Pojďme hledat Hospodina s horlivostí a s nadšením

„Přísahali celým srdcem, že ho budou hledat s veškerým zanícením, aby se jim dal najít.“ V předchozím blogu jsme spolu uvažovali o tom, jak je třeba odstranit všechnu špínu. A to nejen z celého domu Judského, ale také z nitra ...

2 Paralipomenon 15:7-15

... člověka.

Dnes budeme přemýšlet o dalším kroku, který je třeba udělat. Co to přísahali Judejci a Benjamínovci? „Že ho budou hledat s veškerým zanícením.“ Ne tedy s lhostejností, s tolerancí nebo prostě „jen aby se neřeklo.“ Právě naopak, se zanícením. Ostatní překlady hovoří o ochotě nebo o zalíbení. Možná si mohu dovolit použít výraz „s nadšením.“

Přemýšlím o tom, s jakým postojem přicházím každou neděli do shromáždění? Mám zaťaté zuby a musím se přemáhat, abych tedy tu svoji povinnost splnil? Nebo dokonce s hrůzou, co to zase uslyším z kazatelny? Anebo přicházím s touhou, s očekáváním a s nadšením? A proč? Dělám to ze stejného důvodu, jako to udělali Judejci? Totiž aby se jim Hospodin dal najít? A díky tomu aby se setkali se svým Bohem?

Kde se vlastně vzalo takové zanícení? Kde se vzala taková zamilovanost? A může člověk i dnes získat hořící touhu prodchnutou láskou? Protože jak jinak bych se cítil sám, pokud bych hořel potřebou setkat se s Pánem Bohem? A pokud bych seděl mezi lidmi podobně zapálenými a naplněnými stejně žhavou touhou. To by pak bohoslužba byla o něčem jiném!

Je něco takového vůbec možné? Bylo to možné mezi Judejci, kteří už propadli modloslužbě. Proč by to tedy nebylo možné mezi námi? Naše země se od biblické doby zas tolik neliší. Forma modloslužeb je sice jiná, ale předmět zůstává stejný. Lidé touží a obdivují stvořené věci, místo toho aby toužili po jejich Stvořiteli.

Pokud je to tedy možné, jak by se to mohlo stát? Jak se to stalo v přečteném příběhu z bible? Na Judeu přitáhlo milionové vojsko Kúšijců. Bylo jich zhruba dvakrát více než domácích. A co v té chvíli udělali? Král Ása začal volat k Hospodinu: „Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, neboť ty jsi naše opora. V tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže!“ 2 Paralipomenon 14:10

Možná, že by se dnes někdo pousmál. Proč volat o pomoc do prázdna? Vždyť to nemá logiku. Vtip je v tom, že to fungovalo v době starozákonní. A není jediný důvod, aby to nefungovalo i dnes.

„I porazil Hospodin Kúšijce před Ásou a před Judou. Kúšijci se dali na útěk.“ Judejci se svým králem Ásou pak na vlastní kůži poznali, že Hospodin je skutečně jejich oporou, proti které člověk nic nezmůže. Vlastní zkušenost hovoří za vše. Činy hovoří za Hospodina. Pokud zavoláme v nouzi na Hospodina. On se k našemu volání přizná a skutečně nám pomůže, co by pak mohlo otřást naší vírou?

A právě zde můžeme najít zdroj pozdějšího zanícení pro hledání Hospodina. Zjistili totiž, že Hospodin je dobrý. A dobrého Hospodina přece stojí za to hledat a najít. Určitě je moudré a prozíravé být u zdroje všeho dobrého.

Jaký tedy je Hospodin? Co si o Hospodinu skutečně myslíme? Co jsme se o Něm dosud dozvěděli a jak jsme ho zatím poznali? A co dosavadní znalosti a zkušenosti probouzejí v našem nitru? Je to lhostejnost, tolerance? Nebo naopak nadšení, zápal a touha poznat stále víc a víc? Tak to prožívali Judejci. Můžeme to prožívat také i dnes?

V knize Zjevení se píše v jednom dopise sboru: „Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky čiň. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.“ Zjevení Janovo 2:5 Určitě můžeme během svého duchovního pospávání počítat s Boží tolerancí. Podobně jak ji projevil Pán Ježíš v Getsemane vůči svým spícím učedníkům. Ale i ta má své meze. A přijde chvíle, kdy s námi začne Hospodin jednat. Udělá pak všechno pro to, abychom se konečně probudili.

Protože to právě my máme být vzhůru. A nejen vzhůru, ale také připraveni k činu. Ovšem ani ten nejlépe připravený člověk se neobejde bez Boží pomoci. Četli jsme: „I porazil Hospodin Kúšijce …“

Hospodin má na svůj lid vysoké nároky. Když požaduje, aby jeho lid věnoval své úsilí tomu, aby hledal Pána Boha na prvním místě, nemyslí tím pouze na sebe. Protože současně s Božím přátelstvím získává člověk i Boží pomoc a ochranu. Je to podobné situaci, kdy se dítě přivine k jednomu ze svých rodičů. Čím blíže je k němu, tím snadněji ho může rodič zahrnout svou láskou a tak přirozeně i svojí ochranou.

Pojďme tedy se vší horlivostí a se vším zápalem hledat Hospodina. Protože když se nám dá nalézt, zahrne nás nejen svou láskou, ale také svojí ochranou. Kdo se totiž pak dotkne nás, dotkne se zřítelnice oka našeho Boha. Zacharjáš 2:8 Amen.