Pravda a milosrdenství

Dnes přemýšlím o svém přístupu k pravdě. A také s tím související spravedlnosti. Při četbě Žalmu 119 jsem si znovu uvědomil svoji náchylnost brát pravdu jako nástroj, kterým druhé mlátím po hlavě. Samozřejmě jim tím chci pomoci.

Žalmy 119:153-162

A tak si myslím, že nejlépe jim pomohu, když je vyženu důtkami z jejich poklesku. Podobně jako to udělal Pán Ježíš v chrámě, kdy zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních potřeb.

Je tohle ten správný způsob? Jak o tom uvažuje žalmista? Jasně deklaruje, že „to hlavní v tvém slovu je pravda.“ Ale před tím se sám s důvěrou spoléhá na Hospodinovo slitování a milosrdenství. Není v tom rozpor? Na jedné straně pravdivé posouzení člověka. A my už víme, že žádný člověk není spravedlivý. A na straně druhé se tentýž žalmista spoléhá a dovolává Boží milosti a milosrdenství. Je takové uvažování správné?

Bohužel jak často se v mé mysli odehrává podobný myšlenkový zkrat, jako v mysli jednoho služebníka. Vzpomněl jsem si totiž na biblické podobenství o jednom dlužníkovi. Dlužil mnoho peněz. A když mu věřitel dluh odpustil, okamžitě se vrhnul na svého dlužníka a tomu dluh neodpustil.

Pán Ježíš v této souvislosti jednou prohlásil: „Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Lukáš 7:47 A právě v jeho blízkosti byla žena, která jeho slovo potvrzovala. Ale je tomu tak vždy? Je tomu tak v mém nebo ve vašem život? Jak snadno člověk podlehne vědomí vlastní pravdy! Jak potom hájí svou pravdu všemi prostředky. A přitom zapomene na všechnu lásku, kterou přijal, a to zřejmě až příliš rychle a lacině.

Jak se tedy naučit správnému jednání? Jak dosáhnout, aby můj smysl pro spravedlnost a právo vyvažovalo milosrdenství a smilování?

Porozuměl jsem tomu tak, že v této věci jde o dvě roviny. První z nich je charakter člověka a druhou z nich je Boží aktivita.

Nejprve spolu uvažujme o té první rovině. V mnoha verších žalmu 119 čteme o prosbě za moudrost, prozíravost, rozumnost. A proč? To proto, aby žalmista mohl správně porozumět Božímu slovu. Aby uměl rozpoznat cestu zlou a naopak se přidržet cesty dobré. Té cesty, kterou mu připravil Hospodin.

V té souvislosti jsem si znovu připomněl známé Hospodinovo prohlášení: „Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Izajáš 55:8 A tak jsem si uvědomil: Právě o tohle jde. Moudrost, prozíravost a rozumnost jsou jen vlastnosti. Právě tak by se dalo charakterizovat to Boží myšlení. A jestli žalmista prosí o to, aby získal právě tyto vlastnosti. Neprosí vlastně o to, aby získal to Boží myšlení? Aby konečně opustil tu vypočítavost, ziskuchtivost a závist. A aby v získané svobodě začal konečně přemýšlet podobně jako Hospodin? A není právě takové myšlení tím správným projevem Božích dětí?

Uvědomuji si, že právě toto bych si přál. Povznést se nad všechnu tu svoji malost. A začít uvažovat a jednat stejně rozšafně. Stejně milosrdně, jako se mnou jednal a jedná můj nebeský Otec. Jak bych toho ale mohl dosáhnout?

Jak k tomu směřoval žalmista? A že k tomu skutečně směřoval, můžeme vyčíst z řady veršů. Žalmista třeba píše: „Když se probudím za noční hlídky, tak přemýšlím o tvém slově.“ Díky tomuto přemýšlení se Boží slovo pomalu stávalo pokladem, který naplňoval mysl žalmisty. Stávalo se také jeho potěšením. Měl pak radost, když o tom mluvil se svými blízkými.

Čili cestou k Božímu myšlení je přemýšlení. Přemýšlení o Božím slově. A to nejen v neděli nebo při krátkém modlitebním ztišení. Ale neustále. Každý úmysl. Každé rozhodnutí je třeba zvážit na pozadí Božího slova. Boží slovo se tak stane etalonem – základním měřítkem pro náš všední život.

Tak postupně převládne v naší mysli Boží myšlení nad tím myšlením starého člověka. Nestane se to ze dne na den. Řekl bych, že je to práce na náš celý pozemský život. Ale stojí za to vydat se touto cestou. Domnívám se totiž, že právě toto úsilí je podmínkou pro druhou rovinu, o které jsem psal. Druhou rovinu jak dosáhnout, aby můj smysl pro spravedlnost a právo vyvažovalo milosrdenství a smilování.

Jak už jsem psal, tak tou druhou rovinou je Boží aktivita. Uvědomuji si, že bez ní by ta první nemohla fungovat. Vždyť co by mi bylo platné, kdybych byl jako člověk dokonalý, kdyby za Božím slovem nestál Hospodin!

Jednak by ani nebyla možná moje změna. Změna mého myšlení, mluvení a jednání. I tuto samotnou změnu může způsobit jenom Hospodin sám. Já o ni mohu jen požádat s důvěrou, že Pán Bůh splní svůj slib.

Ale když přichází uvažovaná situace. Když dochází jak se říká k lámání chleba. Zvládneme příval emocí? Dokážeme skutečně být laskaví a milosrdní. Nevzkypí v nás spravedlivý hněv a nedáme průchod své vlastní spravedlnosti?

Já sám bych mohl o tom vyprávět! Zrovna nedávno jsem řval do telefonu. A upřímně jsem si myslel, že jsem v právu. Byly totiž překročeny hranice, které jsem byl ochoten snést. A tak jsem se neovládl. Teď zpětně vidím, že je na mně ještě spoustu práce.

Něco podobného si možná uvědomují i někteří z vás. Ale nezoufejme. Máme mocného pomocníka. Když se to nepovedlo jednou. Nelámejme nad sebou hůl. Ještě dostaneme příležitost. A příště to třeba s Boží pomocí zvládneme.

Tím vším jsem chtěl říci, že sami o sobě nemáme žádnou šanci. A to bez ohledu na to, kolik jsme již toho z Boží ruky přijali. Jak dlouho už s Bohem chodíme. Kolik jsme se toho již od Hospodina naučili. Stále stejně zůstáváme závislí na Boží moci. Jen díky ní zareagujeme správně. Jen díky ní v naši mysli převládne to Boží myšlení na tím lidským. A my pak budeme mluvit a jednat podobně, jako by na našem místě jednal Hospodin sám.

Není to příliš vysoká laťka? Myslet, mluvit a jednat podobně jako jedná Hospodin? Je. Je to ta nejvyšší laťka, kterou znám. Ale můžeme se spokojit nějakou nižší? Pokud jsme a chceme zůstat Božími dětmi, tak ne. Jako příslušníci Boží rodiny se musíme také tak chovat.

Doufám, že jsem vás dnes nerozesmutnil. To bych určitě nechtěl. Ale pokud jsem vás naopak povzbudil. Pokud jsem vám ukázal cestu, která pak naplní váš život pokojem a radostí, tak jsem dosáhl cíle,  který jsem si dnes zadal.

Pojďme tedy uvažovat o Božím slově. Mějme ho na mysli když uléháme, když vstáváme, ale také když se rozhodujeme, když jsme rozčíleni, když nás něco trápí. Protože pak se na tyto věci začneme dívat z Božího hlediska. A budeme moci také počítat s plnou Boží podporou a pomocí. Amen.