Opravdu musíme projít ohněm zkoušky, abychom se vrátili k Hospodinu?

Dnes tu máme dva judské krále – Rechabeáma a Ásu. Oba začínají dobře. Rechabeám si zřejmě ještě pamatoval, jak Hospodin žehnal jeho otci Šalomounovi. Měl za sebou také osobní selhání, po kterém přišel o většinu království.

Podivuhodné na tom je, že on sám i celé judské vojsko respektovalo Boží slovo, které jim vyřídil prorok Šemajáš: „Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.“ (2 Paralipomenon 11:4)

2 Paralipomenon 12:1-8

2 Paralipomenon 15:8-15

A tato poslušnost se promítla i do dalších tří let Rechabeámova kralování. Vystavěl a opevnil řadu měst. Kněží, lévijci a také všichni věrní „odcházeli ze všech izraelských kmenů ti, kteří si předsevzali hledat Hospodina, Boha Izraele. Přicházeli do Jeruzaléma obětovat Hospodinu, Bohu svých otců.“ (2 Paralipomenon 11:16)

Pak ovšem přišla kritická chvíle. Jak jsme četli: „Když se Rechabeámovo království upevnilo a utvrdilo, opustil Hospodinův zákon a celý Izrael s ním.“ Proč k tomu došlo? Myslel to celou tu dobu král Rechabeám jen na oko? A musím se přitom ptát i sám sebe a také vás: Myslíme to v dobách pokoje a růstu jen na oko? Protože kdyby to král Rechabeám myslel vážně, jak by mohl na vrcholu svého úspěchu opustit Hospodinův zákon a spolu s tím i Hospodina samotného?

Možná, že odpověď je skryta v jednom slově: „svého.“ Záměrně jsem použil zrovna toto slovo. Přestože jsem si byl vědom, že to nebyl úspěch krále. To Hospodin mu dal tři roky pokoje od všech nepřátel, takže mohl budovat a růst. To Hospodin také nám dává období pokoje a růstu. Důležité ovšem je, abychom nezapomněli, kdo nám to všechno dává a proč nám to dává.

Podívejte se sami, k čemu byla králi Rechabeámovi všechna ta opevněná a vyzbrojená města? Když přitáhl faraón Šíšak, všichni velitelé opevněných měst se stáhli do Jeruzaléma. (2 Paralipomenon 12:5) Ale ani to jim nebylo nic platné. Jeruzalém byl dobyt a vyloupen. (2 Paralipomenon 12:9)

Pojďme nyní ke druhému králi – Ásovi. Jeho příběh začíná v posledním verši 13. kapitoly II. Paralipomenon: „Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů žila země v míru deset let.“ A proč tomu tak bylo? Odpověď nalezneme hned v prvním verši kapitoly následující: „Ása činil to, co bylo dobré a správné v očích Hospodina, jeho Boha.“

Jak využil král Ása oněch deset let klidu? Velmi podobně jako jeho předchůdce. „Ása řekl Judovi: „Vystavějme tato města, obežeňme je hradbami s věžemi, vraty a závorami, dokud je naše země v klidu. Dotazovali jsme se Hospodina, našeho Boha, dotazovali jsme se ho a on nám dopřál klid na všech stranách.“ Stavěli tedy a dařilo se jim to.“ 2 Paralipomenon 14:6

Ovšem v čem byl průběh těchto let jiný? Ása totiž na rozdíl od Rechabeáma zůstal věrný. Přitom není důležité, zda ho k věrnosti vedl odstrašující příklad jeho předka nebo v tom bylo jeho osobní rozhodnutí. Podstatný byl výsledek.

Ale přesto Hospodin dovolil, aby po deseti letech naprostého klidu přišla zkouška. Hned se nám asi vybaví klasická otázka: Proč? Proč Hospodin dovolí, aby jeho lid napadl nepřítel? Není tam žádný záznam, že by se nějak prohřešil. Takže z lidského pohledu tam ani žádný důvod nebyl. To se může Hospodin rozhodnout, že svůj lid vyzkouší, aniž by mu k tomu tento lid dal nějakou záminku? Jednoduchá odpověď: „Může.“

I když nám důvod této zkoušky uniká, neznamená to, že žádný důvod v Božích očích není. Když o tom tak přemýšlím, tak jedním z důvodů je zocelení Božího lidu. V klidu a pokoji můžeme snadno ochabnout a zlenivět. Navíc teprve v boji – fyzickém nebo duchovním – poznáme, jak na tom naše síly jsou.

Můžeme totiž upřímně věřit, že něco zvedneme. Ale teprve, když to uchopíme do rukou, tak poznáme pravdu. Pravdu o sobě. A právě poznání pravdy je jedním z dobrých věcí, které nám zkouška od Hospodina přinese.

Druhá dobrá věc je popsána na konci zkoušky krále Ásy. Zkouška končí takto: „I porazil Hospodin Kúšijce před Ásou a před Judou. Kúšijci se dali na útěk.“ (2 Paralipomenon 14:11) Pokračuje proroctvím, které vyřídil Azarjáš. A právě zde navazuje druhý biblický text, který jsme četli. Král Ása se rozhodl vyčistit zemi od dalších model, které tam ještě zbyly. Pak shromáždil všechny věrné Hospodinu do Jeruzaléma, kde se všichni během oběti zavazují, „že se budou dotazovat na slovo Hospodina, Boha svých otců, celým svým srdcem a celou svou duší.“

Vítězství v bitvě vedlo Boží lid k návratu k Hospodinu. Co lepšího bychom si mohli přát pro sebe a pro naši zemi, než návrat k Hospodinu? Téměř jsem nakloněn k tomu, abych začal prosit Pána Boha, aby na nás konečně poslal podobnou zkoušku. Právě proto, abychom se jako národ vrátili ke svému Stvořiteli. Copak jsme již dost dlouho nebloudili? Copak v každém z nás není hluboko skryta touha volat k Hospodinu. A právě ve chvíli těžké zkoušky, se tato touha vydere na povrch.

Přál bych si, aby to nebylo nutné. Abychom se jako Češi obrátili k Pánu Bohu bez toho, abysme museli projít ohněm zkoušky. Ale nejsem si jist, zda si dáme říct. Zda nás současný pokoj a blahobyt pohne k tomu, abychom hledali Dárce všeho toho dobrého, co nás obklopuje.

Komu z vás to leží na mysli, pojďte se spolu se mnou přimlouvat za náš národ a také za ty z nás, kteří mají moc a vliv. Kéž je Hospodin nakloní k moudrým rozhodnutím. Kéž jsou nám dobrým příkladem. Abychom společně poznali pravdu o sobě a také o Pánu Bohu. Kéž bychom se pak vrátili k Hospodinu pokud je čas pokoje a blahobytu. Amen.