Nad čím Hospodin užasl?

V 59. kapitole Izajáše v 16. verši čteme: „Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost.“ A v našem textu se tato myšlenka, tento povzdech znovu opakuje: „Rozhlédl jsem se...

... ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná. K vítězství mi dopomohla vlastní paže, oporou mi bylo moje rozhořčení.“

Izajáš 63:1-6

Tato myšlenka bude asi prostě důležitá. Proto zaznívá v krátké době dvakrát za sebou. Stalo se vám někdy něco podobného? Uprostřed bouřlivých událostí jste se ocitli úplně sami. Slovy Písma: „nebyl tam nikdo, kdo by se vás zastal.“

Mně se to stalo poměrně nedávno. A skutečně mi připadalo, že jsou všichni proti mně a nikdo nezůstal na mé straně. Přitom bylo naprosto jasné, že proti všem nemám nejmenší šanci. Smetli mě jako mouchu ze stolu.

V té souvislosti se mi moc líbí kralický překlad tohoto slova: „Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.“ Židům 4:15 Co znamená slovo „čitedlen?“ Znamená to: Rozumí, chápe, protože to sám zažil na vlastní kůži. A kdy to zažil?

Stačí si připomenout, co se to stalo v Getsemanské zahradě. Jakmile udeřil zástup s holemi a meči na Mistra učedníků, tak se všichni rozprchli. A opuštění Pána Ježíše dostoupilo svého vrcholu na kříži, kdy zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Matouš 27:46

Teď už zřejmě lépe rozumíme textům z proroka Izajáše. Chápeme Hospodinův úžas, že neviděl nikoho, kdo by zasáhl, kdo by pomohl, kdo by podepřel.

A když už rozumíme, budeme se muset rozhodnout, jak na tuto situaci zareagujeme. Můžeme se svou reakcí přidat k farizejům, kteří volali: „… zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Matouš 27:40 To by ostatně korespondovalo s textem, který následoval po Božímu úžasu: „Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost.“

Bylo by to ovšem prozíravé rozhodnutí? Vzpomínám si na podobnou situaci, kdy se děti posmívali proroku Elíšovi, že je holohlavý. Někteří si možná vzpomenete na to, jak to dopadlo. Z lesa vyběhla medvědice a posměváčky roztrhala.

Co myslíte, jak asi dopadli ti, kteří se vysmívali Božímu Synu na kříži? Nechtěl bych být v jejich kůži.

My však dnes uvažujeme o Hospodinu. Jaká by tedy byla správná reakce na Hospodinův úžas? Mám na mysli úžas nad tím, že všichni Boží služebníci složili ruce v klín. A není nikdo, kdo by volal k Hospodinu. Nikdo, kdo by slovy žalmisty provolával: „Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.“ Žalmy 121:2

První, co mě napadá, jsem již několikrát zmínil ve svých úvahách. Obrátit svoji pozornost k Hospodinu. Není důležité, co si myslí moji blízcí. Není důležitý ani můj vlastní pohled na aktuální situaci. Opravdu důležité je to, co si myslí Hospodin. Protože právě On určuje běh dějin.

Možná, že si řeknete: „Dnes to není moc vidět. To když rozdělil s Mojžíšem moře, to bylo něco!“

Zkusme se zamyslet nad tímhle: Nepřicházejí podobná znamení v poslední době? A nepřicházejí čím dál častěji? Co třeba povodně nebo tornáda. Co bude muset ještě Hospodin udělat, abychom si všimli jeho vlivu na dění tady na zemi? Doufám, že cena za naši pozornost nebude příliš vysoká.

Jde tedy v první řadě o naši pozornost. Na co se soustředíme? Co je pro nás prioritní? Co mění naše rozhodnutí? Co nás ovlivňuje?

Nestálo by za to věnovat svoji pozornost tomu, kdo má všechno promyšlené a navíc nás má rád? Vždyť jsme jeho dílo!

Druhá myšlenka se týká naší další aktivity. Protože nad čím Hospodin užasl? Už jsem to zmínil: Hospodin neviděl nikoho, kdo by zasáhl, kdo by pomohl, kdo by podepřel. Takže v druhé fázi jde o náš zásah, naši pomoc a naši podporu.

Možná, že se teď ptáte, a jak můžeme zasáhnout, jak můžeme pomoci nebo podepřít? Vždyť naše pomoc je tak nepatrná.

Hned se mi přitom vybaví podobenství o králi, který hodnotí své služebníky: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ Matouš 25:35-36 Pokud jde tedy o náš vlastní zásah, pomoc nebo podporu, nemusíme se bát, že by přesáhla naše možnosti.

Domnívám se, že i v tomto případě platí podobné pravidlo jako pro pokušení. Mám na mysli zaslíbení, že nás nepotká pokušení nad naše možnosti. 1 Korintským 10:13 Stačí se jen podívat třeba na příklad, který jsem již zmínil – rozdělení moře. Co pro to musel udělat Mojžíš? Zvedl berlu nad moře. No to by snad dokázal každý z nás. A zbytek učinila ruka Hospodinova.

A právě o tom je dnešní výzva. Nejde o to se vzepnout k nějakým heroickým výkonům. Stačí obrátit svoji pozornost k Hospodinu. Díky tomu uvidíme to, kde je potřeba zasáhnout, pomoci nebo podepřít. Přitom se nemusíme bát, že to pak bude nad naše síly. Vždyť to Hospodinova ruka vykoná tu část pomoci, na kterou sami nestačíme. Amen.