je, že jednu bombu, která nevybuchla, věnovala císařova choť knížeti Metternichovi do kabinetu Kuriozit v zámku Kynžvart.

Na fasádě se nachází magický čtverec, sestávající ze 16 dílků uspořádaných ve čtyřech řádcích a čtyřech sloupcích. Jeho pointa je v tom, že jakýkoli součet, vertikální, diagonální či horizontální dává vždy stejné číslo. Třicet tři symbolizuje věk, ve kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.

Uvnitř chrámu Sagrada Família nás vítá neuvěřitelná krása, která se nepodobá interiéru žádné jiné sakrální stavby. Popsat a pochopit se to nedá, dokud to člověk nevidí.

To, co nás určitě ohromilo hned po vstupu, je především prostor, který jako by stoupal vzhůru. Architektonické sloupy, umělecké dílo nebo zkamenělé stromy? Samozřejmě plní statickou funkci, a to tak dobře, že mohl Gaudí „vytáhnout“ chrám do výšek, kterých se ostatní architekti obávali.

V chrámu není patrně nic rovného a žádný pravý úhel. Vše je zaoblené, vytvarované. Gaudí se nechal inspirovat přírodou, o které tvrdil, že tam také není nic dokonale rovného.

Příšeří běžné u katedrál nás tady nenecházíme, jelikož dovnitř proudí světlo nejenom okny, ale překvapivě i otvory ve stropní klenbě.

Světlo, které vstupuje zvenčí, má zajímavou symboliku. Okna orientovaná na východ slunce mají studené barvy, modrou a zelenou, což se shoduje s prvními hodinami dne, které jsou také chladnější. Poté, jak slunce postupuje, okna, kterými světlo vchází do chrámu, mají červené a oranžové tóny, které se s postupem dne oteplují.

Dveře slávy – navrhl sochař Josep Maria Subirachs. Je na nich napsána modlitba Páně ve více než 50 jazycích. Tam, kde se přiloží ruka k otevření dveří, jsou písmena „A“ a „G“, jako Antoni Gaudí.

Najdi pět rozdílů. Fotografii, kterou držím v ruce, jsem pořídil v roce 1992.

*

Předchozí část: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/barcelona-poprve-aneb-mesto-znacka-doporuceno.Bg25040143

Pokračování: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/barcelona-potreti-a-pozemska-smrt-bozskeho-umelce.Bg25040147

*

(Všechny fotografie jsou z archivu autora)