Nebojte se vykročit do neznáma

Tak jsem si při četbě tohoto příběhu vzpomněl na jeden verš ze Žalmu: „Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet.“ Žalmy 126:5 Tak tomu bylo i v případě Chany. Kolik let se naplakala, kolik urážek musela snést.

1 Samuelova 1:1-11

1 Samuelova 2:18-21

Kolik modliteb zřejmě vyslovila. Až její prosby vrcholí slibem:

„Složila slib. Řekla: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“ 1 Samuelova 1:11

„… břitva se jeho hlavy nedotkne.“ Nepřipomíná vám to něco? Co třeba Samson? A tím se dostáváme k Nazírům a jejich slibu. Numeri 6:2 Člověk oddělený pro Hospodina po určitou dobu. Ale zde se jedná o celý život. Samuel má patřit a sloužit Hospodinu do konce svého života.

A jak je to vlastně s námi? Apoštol Pavel nás v této souvislosti vybízí: „… abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.“ Římanům 12:1 Také zde není žádné časové omezení. Když se odevzdáváme Hospodinu, není to na týden nebo na rok. Je to na celý zbytek života.

Hledal jsem ještě paralelu s trápením a radostí Chany ve svém životě. A našel jsem ji v posledních třech letech. Poslední dvě zaměstnání měly podobný průběh. Na začátku velké sliby a pak dříve nebo později nedodržení slibů a odchod. A to se v tom druhém všichni dušovali: „To, co se vám stalo v tom předchozím místě, se vám u nás určitě nestane.“ A udělali to ještě rychleji než ti první.

A tak vlastně i díky opakovanému trápení jsem našel odvahu k tomu, abych se pustil do podnikání. Tím pádem začala druhá paralela s příběhem Chany. Na začátku podnikání jsem měl poměrně velké výdaje. Ovšem příjem tomu vůbec neodpovídal. Dokonce šestý měsíc jsem neměl příjem vůbec žádný. Bylo to k pláči. Ale ke konci prvních 12-ti měsíců mi Pán Bůh začal žehnat. Oč větší jsem měl důvod k pláči na začátku, o to větší důvod k radosti jsem měl na konci prvního roku.

Takhle to prostě probíhá. Neodpustím si, abych opět nepřipomněl téměř klasický popis průběhu díla pro Hospodina a zároveň s Ním jako Stavitelem. „Na začátku se zdá být dokončení díla nemožné. V jeho průběhu je to obtížné. A na jeho konci s překvapením zjistíme, že je to hotové.“

Máte také takovou zkušenost? Nenechte si ji, prosím, pro sebe a podělte se s takovým příběhem s ostatními čtenáři.

Jak nás mohou takové příběhy povzbudit v našem každodenním životě? Pro začátek nás mohou povzbudit v tom, abychom se nebáli začínat nové věci. Abychom se nebáli pouštět do věcí, které nás sice lákají. Už dlouho jsme si je přáli. Ale dosud jsme k tomu nenalezli dost odvahy. Boží slovo – příběh Chany - a také můj vlastní příběh potvrzuje, že výsledek stojí za to. A příběh Mojžíše zase povzbuzuje nás důchodce, že ani relativně vysoký věk není na překážku. Vždyť Mojžíš začal pořádné dílo až ve svých 80 letech!

Ovšem ani průběh Mojžíšovy služby nebyl vůbec jednoduchý. Kolikrát už byl téměř před ztroskotáním. Ale Mojžíš vytrval. Pro zdar tohoto díla byl ochoten obětovat i své místo v knize života. Čili svůj věčný život.

Podobně i my bychom měli být ochotni leccos obětovat. V mém případě to bylo tenčící se finanční konto bez jistoty, že bude někdy doplněno zpět. Ve vašem případě to může být cokoli jiného. Vždyť známe české přísloví: „Co nic nestojí, za nic nestojí.“

Cílem je pak radost z dokonaného díla. V mém případě je to zdravě fungující podnikání. Co je tím cílem ve vašem případě, si, prosím, doplňte sami.

Asi se mi to teď snadno říká: Hospodinovo požehnání se nakonec projeví a to měrou, kterou nečekáte. Ale taková už svědectví o tom, co zvládnou Hospodinovy ruce, prostě jsou. Stačí jen pozvat Hospodina do svého života, ke svému dílu. A pokud bude náš záměr ve shodě s Boží vůlí, tak se dříve nebo později Hospodinovo požehnání projeví. Stačí jen trpělivě pracovat. Udělat to, co člověk zvládne. A s důvěrou a nadějí očekávat. Hospodin vám bohatě žehnej. Amen.