Snad si mě zamiluje.

„Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.“ Nemáte lásku k Bohu. V podstatě jakoby Pán Ježíš řekl: Porušujete největší přikázání „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své ...

Jan 5:39-47

... a ze vší mysli své.“ Porušujete přikázání, na kterém „spočívá celý Zákon i Proroci.“ Matouš 22:40

Ano, člověk může dělat spoustu věcí. Usilovně studovat bibli. Dávat bohaté natřesené desátky. Sloužit bližním do roztrhání těla. Ale přitom nemusí milovat Hospodina. Stačí mu vděčnost těch, jimž pomohl. Stačí mu lidská odměna zde na zemi. Není to ale příliš málo?

Jak by mohl člověk získat víc? Co vlastně otevírá láska k Bohu? O co přicházeli posluchači Pána Ježíše, když „neměli lásku k Bohu?“ A přišli vůbec o něco?

To první, co mě napadá, je to, že přišli o zcela výjimečnou příležitost. Protekla jim mezi prsty. Něco jim uteklo. Byli tam, ale neviděli a neslyšeli.

Například kolik pozornosti vyvolá princ Harry, kamkoli přijede? Kdybych byl poblíž, tak byste mě určitě našli v tlačenici zástupu, který sleduje každý jeho krok.

A tady byl víc než jen princ. Tady procházel a hovořil Syn Stvořitele – Boží Syn. Bylo kolem něj spousta lidí. Ale jen někteří opravdu slyšeli jeho slovo. Jen někteří byli tou úrodnou zeminou, která jeho slovo přijala, aby později přinesla ratolest a ovoce.

Co tyto lidi odlišovalo od těch ostatních? Jak to, že právě jim bylo dáno slyšet, porozumět a přijmout? Protože právě tak to popisovali lidé ze samařského města Sychar ženě od studny: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ Jan 4:42

Jak to, že samařané slovo slyšeli, přijali a uvěřili, ale jeruzalémští ne? A tuto otázku si pokládám i sám sobě: Proč ke mně Boží slovo tolik let vůbec nemluvilo? Nic se mě nedotýkalo. A teď už několik let se mě dotýkají verše a slova, které jsem před tím již četl mnohokrát?

V mém případě to přisuzuji duchovnímu obdarování. Byl jsem ve velké nouzi. Potřeboval jsem rychle připravit dvě kázání a měl jsem hotovou půlku jednoho. A tak se nade mnou Hospodin smiloval a dal mi tu schopnost porozumět. Domnívám se, že přitom se v jeho srdci skrývala naděje.

Tato Boží naděje je dobře vidět na úvaze apoštola Pavla. Mám na mysli to, jak popisuje duchovní dary ve 12. kapitole I. Korinťanům. A jak tato kapitola končí? „A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: …“ A tuto cestu pak popisuje ve 13. kapitole.

Takže jaká naděje byla a je skryta v Božím srdci? A domnívám se, že se tato naděje netýká jenom mé osoby. Mám za to, že taková naděje se týká každého člověka. Pokaždé, když se Hospodin rozhodne obdarovat člověka něčím mimořádným. Něčím, co člověk velice potřebuje a nemůže si to dovolit, protože na to nemá prostředky, a ani dostatek sil. Tak pokaždé si Hospodin řekne: „Snad si mě tento člověk zamiluje.“

Nic jiného, než lásku, Hospodin nepožaduje. Protože láska je pak motivem ke všemu ostatnímu. A láska není jen motivem, ale je také klíčem ke všemu ostatnímu.

Osobně jsem vyzkoušel usilovně se modlit za lásku k Bohu. A to v celé šíři. Jak jsme si to již připomněli: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ A co se nestalo? Najednou jsem si uvědomil, že jsem se ocitl ve stejné situaci jako již mnohokrát před tím. A vždy před tím tato situace končila podrážděním a hlasitým konfliktem. A teď ne. Slyšel jsem sám sebe, jak laskavě a trpělivě odpovídám. Nevěřil jsem vlastním uším, co z mých úst vychází.

A právě to je jedna z věcí, které přináší láska k Bohu. Naše další vztahy jsou touto láskou ovlivněny, prozářeny. To, po čem jsme toužili, se najednou děje. Naše vztahy k našim blízkým, a nejen k nim, se posouvají na úroveň, které bychom nikdy sami nedosáhli.

Já se teď jenom těším na to, jaké další věci se stanou pro mne skutečností. Protože o řadě věcí jsem se během čtení bible dozvěděl. Ale jen jsem se na ně díval z vpovzdálí. Těšil jsem se z nich, že se kdysi staly. Ale neuměl jsem si představit, že by se mohly stát také mně – tady a teď. Stává se vám něco podobného, když čtete bibli? Pokud ano, nestálo by za to vyzkoušet, zda také pro nás nemá Hospodin připraven podobný dar, událost nebo věc?

Přitom se nemusíme bát, že by něco nevyšlo a my bychom se ztrapnili. Spíš bych řekl, že budeme překvapeni. Příjemně překvapeni. Jako když na jaře ze semínka vyraší první stvol. Dlouho není nic vidět a najednou to přijde. Tak pracuje Boží slovo. Tak projevuje svou lásku Hospodin. Jako překvapení.

Možná že nakonec překvapíme i sami sebe. Protože kdo by od nás čekal, že se budeme modlit? A navíc, že se budeme modlit za to, abychom milovali Hospodina? Když však najdeme odvahu a vyslovíme své přání, jsem si jist, že Boží odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Protože s každým dobrým darem je spojeno Boží očekávání: „Snad si mě tento člověk zamiluje.“ Amen