Přestaňme tápat ve tmě!

„… ale oběma dal světlo očí Hospodin.“ Jinými slovy: Oba měli stejnou startovací čáru. Co se to s nimi stalo, že jeden utlačuje a druhý je utlačován? Dívají se na stejnou věc, ale každý z nich ji vidí zcela jinak.

Přísloví 29:13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.

Přísloví 20:27 Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.

Jak se to mohlo stát? A není to jen filosofická otázka, protože různost pohledů má svůj praktický dopad. Stačí se podívat na to, co se dnes děje na Ukrajině. Dva lidé nebo dva národy se dívají na stejnou věc a přitom jí rozumí jinak. A podle toho také jinak jednají.

Myslíte, že právě tohle bylo cílem Hospodina, když dal každému člověku světlo jeho očím? Je pravda, že Pán Bůh rozhodně nechtěl, aby člověk zůstal tápat ve tmě. Proto mu dal světlo, aby na cestu viděl. Proč tedy lidé, kteří vidí na cestu, do sebe naráží, až jiskry lítají?

Možná z podobného důvodu proč na sebe narazí řidiči v autech – nerespektují pravidla hry. A jaká že pravidla mají lidé pro cestu, po níž kráčejí? Většina z nás je dobře zná. Jedno z nich zní takto: „Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ Exodus 20:17

A proč je vlastně takové dychtění nebezpečné? Protože právě to je příčinou další myšlenky a někdy i činu. Když po něčem člověk dychtí, tak si to chce přivlastnit – chce to mít. A to už jsme u druhého pravidla: „Nepokradeš.“ Toto druhé pravidlo se propsalo do všech zákoníků světa.

Když se vrátíme k našemu tématu – světlo, které svítí na cestu. Řekl bych, že světlo slouží k tomu, aby člověk nalezl správnou cestu. Aby nalezl řešení problému, který se v jeho životě objevil. Ovšem musíme mít na paměti, že řešení hledá každý člověk – i ten utlačovatel.

V té souvislosti si vzpomínám na starozákonní příběh o Nábotově vinici. V něm také hledala manželka izraelského krále Achaba – Jezábel – řešení, jak by pro něj získala vinici, po které toužil. Bránilo tomu jen to, že patřila jinému člověku – Nábotovi. A řešení nakonec našla – požádala starší města, aby pomocí falešných svědků Nábota obvinili a ukamenovali.

Jak je možné, že tak vzácný dar, jako je světlo od Hospodina, se může použít k tak nekalým řešením a činům? Nebylo by lepší, kdyby člověk přece jen zůstal tápat ve tmě? Potom by třeba na nic tak zvráceného nepřišel.

Domnívám se, že se světlem je tomu podobně jako s nožem. Nůž je jen nástrojem v lidských rukách. Můžete s ním ukrojit chléb k nasycení. Ale můžete tím samým nožem zranit sebe nebo své bližní. Nůž samotný nenese žádnou vinu za činy, které jím člověk spáchá.

Podobně i světlo od Hospodina. Když ho Pán Bůh člověku dal, určitě ho dával v dobré víře, že ho člověk bude také užívat k dobrým věcem. A dal mu k tomu výborná pravidla. Už jsme o nich mluvili. Kde se to teda zvrtlo?

Myslím že díky touze, která vedla člověka k tomu, aby porušil to první pravidlo: „Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Genesis 2:17 Tím totiž na sebe člověk vzal velkou odpovědnost. Získal sice schopnost. Ale byl na ni připraven? Byl k ní zralý?

Co se například změnilo na tom, jak Adam a Eva vypadali před tím a potom? Vůbec nic! A přesto se po jídle začali stydět. Najednou si totiž uvědomili, že nemají oděv. A začalo jim to připadat jako něco špatného. Byl to jejich osobní pohled. Myslíte, že by Stvořitel celého světa zhotovil něco, co by nebylo dobré a dokonale promyšlené? Vždyť co zaznívá na konci každého dne stvoření: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.“ Genesis 1:31

Z toho plyne, že v době stvoření Adam a Eva oblečení z Božího hlediska nepotřebovali. To, že si oba mysleli, že to potřebují, bylo jejich osobní hledisko.

Něco podobného se odehrávalo v novozákonní době ohledně jedení masa a pití vína. Apoštol Pavel k tomu poznamenává: „Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.“ Římanům 14:14

Když člověk něco pokládá za špatně, tak je ochoten za to bojovat až do krve. A je to dobře? Je správné, abychom používali světlo od Hospodina třeba ke hledání cest jak získat věci, domy a území, která patří druhým?

Nebylo by vhodnější, abychom toto světlo používali k tomu, k čemu bylo původně určeno?

A proč nám ho tedy vlastně Pán Bůh dal? Mám za to, že ze dvou hlavních důvodů. Jedním z nich je to, abychom propátrali své nitro. Abychom porozuměli sami sobě. A to nejen člověku jako jednotlivci, ale i jako národu a celému lidstvu. Proč tady jsme? Kam se máme vydat? Do čeho se máme pustit? A přitom abychom neskončili podobně jako stavitelé babylonské věže.

Tím druhým důvodem je podle mě to, abychom našli cestu ke svému Bohu. Touhu po věčnosti jsme dostali už při stvoření. A čas od času se v nás tato touha rozezní jako sváteční zvony. Pokud se necháme jejich zvukem zlákat, máme k dispozici pomocníka. Duch jako lampička nám osvětlí nejbližší okolí. To proto, abychom mohli udělat první krok. První krok na cestě k Otci, který nás už dlouho vyhlíží. Nechme se, prosím, pozvat na tuto cestu. Nebudeme zklamáni. Amen.