Nebojte se radovat!

„Oddej se proto radosti.“ Tato věta na konci patnáctého verše mě opravdu potěšila. A hned jsem ji přetavil do názvu dnešního uvažování o Božím slově: Nebojte se radovat!

Snad si spolu se mnou vzpomenete na krále Davida, který se tak radoval nad návratem truhly smlouvy od Pelištejců, až se točil a vyskakoval před Hospodinem. A samozřejmě, že se hned objevil někdo, komu se to nezdálo. A tak ho zčerstva seknul pohrdavým slovem: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ (2 Samuelova 6:20) Nicméně David si radost pokazit nenechal. Bránil se. Vždyť přece návrat truhly smlouvy je dostatečným a oprávněným důvodem k radosti. (2 Samuelova 6:21-22)

Prohledával jsem svůj vlastní život a našel jsem také jeden případ, kdy jsem se hodně radoval. Bylo to v můj svatební den. A neradoval jsem se sám: Také moje manželka vypadala tehdy radostně. Jak asi tušíte, tak se tam zase objevil jeden člověk, kterému se to nezdálo. Takže z jeho úst zaznělo: „Vy se nějak radujete.“ A musím se přiznat, že já na rozdíl od krále Davida jsem si v té chvíli svoji radost pokazit nechal. A dodnes mě mrzí, že jsem se naší radosti nezastal. Vždyť svatba je pořádný a dostatečný důvod k radosti.

Podobnou otázku řešil i Otec marnotratného syna. Po jeho návratu přichází domů starší bratr a nechce vejít. On totiž na rozdíl od ostatních nemá radost. Připadá mu nepatřičná a má pro to stovky důvodů, jak se říká. Otec ovšem nezaváhá a brání důvod k radosti: „Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lukáš 15:32) I on měl tedy dostatečný důvod k radosti.

A touto větou se dostáváme hlouběji do téma. Z jakého důvodu se můžeme a máme radovat? Měl by to být důvod dostatečně velký a hluboký, aby odolal všem škarohlídům a těm, kteří se snaží druhým radost pokazit. Jako se to právě podařilo králi Davidovi nebo otci ze známého podobenství.

Co je důvodem k radosti v našem starozákonním textu? Jsou tam tři slavnosti a také tři důvody.

První je hod beránka. „Dbej na měsíc ábíb (to je měsíc klasů), abys slavil hod beránka Hospodinu, svému Bohu, protože tě Hospodin, tvůj Bůh, v měsíci ábíbu vyvedl v noci z Egypta.“ A zde je důvod k radosti naprosto evidentní: Hospodin tě vyvedl v noci z Egypta. Důvodem je vzpomínka na vysvobození z otroctví.

Můžeme sami zavzpomínat zda a kdy nás samé Pán Bůh vysvobodil z nějaké závislosti, z nějakého otroctví. Já jsem třeba nemohl přestat hrát počítačové hry. A těšil jsem se na to, až budu mít v důchodu spoustu času, neomezený internet a potom všechen svůj volný čas si budu moci jen hrát. Vysvobození z této závislosti přišlo jako dar od Boha takřka ze dne na den. A já za to nepřestanu být vděčný. Mám důvod k radosti.

Druhá byla slavnost týdnů. Měla být sedm týdnů po začátku sklizně. Mě to připomíná prvotinu. Prvotinu sklizně. V té chvíli už je dobře vidět, zda Hospodin poli požehnal nebo ne. A protože požehnal, jak zaslíbil, tak i výhled a první ochutnávka sklizně je důvodem k radosti.

Já mám podobnou chvíli vždy na začátku každého měsíce. Sečtu příjem ze své živnosti za uplynulý měsíc a z něho oddělím část pro Hospodinovi služebníky. Už přitom jasně vidím, jak asi dopadne moje vlastní výplata. A to je určitě dostatečně velký a hluboký důvod k tomu, abych se radoval.

Nakonec jsme četli o slavnosti stánků. Ta měla přijít v okamžiku: „až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu.“ V té chvíli byla všechna úroda již pod střechou. Víno zrálo. Obilí bylo připraveno k semletí. Jestli nebylo toto důvod k radosti, tak potom už nic.

Nedávno jsem prožil podobný důvod k radosti. Několik let jsem pracoval na jedné věci a na začátku tohoto měsíce jsem ji dokončil. Dokončení této věci jsem měl spojeno s nákupen nového fotoaparátu, který jsem si léta přál. Každý asi nefotíte, ale třeba máte jiný koníček. Snad si proto umíte představit moji radost ze splněného snu.

Je pravda, že nic z toho, co jsem vám dnes připomněl se nevyrovná tomu, co pro nás Pán Bůh připravil v nebi. Ale to neznamená, že i pouhé odlesky Božího záměru nás nemají přivádět k radosti. A jestliže Hospodin ústy Mojžíše jasně říká: „Oddej se proto radosti,“ nemělo by nás nic a nikdo odradit od toho, abychom se i z dobrých věcí od Hospodina tady na zemi radovali. Abychom se doslova oddávali radosti. Abychom se radostí nechávali unést. Protože právě to je Hospodinovým úmyslem. A bylo to jeho úmyslem nejenom tehdy, ale je to Jeho úmyslem i právě dnes a tady. Vždyť proč by jinak vkládal do úst apoštolu Pavlovi tato slova: „Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se.“ (Filipským 4:4) Amen.