Může požehnání odplavit křivdu?

„Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno.“ Copak zároveň s tím Hospodin neviděl, jak Lában Jákoba podvedl a tím porušil svůj slib? A což se snad Lea vědomě neúčastnila tohoto podvodu? Oba dva zcela úmyslně ...

... dostali Jákoba do situace, která rozhodně byla proti jeho vůli, vroucnému přání a také rozhodnutí.

Genesis 29:15-35

Vzpomínám si na jiný podobný příběh. Jeden z národů, který měl být z Hospodinova rozhodnutí vyhuben, lstí unikl tomuto osudu. Nicméně smlouva byla uzavřena před Hospodinem. A podle pozdějších událostí během vlády krále Saula na tom nezáleželo. Slib je slib a smlouva je smlouva. A lstivé pozadí není pro platnost smlouvy vůbec důležité.

Tak je tomu i v dnešní době. Člověka mohou takzvaní šmejdi lstí donutit, aby podepsal nevýhodnou smlouvu třeba o odběru elektřiny. Ale co jednou podepsal, to pro něj platí. A platí to do té doby, až se mu podaří uzavřenou smlouvu ukončit.

Otázku, kterou si nyní kladu je, proč tak Hospodin jednal? Protože pokud tak jednal v době Jákoba, bude stejně jednat i dnes a také v budoucnu.

Co bylo tak důležité v Božích očích, že kvůli tomu pozbylo lstivé jednání svoji váhu?

V případě Ley to byla svatební noc. Jákob přijal a choval se k Lee jako ke své manželce. Tak se dle tehdejších a odvážím se říci i podle dnešních pravidel jeho manželkou skutečně stala.

Podobně i v případě národa určeného k vyhlazení byla uzavřena smlouva. A smlouva prostě platí. Není přitom důležité, zda si obě strany byly vědomi všech podmínek. Zda měly k dispozici všechny nezbytné informace. Zda znaly celou pravdu o straně druhé.

Rozumím tomu tak, že uzavřením smlouvy se začíná zcela nová kapitola. Jakoby všechny lsti a podvody byly smazány. Pro nový život, který smlouva umožňuje, předchozí skutky neplatí.

Proto se Hospodin na Leu zřejmě nedívá z hlediska jejího činu před svatební nocí, ale po ní. Podle zákona je Jákobovou manželkou a má právo na manželovu pozornost a lásku, ať se to Jákobovi líbí nebo ne.

Vzpomínám si, že mezi lidmi kolují vtipy o manželském chomoutu, který byl manželovi navlečen. Možná, že někteří z vás to takto nikdy neviděli. Ale já jsem se čas od času takovými myšlenkami zabýval.

V poslední době však usiluji poznat Hospodina takového, jaký je. Snažím se o to s tou nadějí, že když Ho poznám, tak jeho vlastnosti mě ovlivní takovým způsobem, že se mu časem začnu čím dál tím více podobat.

A tento způsob uvažování o Bohu přináší své ovoce. S překvapením zjišťuji, že se začínám zajímat nejen o to, co bude dnes k obědu. Ale také o to, o čem má manželka dnes přemýšlí, co prožívá, na co se těší a co od našeho společného života ještě očekává.

Je to tedy tak, že Hospodinovo jednání s Leou, je pro mne právě takovým dobrým příkladem. Smlouva s Jákobem je časem nula pro jejich manželství. Není podstatné, jak tento bod nula překročili. Podstatné je, že manželství uzavřeli před Hospodinem, který je garantem jejich smlouvy.

A pokud je Hospodin garantem smlouvy, není mu jedno, jak obě strany tuto smlouvu naplňují. A opět to Hospodin nedělá formou trestu, ale požehnání. Požehnání je zde jako kompenzace chybějící lásky. Hospodin nenutí Jákoba, aby Leu začal milovat. Ale žehná té, které se nedostává přízně.

A já myslím, že právě na to se může každý z nás spolehnout. Ať už jsme v kterékoli pozici, můžeme si být jisti, že se nás Hospodin zastane. Že nám požehná. A díky tomuto požehnání můžeme naklonit druhou stranu, aby změnila svůj názor. A nemusíme přitom sáhnout ke tvrdým výčitkám nebo dokonce k násilí. Dejme tedy prostor Božímu požehnání, aby odplavilo pocit křivdy a přineslo radost a přízeň. Amen.