Nebojme se sestupovat do Egypta

„Já sestoupím do Egypta s tebou …“ To řekl Hospodin ve vidění Jákobovi. Nebylo to první sestoupení do Egypta v této rodině. Také Abram v podobné situaci hledal pomoc v Egyptě. A jak si možná vzpomeneme, ...

Genesis 46:1-4

Genesis 47:20-26

... také s Abramem tam sestoupil Hospodin.

To, co mě těší, je fakt, že pokud jde s námi Hospodin, nemusíme se bát sestoupit kamkoliv. A není důležité, jestli nás k tomu dovede touha po misii nebo snaha se zachránit.

Jak si však můžeme být jisti, že s námi sestoupí Hospodin? Protože jinak by to naše sestupování nemuselo dopadnout dobře.

Jákobovi se zjevil v noci Hospodin a řekl mu to: „Já sestoupím do Egypta s tebou …“ Podobné pochybnosti měl i zachránce Izraele – Gedeon. A proto, aby se ujistil o Boží přítomnosti, položil známá rouna.

Přemýšlím o tom, jak já zjišťuji, jestli se mnou půjde Hospodin na cestu, kterou bych se rád vydal? Obávám se, že někdy z vlastní vůle vyrazím a teprve cestou zjišťuji, jestli je to v Hospodinových očích to pravé.

Tak to zřejmě dělal i Novozákonní Saul, než narazil „na zeď“ před Damaškem. V té souvislosti si vzpomínám na moje věci, které skončily fiaskem. A pak jsem se zpytoval, proč jsem se do nich vůbec pouštěl?

Ovšem i některá fiaska provázená trápením mohou nakonec mít dobrý výsledek. Jak jinak by se třeba tříbil můj charakter? A když skočím hodně vysoko: Jak jinak bychom měli naději na věčný život, pokud by Boží Syn neprošel utrpením zakončeném na kříži?

Kdo tedy porozumí cestě, kterou nám každému připravil Hospodin? Jaké naše rozhodnutí bylo od počátku špatné? Naopak které bylo součástí Božího plánu?

Uvědomuji si, že ani na toto posouzení sám nestačím. I v něm se musím spolehnout na Hospodina. Protože jeho moudrost člověk neobsáhne.

Pokročme ale dál. Co následovalo potom, když Jákob poslechl a sestoupil do Egypta?

Jákobova rodina se usídlila v zemi Gošen, která byla velice úrodná, takže jejich stáda měla co žrát. Také Josef se staral o potravu pro své blízké: „A opatřoval svého otce i bratry chlebem …“

Josef se ale také dál staral o celou zemi. Přitom zařídil, že se všechno bohatství přesunulo do vlastnictví faraona. Obyvatelé Egypta se postupně vydali ze všech peněz, prodali všechen svůj dobytek, všechnu svou půdu a nakonec i sami sebe do otroctví. Faraon nebyl nikdy tak bohatý, jako teď po 14 letech úrody a neúrody. Navíc mu Josef zajistil stálý příjem i do budoucna, kdy mu všichni obyvatelé Egypta měli odvádět dvacet procent ze své budoucí úrody.

Uvědomil jsem si, jak se Hospodinova přítomnost v Egyptě projevila požehnáním. Původní obyvatelé nezahynuli hladem. Faraón zbohatl. A jeho kněží zůstali na svém.

Jestliže s námi sestupuje také Hospodin, projeví se to požehnáním. Požehnáním pro spravedlivé i pro nespravedlivé. Rozumím známému přirovnání Božího požehnání k záření slunce nebo k dešti. Déšť i slunce si většinou nevybírá selektivně, kam dopadne. Když svítí slunce, jeho paprsky dopadají na celé město. Když prší, jsou omývána všechna okna a skrápěny všechny zahrady.

Uvědomuji si, že tomu tak nebude věčně. Ale teď tomu tak je. Kamkoli vstoupíme. Když spolu s námi vstoupí také Hospodin. Tam přineseme požehnání. Požehnání pro nás i pro naše spolupracovníky.

Proto bych si rád z dnešního uvažování odnesl povzbuzení, které dostal Jákob: „Neboj se sestoupit do Egypta … Já sestoupím do Egypta s tebou …“ Amen