Barcelona počtvrté, bulvár či ulička

Hvězda vysázená do dlažby uprostřed náměstí Placa de Catalunya označuje geografický střed Barcelony. Zde se potkává staré město s novou zástavbou.

A dneska tady asi natáčí pokračování slavného rodinného filmu s názvem „Sám doma v Barceloně“.

Na Placa de Catalunya především začíná slavný bulvár La Rambla, katalánské srdce. Platanová alej lemující korzo uprostřed je podle mnohých jeden z nejatraktivnějších světových bulvárů. La Rambla dlouhá 1,2 km je neustále plná života. V každou denní i noční dobu je zde mnoho lidí i kapsářů.

Jsou na světě místa posvátná; jsou nejkrásnější ulice na světě. Podle místních je La Rambla jednou z nich. Já si ale říkám, že kdybych ji vyjmul, vypral, odstranil z ní kouzlo Barcelony a pak ji postavil někde jinde, nenašel bych na ní patrně nic zvláštního. Možná bych řekl, že je to docela pěkná ulice, ale dál už nic.

Na začátku La Rambla se zastavujeme u jedné fontány s pitnou vodou a ochutnáváme. Kdo se z ní napije, tak se vrátí do Barcelony. Tak uvidíme.

Na dolním konci třídy La Rambla poblíž starého přístavu se na Plaça del Portal de la Pau k nebi vypíná pomník Monumento a Colón mořeplavce Kryštofa Kolumba. Odhalen byl v roce 1888 u příležitosti Světové všeobecné výstavy Expo na počest prvních plaveb do Severní Ameriky.

Památník označuje místo, kde mořeplavec v roce 1493 vkročil na břeh po objevení Ameriky, aby poinformoval královský pár o své první objevitelské cestě.

Slavný mořeplavec drží v levé ruce svitek a jeho pravá ruka údajně ukazuje Evropě cestu z přístavu do Ameriky. Mě připadá, že jeho ruka však směřuje více na východ než na západ. Autora sochy se už asi nezeptám, co chtěl vyjádřit.

V Barceloně byl pro světovou výstavu v roce 1929 postaven německý pavilon, dnes označovaný jako Barcelonský, který navrhl Ludwig Mies van der Rohe. I přesto, že se jednalo o důležitou budovou z pohledu moderní architektury, dostala označení dočasná a po osmi měsících ji rozebrali.

Dnes tady stojí replika z roku 1986. Skupinou katalánských architektů za podpory města a vlády kladla důraz na provedení detailů jako u původní stavby, která je často přirovnávána k brněnské vile Tugendhat. Obě stavby byly navrženy ve stejném roce, mají stejného architekta i myšlenku.

Nemalé kouzlo má také Magická fontána. Jednotlivé trysky jsou rozloženy na několika místech podél třídy Avinguda de la Reina Maria Cristina. Hlavní fontána se nachází na úpatí Národního paláce.

Tryskající proudy vody připomínají tanec, který je navíc synchronizován s hudbou a světly. Alespoň tak jsem si to představoval. Jaká je skutečnost nevím, jelikož se fontána opravovala.

Telekomunikační věž Torre Telefónica, vrcholné dílo španělského architekta Santiaga Calatravy, si prohlížíme o kousek dál. Věž nedaleko Olympijského stadionu je vysoká 136 metrů a měli bychom v ní spatřit klečící postavu atleta, který zvedá nad hlavu pochodeň s olympijským ohněm. Kdyby mi to neporadili, tak by mě to asi nenapadlo.

Díky své orientaci funguje věž také jako sluneční hodiny. Svůj stín vrhá na kruhovou plošinu, která je pokryta lámanými dlaždicemi, při jejichž návrhu se nechal Santiago Calatrava inspirovat Antoni Gaudím.

Barcelona, to nejsou jenom významné či dominantní stavby, široké bulváry a rozlehlá náměstí, ale také místa, kam tolik turistů nechodí. Třeba úzké uličky.

Některé jsou vyzdobené.

Jiné jako by skoro přeměnili v botanickou zahradu.

Snad by měli mít v neděli otevřeno, ale pro jistotu si to přeložím. Zpočátku se mnou slovník nespolupracuje, ale posléze pochopím, že jsem sice ve Španělsku, ale především v Katalánsku. Při toulkách po Barceloně je potřeba zvolit správný slovník.

Katalánskou vlajku lze spatřit nejenom na úředních budovách či památkách, ale i na obyčejných domech.

*

Předchozí část: https://blog.idnes.cz/pavelliprt/barcelona-potreti-a-pozemska-smrt-bozskeho-umelce.Bg25040147

Pokračování:

*

(Všechny fotografie jsou z archivu autora)