Potřebujeme ještě Hospodina?

Dnes jsme si připomněli tři příběhy, které se týkali izraelských králů. V každém příběhu se nejprve objevila nějaká nesnáz, nějaký problém, který bylo třeba urgentně řešit. Jednou propadl izraelský král mříží svého pokojíku a ....

... a ochořel. Podruhé došla voda uprostřed válečné výpravy proti Moábcům. A ve třetím příběhu dostává král za úkol uzdravit aramejského vojevůdce Námana od malomocenství.

2 Královská 1:1-4

Královská 3:10-12

2 Královská 5:6-8

Reakce na daný problém byla pokaždé jiná. Buď bylo vysláno poselství k nesprávnému bohu s malým „b.“ Nebo král jenom bědoval a očekával tragický konec válečné výpravy. A v posledním případě si král na znamení zoufalství roztrhl své roucho.

Povšimněte si, že Pán Bůh umí jednat v každé variantě zmíněné reakce. Proto si myslím, že forma naší reakce není příliš důležitá. Protože Hospodin je na nás dobře připraven. On sám má totiž dostatek služebníků. Takže ať už sáhneme po nesprávném řešení nebo jen v zoufalství lomíme rukama, dávají se věci do pohybu tím správným směrem.

V případě poselství k cizímu bohu pošle Hospodin proroka Eliáše. Skrze něho vyřizuje své slovo a vrací výpravu zpět. Odpovídá izraelskému králi, ač se ho na nic neptal. To se může stát i nám. Můžeme své otázky klást třeba umělé inteligenci. A přesto na nás Hospodin nemusí nutně zanevřít. Může poslat svou odpověď tak, jak bychom to nikdy nečekali.

Možná že právě dnes si klademe otázku, co nás čeká v Novém roce? Možná se chystáme na novou zakázku, nové zaměstnání nebo další zkouškové období. A přitom děláme stejnou chybu jako izraelští obchodníci v podobenství apoštola Pavla – říkáme si s nimi: „půjdeme tam a tam a budeme tam rok obchodovat.“ A před tím nedáme prostor Hospodinu. Neřekneme: „Bude-li Hospodin chtít“ nebo „Jestli Hospodin dá.“

Pokud to tak skutečně uděláme, počítejme s tím, že se to Pánu Bohu nebude líbit. A tak či onak nám to dá najevo. Pošle nám své slovo skrze našeho bratra nebo sestru. Anebo dovolí, aby se náš plán dostal do nesnází nebo se dokonce vůbec nepovedl. A tak se dostáváme do dalších dvou textů, které jsme četli na začátku.

Ve druhém případu šlo o nedostatek. A nemusí to být vždy jen nedostatek vody. V dnešní době může většina z nás říci, že žije v dostatku. Nemýlím se? Ovšem stačí si jen vzpomenout na rychlé povodně, tornádo nebo výpadek elektřiny. V té souvislosti jsme si nedávno s manželkou připomněli, že všechno doma máme na elektřinu. Stačí, aby vypadla a pak nám bude zima. Potom si na tábornickém lihovém vařiči uvaříme akorát vodu na kafe.

Jak je ten náš dostatek křehký a jak o něj velmi snadno můžeme přijít. A to nás ani nikdo nemusí vojensky napadnout, jak jsme tomu v dnešní době svědky na Ukrajině.

To, co se mi líbí v našem druhém textu, je, že se ozval věrný Boží služebník. A není tak důležité, že to byl judský král Jóšafat. Důležitější bylo, že se ozval vůbec někdo. A jak bychom se dozvěděli v dalším textu, tak právě toto pravé slovo v pravý čas přineslo záchranu. Bědování bylo obráceno ve vítězství a radost.

Snažím si vzpomenout na situaci, kdy jsem prožil něco podobného. A uvědomil jsem si, že to bylo téměř pokaždé, když jsem přišel o práci. Naposledy to bylo před dvěma a půl roky. Měl jsem tehdy více jak rok do důchodu a takoví lidé jsou velmi těžko zaměstnatelní. Moc dobře jsem se necítil.

A právě v této s prominutím „blbé“ náladě přišla myšlenka. A já věřím, že byla od Hospodina. „Pavle, co kdybys začal podnikat?“ Já jsem se této myšlenky chytnul a tak začala nejnádhernější část mého profesního života. Kromě jiného se teď díky tomu učím očekávat na Hospodina každý den. Protože právě On mi posílá zakázky a potom peníze za ně. A to častokrát ve chvíli, kdy už to vůbec nečekám.

Třetí text hovoří o naprostém zoufalství. S uzdravováním neměl izraelský král žádné zkušenosti. A tak jen roztrhnul své roucho a oddal se svému zármutku. Právě v takovém okamžiku je srdce člověka připravené na Boží slovo. Prorok Elíša vzkázal: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Všimněte si, že král nic nenamítá, nediskutuje, nezpochybňuje, ale prostě poslechne. Uvěří a poslechne.

To Náman si neodpustí poznámky, ale nakonec se také dá přesvědčit a poslechne. Díky tomu se zoufalství obou mužů – krále i vojevůdce Námana změní v radost. Jak prosté. Stačí jen slyšet, uvěřit a poslechnout. To je všechno. A pak se začnou dít věci.

A právě to bych přál sobě i vám. Ať už budeme v Novém roce prožívat cokoli. Ať už Hospodin dovolí, abychom procházeli rajskými zahradami nebo údolím stínu smrti. Pojďme si spolu slíbit: Za všech okolností budeme připraveni naslouchat tomu jemnému a tichému Božímu hlasu. A nejen naslouchat, ale také důvěřovat a poslouchat. K tomu nám dopomáhej Bůh. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ale také náš. Amen.