Zbožnost - co to je?

Zbožnost. Co je to zbožnost? No opak bezbožnosti. Četli jsme: „Bezbožné a dětinské báje odmítej.“ A jako protiklad stejný verš pokračuje: „Cvič se ve zbožnosti.“

1 Timoteovi 4:1-11

Je to tedy jasné. Nebo ne? Co vlastně znamená pokyn apoštola Pavla: „Cvič se ve zbožnosti?“

Pokud by člověk jen odmítal vše, co nemá s Bohem nic společného, tak by to bylo srozumitelné na první pohled. Ale člověk se nemá věnovat jen negativní, pasivní části. Člověk se má věnovat také té aktivní části – má cvičit.

Co to ale má člověk dělat, když se má cvičit ve zbožnosti?

Na začátku našeho textu je zmíněna praktická věc. Někteří lidé tehdy zakazovali „jíst pokrmy, které Bůh stvořil.“ Asi není důležité pátrat po tom, jestli to bylo maso nebo jen maso modlám obětované. Podstatná je pro nás následující výzva: … pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.“

„Aby je s děkováním požívali ti, kdo věří.“ Možná, že nám to všem připadá naprosto přirozené. Před jídlem za pokrm poděkujeme a pak to prostě sníme. Ale v době apoštola Pavla se vedl ostrý duchovní zápas právě o tuto věc.

Rozumím tomu jako příklad zbožnosti. Děkovná modlitba před jídlem. Je to vlastně jediný projev zbožnosti, kterým můžeme s manželkou dát najevo svoji zbožnost v rámci naší širší rodiny.

Navíc v tom vidím hlubší souvislost. Na tento text totiž navazuje další: „Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.“ Svým zbožným postojem potvrzuji svoji víru, že každý pokrm stvořil Hospodina a proto je dobrý.

Kromě toho ve světle slov Pána Ježíše: „a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane;“ (Marek 16:18) získávám svobodu jíst potraviny, které v dnešní době obsahují zbytky různých chemikálií nebo plastů. Udělám to v důvěře v Boží pomoc.

Vidíte, jak prostá věc, jako je oběd, se může stát projevem zbožnosti? Pokud k tomu přistupujeme upřímně a s důvěrou.

Ale co dál? Všichni asi chápeme, že zbožnost není jenom o jídle. Ve 12. verši apoštol Pavel píše: „Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“

Tady už máme několik oblastí, kde by se zbožnost člověka měla projevit. A v případě Timotea, ve kterých by měl být vzorem ostatním. Které to jsou?

První je zmíněna řeč. Jak se naše zbožnost může projevit v tom, co nám vychází z úst? A jak bychom se v tom mohli cvičit?

Cíl je jasný. Zřejmě si vzpomeneme na text, který jasně definuje, o čem máme mluvit. „Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.“ (Efezským 4:29)

Mrzutá řeč. Ekumenický překlad to přeložil jako „špatné slovo.“ Jak ale tomu zabránit, když mnou lomcuje vztek nebo bezmocnost? No přece cvičením. Člověk velmi často prochází podobnými situacemi, kdy jeho emoce dostávají zabrat. A každá taková chvíle je příležitostí k tomu, aby zkusil s Boží pomocí zabránit špatným slovům, aby vyšly z jeho úst.

Možná, že se nám to třicetkrát nepodaří, ale po třicáté prvé už ano. Buďme v tom jako děti, kteří se snaží zdolat svůj první schod. Nedají pokoj. Zkouší to znovu a znovu, až se jim to podaří.

Jako druhé je zmíněno chování. Tady už se zapojuje naše tělo. Může to být náš postoj. Ale může to být také čin. Také pro naše ruce mohou přicházet různé šance, kterých se buď chopíme, nebo je lhostejně necháme projít kolem. Myslím teď na podobenství o zraněném. Dva prošli nevšímavě kolem a teprve třetí se zastavil a pomohl. Ti dva měli další cvičení zbožnosti ještě před sebou. Tak jako je máme před sebou zřejmě i my. Nemá cenu plakat nad nevyužitou příležitostí. Ale právě naopak být připraveni na tu další, abychom ji tentokrát již nepropásli.

A jako třetí byla zmíněna láska. Víme, že apoštol Petr ji zmínil jako vrchol růstu křesťana. (2 Petrův 1:7) Víme také, že láska bližnímu zle neučiní. (Římanům 13:10) Jak tedy projevit lásku ke druhému? Stačí se podívat na velepíseň lásky ve třinácté kapitole epištoly Korintským. Nepočítá křivdy, věří, má naději.

Řekl bych, že kdo miluje své bližní, tak nepropadne zklamání. A na otázku kolikrát má odpustit nebo kolikrát má dát důvěru po dalším a dalším zklamání, odpoví: Pokaždé, když je potřeba. A bude to ve shodě s odpovědí Pána Ježíše na otázku: „Kolikrát mám odpustit – Snad až sedmkrát?“ A odpověď znáte „až sedmdesát sedmkrát.“ (Matouš 18:21-22)

O víře a čistotě pouvažujte sami, pokud vás to bude lákat. To hlavní je, že zbožnost je praktická. Týká se každého z nás a to každý den. Všichni jíme, mluvíme, jednáme a také milujeme nebo nenávidíme. Je tedy na našem rozhodnutí, jestli se nevzdáme. Zda zůstaneme věrní. Jestli nepřestaneme zkoušet znovu a znovu právě to, co se nám zatím nedaří. Každý víme o místě, kde nás bota tlačí. Pojďme tedy do toho s odvahou a s důvěrou v Boží pomoc. Amen.