Stojí za to vstoupit do řeky Božích úkolů?

Každé Boží dílo, ke kterému Pán Bůh pozve své lidské služebníky, prochází obvykle krizí. A ani rekonstrukce Božího domu v Jeruzalémě v tom nebyla žádnou výjimkou.

„Ezdráš 4:23-24 Jakmile Rechúm, písař Šimšaj a jejich druhové přečetli opis listu krále Artaxerxa, rychle přitáhli do Jeruzaléma k židům a zabránili jim ve stavbě násilím a mocí.

24 Tak byla také zastavena práce na Božím domě v Jeruzalémě a zůstala zastavena až do druhého roku kralování perského krále Dareia.

Ezdráš 5:1-2 Proroci Ageus a Zacharjáš, syn Idův, prorokovali židům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele a napomínali je.

2 Tu se vzchopili Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a začali budovat Boží dům v Jeruzalémě. A ti Boží proroci při nich stáli a posilovali je.“

Dle zákona fyziky každá akce vzbudí také odpovídající reakci. Pokud má protivník větší sílu, bitvu vyhraje. Protivníci skutečně dosáhli toho, že se stavba chrámu v Jeruzalémě zastavila. Znamenalo to, že původní záměr nebyl dobrý? Nebo dokonce byl proti Boží vůli?

Proč vlastně přicházejí překážky a protivenství? Kvůli neposlušnosti, svévolnosti? Není to naopak tak, že pokud člověk nic nedělá, tak nedává protivníkům důvod k útoku? V takovém stavu by nás totiž chtěl mít ten zlý. Jen ať si klidně věříme. I ďáblové věří a třesou se. Jenom ať nic neděláme. Ať se nepouštíme s vírou do projektů, které nám každému připravil Hospodin. Dle hesla: Spící služebník, dobrý služebník.

Proto si myslím, že čím více se dáme k dispozici Hospodinu, tím více na nás budou útočit různá protivenství. A to i od lidí, od kterých bychom to nikdy nečekali.

Co v takovém případě dělat? Mohli bychom si někde tiše sednout do kouta a čekat, až nás všechno přejde. To bychom ale také mohli prošvihnout tu správnou chvíli. A díky tomu by se nám mohlo nakonec stát, že si Pán Bůh ke svému dílu povolá někoho jiného. Někoho, kdo je ochoten podobně jako apoštol Pavel „snažně běžet, zda bych i dostihnouti mohl, …“ Filipským 3:12 A to by byla především naše škoda. Já bych určitě chtěl být přitom, když se Hospodinovy ruce dají do díla. Nechci stát stranou. Co byste tedy chtěli vy sami? Chcete být uvnitř dění nebo chcete nejprve stát stranou a později zůstat stát opodál?

Právě něco podobného se mohlo stát Zerubábelovi a Jéšuovi. Ustoupili násilí a složili ruce v klín. Jen tak přežívali. V tu chvíli k nim Hospodin poslal proroky – Agea a Zachariáše. Nevíme přesně, jaké Boží slovo vyřídili. Ale víme, že padlo do úrodné půdy.

Připomnělo mi to údolí suchých kostí, které díky proroctví znovu obrůstají masem a postupně ožívají. Jestlipak bychom mohli prožít něco podobného i my sami? Pokud nejsme zapojeni do bohoslužby, nechtěli bychom se znovu postavit doprostřed dění? Nechtěli bychom vidět, cítit a dotýkat se díla Božích rukou? Když ano, tak je tu jedna možnost.

Podobně jako Judští stavitelé potřebujeme slyšet a chopit se Božího slova. Božího slova, které Hospodin pošle přímo nám, osobně, do naší situace a do prostředí, ve kterém se zrovna teď pohybujeme.

Ovšem než bude takové slovo posláno, musíme se každý k něčemu zásadnímu rozhodnout. O tomto rozhodnutí píše apoštol Pavel: „abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.“ Římanům 12:1 Protože proč by nás Hospodin povzbuzoval k účasti na svém díle, pokud bychom nedali jasně najevo svou ochotu k takovému dílu přiložit své ruce?

Takové rozhodnutí ovšem sebou přináší určité nepohodlí. Znamená totiž konec „gaučingu“ a naopak začátek chůze po stezce, která unaví a někdy i zraní.

Ovšem pro obě věci je připraveno řešení. Pokud se týká únavy, tak si možná vzpomenete na slovo: „… nabývají nové síly.“ Izajáš 40:31 A pro zranění je připravena ruka Hospodinova, která zahojí i vnitřní zranění našich srdcí. Jób 5:18

Důležité je, zda to vůbec stojí za to? Proč bychom měli opouštět své komfortní zóny a vydávat se do neznáma? Co budeme mít ze svého potu a slz?

Zkusme otázky obrátit. A co bychom za to chtěli my sami? Je tu něco, po čem toužíme ve skrytu své duše a zatím jsme ani nenašli odvahu, abychom své přání vložili do modlitby? Natož abychom to vyslovili nahlas.

Představme si tedy takové velmi odvážné přání. Cokoli, co nás napadne. A té chvíli si připomeňme zaslíbení: „… co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ 1 Korintským 2:9 A kdo by více dokázal svou lásku k Bohu než ten, kdo se mu dal plně k dispozici? A kdo také rozpoznal s Boží pomocí úkol, který dostal od Hospodina a přiložil své ruce k tomuto dílu.

Kromě toho Starý Zákon provází zajímavý slib od Boha: „… a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc.“ 2 Samuelova 12:8 Tady to dostal král David prostřednictvím proroka Nátana. Ale tento obrat je na více místech v bibli. 2 Paralipomenon 25:9

Já osobně jsem takový zázrak zažil několikrát. Nikdy jsem si třeba nemyslel, že bych mohl pracovat na plný úvazek v České biblické společnosti. Natož pak abych byl jejím ředitelem.

Nebo jsem se vždy viděl jako zaměstnanec a neodvažoval jsem se zařadit mezi podnikatele. A teď jím jsem a zažívám Boží požehnání na každý den – podobně jako Izraelci, kteří sbírali manu na poušti.

Tak co myslíte? Stojí za to vstoupit do řeky Božích úkolů? To totiž sebou přináší prvek nejistoty, kterou se testuje naše důvěra v Boží přítomnost a pomoc. A ta je přece vždycky hotová – vždycky připravená. Žalmy 46:2

Kéž se všichni rozhodneme vstoupit a přijímat z Božích rukou povolání k jeho úkolům spolu s jeho pomocí, uzdravením a požehnáním. Ámen.