Přišel, viděl a zvítězil nebo utekl?

Jako mladík jsem byl na otevírání modlitebny Církve bratrské v Chrudimi. Mnoho si toho nepamatuji. Ale přece jen mi utkvělo jedno slovo. A to mě provází až do dnes. „Až potud nám Hospodin pomáhal.“ 1 Samuelova 7:12 Tehdy jsem to..

2 Paralipomenon 5:11-14

... moc nechápal. Ale postupně jsem tomuto slovu přicházel na kloub.

Rozumím tomu tak, že život člověka je složen z jednotlivých úseků. Každý z nich někdy začíná a později končí. Je tak završen. Někdy je korunován úspěchem a jindy prohrou. Mám za to, že přitom každý člověk stojí o to, aby pro něj platilo latinské přísloví: „Veni, vidi, vici.“ (Přišel, viděl, zvítězil.) Ale jak toho docílit?

Sestry a bratři z Chrudimi o tom něco věděli. Protože postavit modlitebnu během totality, tak právě na to jako lidé rozhodně nestačili. Vždyť jak by mohli sami naklonit „všemocné“ úřady, aby jim „šli na ruku?“ A právě v té chvíli se ukázalo, že jejich víra byla opravdová. Nebyl jsem sice přitom, když s chvějícím srdce žádali o povolení stavby. Ale mohu jejich víru poznávat podle vyznání, které zaznělo během otevření modlitebny. „Až potud nám pomáhal Hospodin.“

Pokud bychom se podívali do okolí tohoto biblického textu, zjistili bychom, že Izraelský lid právě zvítězil nad nepřítelem. A co proto tehdy musel udělat? No nic. Jen se postavili a dívali, jak „Hospodin zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi.“ 1 Samuelova 7:10 Jak jinak teď vyznívá citované Boží slovo. Možná, že by to lépe vyjadřovala formulace: „A právě tohle udělal Hospodin za nás.“

Takže tudy vede cesta k úspěchu? Nechat všechnu práci udělat Hospodina? Když v duchu probereme historii Izraelského národa, tak vidíme, že každý boj neprobíhal tímto způsobem. Ale některé boje ano. Byly to takové boje, ve kterých by Izrael neměl žádnou šanci. A právě v takové chvíli vstupuje na scénu Hospodin se svojí mocí.

Znovu se tedy zeptám. Jak zajistit úspěch svého díla? Toho právě probíhajícího úseku mého, našeho života? Máme všechno svěřit do rukou Hospodinu a jenom čekat, až to za nás vyřídí? Nebo v duchu známého českého přísloví se pustit do díla sám a očekávat, že se Pán Bůh k mému dílu přizná?

Možná, že nám do těchto otázek přinese světlo známý příběh proroka Eliáše. Mám na mysli situaci na hoře Karmel. A to právě ten okamžik, kdy už začalo pršet. Král Achab práskl do koní a uháněl do Jizreelu. A prorok Eliáš? Podkasal si oděv a vyběhl za Achabem. Jakou šanci měl prorok proti koňskému spřežení? A přesto Eliáš doběhl do Jizreelu před Achabem. Jak něco takového bylo možné?

V bibli o tom čteme, že ruka Hospodinova byla s Eliášem. Jinými slovy: Hospodin byl s Eliášem. S Eliášem byla Hospodinova moc. K Eliášovu běhu se přiznal Hospodin. Přidal se k tomuto úseku Eliášova života.

Takže úspěch záleží na tom, jestli se k naší snaze přidá Hospodin spolu se svou mocí. Jak ale právě toto zajistit? Jak získat Hospodina na svou stranu?

Šlo by to nějakým dárkem? Nějakou obětí? Něčeho se vzdám a Hospodin na oplátku něco jiného udělá pro mě. Takový duchovní „handl.“ Myslím, že sami cítíme, že tady něco nehraje. Takhle to asi nepůjde.

Jak tomu bylo v případě Šalomouna a stavby chrámu. Záměr stavět už měl jeho otec David. Ten stavět nemohl. A jak se o tom zákazu dozvěděl? To Hospodin mu to vyřídil skrze proroka. A nezůstal jen u zákazu. Ale zároveň slíbil, že chrám postaví Davidův syn.

Důležité bylo, že David Boží slovo respektoval. A takové jednání bylo a také je vzácné. Respekt k Božímu slovu je totiž prvním předpokladem, že se Pán Bůh přidá ve vhodné chvíli k tomu, do čeho se člověk pustí.

Šalomoun pak zůstal věrný cestě svého otce Davida. Také se před vlastní stavbou obracel na Hospodina. A Hospodin k němu hovořil. V Šalomounově případě přitom nepoužil proroka, ale sny.

A co my? Schválně, kolik znáte proroků? Proroků, kteří by dnes vystupovali na kazatelnu a prohlašovali: „Mám pro vás Boží slovo.“ Já si nemohu vzpomenout ani na jednoho. Jak se tedy obrátit na Hospodina a zjistit jeho názor?

Nezbývá mi než připomenout známe slovo z epištoly Židům: „Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, …“ Čili můžeme se spolehnout na to, že Hospodinova odpověď přijde. Pán Bůh přitom není závislý na přítomnosti proroka. Má totiž k dispozici tolik komunikačních kanálů, kolik je potřeba.

Nedávno jsem měl zvláštní zkušenost. Byl jsem na obědě v restauraci. Salát si obvykle nechávám až na konec. A právě když jsem se do něj pouštěl, tak mi uvnitř mysli zaznělo několikrát naprosto jasně: „Pavle, nejez to.“ Je fakt, že i první sousto mi moc nechutnalo. Ale já nerad nechávám zbytky. Přesto jsem dal na vnitřní pokyn a nechal jsem salát v misce.

To byl jen takový příklad. Věřím totiž tomu, že Pán Bůh zvolí takový způsob komunikace, který nám bude sedět. Který budeme schopni přijmout a respektovat. A protože jsme každý jiný, tak i ten pravý způsob komunikace se bude také lišit.

Tak teď už víme, jak zajistit úspěch každé aktivitě. Každému úsilí. Doufám, že přitom chápeme, že není možné získat Boží účast zpětně – dodatečně – retroaktivně. Pokud nezačneme s Hospodinem plánovat, nebudeme s ním ani pracovat a radovat se z úspěchu.

A tím se dostávám do finále. To první, co mě zaujalo na citovaném textu, totiž bylo: „chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné.“ Hospodin je dobrý. A hned mi přitom naskočil závěr 23 žalmu: „dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.“ Také v tomto žalmu je zmíněno obojí. Dobrota a milosrdenství.

A jako protiváhu uvedu: „Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.“ Jonáš 2:9 Protože nakonec jde více o vztah k Bohu, než o vlastní Boží pomoc. My lidé jsme takoví, že se obracíme na Pána Boha až tehdy, když od něho něco potřebujeme. Snad chápeme, že takový způsob jednání není Hospodinu dvakrát příjemný. Na jedné straně naše lhostejnost až pohrdání a na druhé straně neutuchající zájem o jeho přízeň.

Nechápu, jak to se mnou, s námi Pán Bůh ty tisíce let vydržel? Ale existují vzácní lidé. Patřil mezi ně král David a na začátku k nim patřil i Šalomoun. Kam patřím já? Kam patříme my?

A pokud patříme k těm občasným zájemcům o pouhou Boží přízeň, jak se můžeme změnit? Upřímně si myslím, že změna je možná. A to právě ve chvíli, kdy zaslechneme Hospodinův hlas. O tom mluví toto slovo: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!“ Židům 4:7 Ale reagujeme podobně jako napočtvrté Samuel: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ 1 Samuelova 3:10 A to může být naším novým začátkem. Znovu opakuji: Nikdy není už pozdě. Vždy je ten správný čas. Tak neváhejme a rozhodněme se naslouchat a poslechnout Hospodina právě dnes. Amen