Naše zem je vyprahlá. Kdo ji dokáže svlažit?

„… připrav se na setkání se svým Bohem!“ To je výzva!? Kdyby zazněla dnes, jak bychom zareagovali? Záleželo by zřejmě na tom, kdo by takovou výzvu pronesl. Jestli bychom tomu člověku důvěřovali. A zda se jeho předchozí ...

... proroctví naplnila.

Ámos 4:4-8,12-13

Dejme tomu, že by tato výzva zazněla z důvěryhodného zdroje, jak se dnes říká. Jak by se potom člověk mohl připravit na setkání se svým Bohem?

Asi chápeme, že nepůjde v první řadě o oblečení nebo účes. V následující kapitole proroka Ámose je taková správná příprava naznačena. Co tam čteme? „Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.“ (Ámos 5:14-15)

Vyjádřil bych to tak, že příprava na setkání s naším Bohem je po tisíciletí pořád stejná. Vždyť na čem Hospodinu nejvíce záleží? Záleží mu na tom, aby se lidé - jeho obrazy chovali podobně, jako se on chová k nim.

A jak se Bůh chová ke svému stvoření? V bibli bychom se dočetli, že si naše jména vyryl do svých dlaní. Že nás k sobě přitahuje provazy milování. Že proto, aby nás zachránil před pádem do propasti, obětoval svého Syna.

A jak bychom mohli odpovědět my na takový způsob jednání? Četli jsme výzvu: „Hledejte dobro a ne zlo a budete žít …“ A my bychom mohli odpovědět podobně jako Pilát: A co je dobro?

Vždyť slyšíme a vidíme, jak to, co je dobré pro jednoho, je zase špatné pro toho druhého. A myslím, že právě o tom to je. Člověk nemá hledat především to, co je dobré pro něj a pro jeho rodinu. Ale to, co je dobré pro druhé. A po nějaké době se mu to vrátí. Protože i lidé v jeho okolí budou hledat to, co je dobré pro jeho osobu. Protože i Hospodin mu požehná, vždyť bude s ním, jak zaslíbil: „Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.“

A v této chvíli by mohla tato úvaha skončit. Vždyť už víme, co od nás Bůh očekává a co nám přinese, když Boží očekávání naplníme. Nebo ne? Jak pokračuje slovo proroka Ámose? „Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.“

Tak my se můžeme ze svého pohledu snažit ze všech sil a stejně záleží na Božím smilování? To ale není fér! Copak nemá slušný člověk právo na slušný život? Copak o pohodlí může kdykoliv přijít a to na základě Božího rozhodnutí?

Obávám se, že tomu tak je. Vždyť nebylo slušnějšího člověka než Jób. A jak dopadl? Stačilo jedno Boží rozhodnutí a Jób přišel o všechno. Ovšem jeho reakce byla velmi vzácná: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1:21)

Při těchto slovech se mi chce křičet. Copak není žádná spravedlnost!? Jak může Hospodin něco takového vůbec dopustit? A Jóbovi přátelé se právě na tom točili nejvíc – celou dobu hledali nějaké smítko na Jóbově životě, aby mu zdůvodnili, proč padl tak hluboko. Přitom žádné smítko neexistovalo.

Když se svěřujeme do Božích rukou, svěřujeme se mu na milost i nemilost. Bez výhrad. Slibujeme, že z jeho rukou přijmeme to, co nám dá. Bez ohledu na to, jestli nám to bude příjemné nebo nepříjemné. Dáváme mu bianko šek, jak se říká. Je to věc důvěry.

Důvěřujeme, že to, co nám Hospodin dá, bude pro naše dobro. Důvěřujeme, že když už to bude něco zlého, tak nám toho nedá nad naše síly. A když už nám přece jen naše síly dojdou, tak že nás přes nepřízeň přenese na svých rukou. Tak to totiž dělal a dělá se svým vyvoleným národem – Izraelem. Proto můžeme napevno počítat s tím, že to bude dělat i s každým z nás.

Teď se vrátím k jedné části našeho textu, která mě zaujala. Hledal jsem totiž paralelu s naší současnou situací. Co jsem tam nalezl? „Já jsem vám také odepřel hojnost dešťů tři měsíce přede žněmi, jedno město jsem svlažoval a druhé jsem nesvlažil, jeden díl země byl zavlažován, zatímco díl, na který nepršelo, zprahl.“

Dnes jsme se a manželkou dívali na předpověď počasí pro Čechy a vypadalo to velmi podobně. Jedna část země bude zavlažována a druhá část bude na suchu. A pokud si to dobře pamatuji, tak podobně tomu bylo i v předchozích dnech. V televizních novinách nás přitom masírují informacemi, jaké je sucho a pak přijdou místní záplavy, které způsobí škody. A já si přitom všem říkám: Kdy si konečně naši zemědělci přestanou stěžovat a obrátí se s prosbou k tomu, který všechny tyto věci tvoří? Četli jsem přeci: „Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.“

A tak si říkám, jak dlouho ještě a jak silně bude muset Hospodin zatlačit na náš národ, abychom konečně prohlédli? Řešení našich každodenních problémů je totiž blízko nás. Stačí se obrátit s prosbou na tu správnou osobu. A bible celou dobu jasně dává najevo všem rozumným lidem – tou správnou osobou je Hospodin. Amen.