Může slovo skály lámat?

„Co je slámě do obilí?“ To je výraz, který ke mně promluvil. Hned jsem si vzpomněl na několik souvisejících věcí.

Jeremjáš 23:21-29

Jednak na to, jak plevel roste spolu s obilím. Nebude vytrhán a počká až do sklizně. Pak teprve přijde ta správná chvíle. Plevel bude vhozen do ohně a obilí bude připraveno k pokrmu. Matouš 13:30

Druhá věc, která mě napadla byla situace, kdy lidé hodnotili kázání Pána Ježíše. Co přitom říkali? „I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Marek 1:22

Třetí věc, která mě vytanula byl obraz, který vytvořil apoštol Pavel. Mám na mysli to, co každý z nás staví na základ, kterým je Pán Ježíš Kristus. Vzpomínáte si, co tam bylo zmíněno? Někdo staví dřevo, seno a strniště. Jiný pak zlato, stříbro a drahé kamení. Jednomu pak toto dílo shoří a druhému zůstane stát. 1 Korintským 3:12-15

To, co mají tyto věci společné je to, že jedny jsou k užitku. Jedny odolají i povodni, vichřici nebo požáru. A jiné vezmou za své. Jak rozpoznat, kam která patří? Jak rozpoznat, která věc má opravdu dlouhou životnost?

Líbí se mi, že jedním ze symbolů duchovních věcí s dlouhou životností je chléb. Ten se totiž neomrzí. Můžeme ho jíst třeba každý den, a přesto nám stále chutná.

Pán Ježíš v této souvislosti řekl: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ Matouš 4:4 Prorok Izajáš pak kontruje: „Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí?“ Izajáš 55:2 Jinými slovy: Proč naplňujete svou mysl věcmi, které vás nechají hladovět?

Co tedy může být takovými věcmi, které nás nenasytí? Strávil jsem nějakou dobu v zahraničí. Navázal jsem vztahy s Čechy, kteří zde žili delší dobu. A tak jsem jim později nabídnul svůj blog. Doufal jsem, že je úvahy nad Božím slovem osvěží a povzbudí. Ale byl jsem odmítnut. „My už něco máme.“ Dostal jsem také odkaz na jejich duchovní potravu. Zkusil jsem ty úvahy číst, ale to se opravdu nedalo zkousnout. Zůstal jsem po nich ještě prázdnější a hladovější, než jsem byl před tím.

Znovu se tedy ptám: Jak naopak rozpoznat věci, které mají dlouhou životnost. A které skutečně nasytí?

V textu, který jsme četli, je porovnáván sen a Hospodinovo slovo. Sen je tou slámou bez zrna, která pak jednak nenasytí a také nakonec shoří. Ale Hospodinovo slovo? Jaké to má vlastnosti?

Četli jsme o něm: „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“

Vzpomínám si v té souvislosti na situaci, kdy Pán Ježíš přivedl své učedníky do úzkých. Přišel za ním tehdy bohatý mládenec a jak si možná vzpomenete, odešel nakonec s prázdnou. Byl přece bohatý a nechtěl se svého bohatství vzdát ve prospěch zisku Božího království. A co na to řekl Pán Ježíš? „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Marek 10:25 A to byla ta chvíle úzkosti jeho učedníků. Někdo z nich okamžitě zareagoval: „Kdo tedy může být spasen?“ Jakoby přitom říkal: Vždyť každý člověk má aspoň něco, co pro něj může být bohatstvím. Něčím, čeho se nikdy nevzdá. A tak tedy všichni přijdou o Boží království?

Na první pohled to vypadalo jako neřešitelná a bezvýchodná situace. Ale my už víme, že Pán Ježíš měl připravené řešení. Co odpověděl svým učedníkům na jejich trýznivou otázku? „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ Marek 10:27 A pokud použijeme obrat z našeho textu, tak „u Boha je možné všecko,“ protože jeho slovo „je jako oheň, jako kladivo tříštící skálu.“

A co bude potravou pro tento oheň? No všechno to, co nepochází z Boží ruky. To je tou slámou bez zrna. To je tím senem a strništěm.

A jaké skály budou roztříštěny tím kladivem? Mám za to, že to budou všechny opory, na které se spoléháme. V době našeho textu to mohl být faraón. V naší době to může být tučné konto v bance nebo mezinárodní smlouvy s jinými státy.

Ale mohou to být také různé přehrady mezi námi, které si stavíme, abychom se ochránili před zklamáním nebo jiným zraněním našeho srdce.

A ta poslední věc k rozbití může být i před chvílí zmíněné lidské srdce. Srdce, které naším sobectvím zkamenělo a není schopné slyšet Boží slovo. Není schopné přijmou Boží zrno tak, aby zakořenilo a přineslo bohatý užitek.

Když se nad tím vším zamyslíme, může nám to připadat podobně bezvýchodné, jako to připadalo učedníkům v případě bohatého mládence. Ale není to bezvýchodné. A to díky Hospodinu a jeho slovu. To, co připadá člověku jako nepřekonatelná překážka, je v Božích očích výzvou. Proto také ústy proroka Jeremjáše připomíná: „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ A na to se můžeme všichni spolehnout. Amen.