Proč také nevyzkoušet moc Božího slova?

Neodolám, abych se nevěnoval tomu, jak Ester vyrostla jako služebnice. A právě v růstu se vyrovnala třeba Mojžíšovi. Vzpomeňte si, jak se Mojžíš vymlouval. Kolik práce dalo Hospodinu, než ho přemluvil, aby se postavil před ...

... faraona. Podobnost tkvěla i v tom, že také Mojžíšovi hrozila smrt, jak si snadno můžeme dohledat. Na konci egyptských ran pak Mojžíš vystupuje sebevědomě a bez obav.

Ester 8:1-4 „Onoho dne dal král Achašveróš královně Esteře dům Hamana, protivníka židů. A Mordokajovi se dostalo přístupu před krále, protože Ester oznámila, čím jí je.

2 Král sňal svůj pečetní prsten, který dal odebrat Hamanovi, a dal jej Mordokajovi. A Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem.

3 Ester se však znovu přimlouvala před králem, padla mu k nohám a s pláčem ho prosila o milost, aby odvrátil pohromu, chystanou Agagovcem Hamanem, a to, co zamýšlel proti židům.

4 Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo; tu Ester vstala, postavila se před krále“

Podobně i Ester před prvním příchodem ke králi Achašvérošovi váhá. Nakonec se nechá přemluvit Mordokajem a přitom žádá o půst a modlitební podporu. Je to tak, že všechno, když je to poprvé, nás stojí značnou dávku odvahy a úsilí. Napodruhé, jak jsem četli, však jde všechno jako po másle.

Zatím jsem ve svých prvních pokusech nemusel riskovat svůj život. Ale rozumím pocitům, které pramení z neznáma a ohrožení. Vzpomínám si na všechny zkoušky, jejichž výsledek mohl významně ovlivnit můj další život. Ať už to byla maturita nebo státnice, žádost o ruku nebo pohovor před vojenským cvičením nebo desítky personálních testů před novým zaměstnáním. Každá z takových prvních zkoušek byla jiná, ale jedno měly společné. Nevěděl jsem předem, jak dopadnou a přitom mi na jejich výsledku velice záleželo.

A právě to samé prožívala Ester. A spolu s ní to prožíval její strýc Mordokaj a její přátelé. Na první pohled to vypadalo tak, že v Esteřiných rukou leží osud celého národa. V té souvislosti se mi líbí postoj Mordokaje, který vyjádřil slovy: „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, …“ Ester 4:14

Tak mi to připomíná pohled tří Židů, kteří se rozhodli nesklánět před sochou babylónského krále. „Ale i kdyby ne (rozuměj: kdyby nás Hospodin nevysvobodil), věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ Daniel 3:18

Každé rozhodnutí nás něco stojí. A v případě zmíněných Židů nebo královny Ester mohl být tou cenou jejich život. Co mohli za tuto cenu získat? Tři Židé si mohli zachovat dobré svědomí před Hospodinem. A královna Ester mohla zachránit svůj národ. Pokud bude před námi takové rozhodnutí, musíme si být jisti, že riziko stojí za výsledek.

Co stojí za to, aby pro to člověk položil svůj život? Pán Ježíš to vyjádřil takto: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Jan 15:13 Právě v tom je Esteřino riziko podobné. Je pravda, že bojovala i sama za sebe. A nakonec, na rozdíl od Pána Ježíše, položit svůj život nemusela. Ale to předem nevěděla.

Jak podobně na tom byl Abraham na hoře Mórija. Abraham stál před oltářem se svázaným Izákem, v ruce měl nůž a byl připraven vykonat oběť. A také ji nemusel dokončit. Ale do chvíle, kdy zazněl Boží hlas, byl k oběti připraven a byl přesvědčen, že ji vykonat bude muset.

Když vstupujeme do svých krizových situací, tak na rozdíl od Hospodina nevíme, jak dopadnou. To máme my lidé společné. Rozdíl je v tom, zda se blížícím událostem postavíme čelem nebo začneme utíkat.

Co by nás mohlo povzbudit, abychom zůstali na své místě a u svých úkolů, i když nám hrozí nebezpečí?

Co povzbudilo Abrahama, tři Židy nebo Ester? Všichni důvěřovali Hospodinu. K Němu se obraceli, k němu volali v modlitbách a na něho se spoléhali. Spoléhali se na jeho moc. Vždyť je všemohoucí!

Ale říkejte tohle člověku, který kráčí vstříc nebezpečí, které ohrožuje jeho zdraví nebo dokonce život. Přitom si živě představuje, co všechno se může stát. Kde má v takové chvíli sebrat odvahu a jít dál?

Jak v takových chvílích povzbuzoval Hospodin a nejen On své služebníky? „Buď rozhodný a udatný“ zaznívá Jozuovi a mnoha dalším. Deuteronomium 31:23 Je to přání. Ale nejen to. Protože je to Boží slovo, ve kterém je skryta moc, může proměnit ustrašence v bohatýra.

A jak by se to mohlo stát? Tajemství je v postoji člověka k takovému slovu. Buď to odmítne nebo přijme. A když to přijme do své mysli, začne o tom přemýšlet, dá tomuto slovu prostor ve svém nitru, nechá to zakořenit, potom se pomalu, ale jistě, toto slovo stane součástí člověka.

Co zaznělo na začátku Janova evangelia? „Slovo se stalo tělem …“ Jan 1:14 To samé se stává s Božím slovem, které přijmeme a dáme mu prostor k tomu, aby zakořenilo a právě díky tomu se stalo naší součástí. Dovolíme Božímu slovu, aby nás celé prorostlo. Nebo chcete-li, prokvasilo.

To, jak to probíhá, je pro nás tajemstvím. Souvisí to s tajemstvím celého stvoření jak ho dnes vidíme, cítíme a můžeme se ho dotýkat. Princip je stejný. Hospodinovo slovo je mocný nástroj. Můžeme ho nechat ležet ladem. Ale můžeme ho také uchopit a mít z něj užitek.

V dnešní době člověk zkouší mnohé věci. Mnohým z nich ani nerozumí. Proč tedy nezkusit také Boží slovo? Vždyť co přitom můžeme ztratit? Právě naopak, mnoho můžeme získat. A můžeme získat to, co nám nic jiného nemůže dát. Můžeme získat odvahu riskovat svůj život. To proto, abychom sebe a jiné zachránili nebo jim alespoň pomohli jako královna Ester, když to nezbytně budou potřebovat. Amen