Miluje Hospodin více bouřliváky než tichošlápky?

Když čtu o ustanovení 12-ti apoštolů, tak přemýšlím o tom, proč tři z nich získali tak výsadní postavení? To, že Petr, Jakub a Jan vstoupili do domu představeného synagogy, zdaleka nebyl poslední doklad mimořádné přízně, kterou...

Marek 3:13-19

Marek 5:22,23,35-43

... jim Pán Ježíš projevoval. Vždyť koho vzal s sebou na horu proměnění? A kdo ho měl podpírat v modlitebním boji v Getsemanské zahradě?

Všichni tři apoštolové museli Božího Syna něčím zaujmout. Byli tak výrazní, že hned zkraje dostali jiné jméno – přezdívku. Petr – skála, na které postaví Pán Ježíš svou církev. Jakub a Jan - Boanerges – synové hromu. Snad si zde mohu dovolit použít slovo: Bouřliváci. Jinými slovy: Tito hoši byli všechno jiné, než vlažní a nudní patroni. Jim nehrozilo odsouzení ze Zjevení: „Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.“ Zjevení Janovo 3:16

Pojďme spolu uvažovat dál, jací lidé přitahují našeho Pána? Abychom to pochopili, tak se blíže podívejme na horu proměnění. Kdo tam ještě byl kromě učedníků? Eliáš a Mojžíš. Eliáš zde na zemi zazářil na jiné hoře Karmel. Pak dostal strach z Jezábel a utekl od ní co nejdál.

Nebo třeba Mojžíšova tvář tak zářila díky rozhovoru s Hospodinem, že na ní musel nosit závoj. A pak v hněvu rozlámal desky s desaterem, takže musel udělat nové. Navíc v rozhořčení praštil holí do skály. Přitom si pustil ústa na špacír a díky tomu nevešel do země zaslíbené.

A právě takoví lidé rozmlouvají s Božím Synem na hoře proměnění. Právě takové lidi Pán Ježíš povolává z nebe, aby s nimi sdílel svou radost a své úmysly.

Proč tomu tak bylo? A je tomu tak i dnes? Musí se člověk stát výrazným tak jako byl Petr, bouřlivým tak jako byli Jakub nebo Jan, aby pak zaujal Hospodina? Aby Hospodin potom zahrnul člověka do svých plánů. Aby Hospodin s člověkem sdílel své radosti a záměry.

Například děti se tak někdy chovají. Aby zaujali své rodiče, začnou zlobit. A vyvádějí tak dlouho, až si jich někdo všimne. Až se jim někdo začne věnovat. Máme i v této věci děti napodobovat? Máme se za každou cenu snažit na sebe Hospodina upozorňovat? A to tak dlouho, až si nás konečně všimne?

Řekl bych, že by takové chování bylo účelové. A zřejmě jediné, čeho bychom přitom dosáhli, by byla jedna na pozadí. Protože Petr prostě byl takový, jaký byl. A ani Jakub a Jan se nemohli chovat jako tichošlápci, protože prostě byli bouřliváci. Byla to jejich přirozenost. Nemuseli se k výraznosti nějak vybičovat.

Co tedy můžeme dělat pro to, abychom se dostali mezi vybranou skupinu, která je při tom, když Pán Ježíš něco důležitého dělá nebo prožívá? Protože „být při tom“ je něco, co mě už dlouho láká.

V té souvislosti si vzpomínám na podobenství o hřivnách. Co udělali ti služebníci, kteří jsou odměněni a pozváni do Boží blízkosti? Vzali to, co dostali a používali to tak, jak uměli. A právě toto jejich úsilí, které přineslo užitek, je označeno jako věrnost. Věrnost v mále. Věrnost v tom, co mám. A je přitom jedno, že ten druhý dostal k práci větší obnos, víc obdarování, vyšší postavení. Věrný pracovník nepokukuje s lítostí nebo se závistí po druhých, kteří mají něco jiného nebo mají více, než má on sám. Věrný pracovník se soustředí na to, co dostal a věnuje se tomu s maximálním úsilím a maximální péčí.

A právě tato věrnost je nakonec odměněna tím, po čem každý touží. Oč usiluje. Získat pozornost. Zaujmout. A přitom nemusí být zrovna skalou, na které stojí církev.

Teď připomenu ještě jedno zaslíbení. Zaslíbení, které zaznělo během odpovědi Judovi. Jinými slovy popisuje totiž to samé: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Jan 14:23 Pokud by člověk nezaujal Hospodina, proč by k němu Otec a Syn chodili? A to nejen na krátkou návštěvu. Chtějí s ním bydlet natrvalo. Chtějí s ním sdílet každý den své radosti a své plány.

Stojíte o něco takového? Chcete vědět, co má dnes Hospodin v úmyslu uskutečnit ve vašem životě a v životě vašich blízkých? A pokud ano, chcete být také u toho? Chcete mít na tom svůj podíl? Chcete přiložit své ruce k tomuto dobrému Božímu dílu?

Pokud na obě otázky odpovídáte ano, je to skvělá volba! Nic lepšího jste dnes udělat nemohli. Já totiž věřím, že na toto rozhodnutí Hospodin už dávno čekal. A je připraven vejít, zůstat a sdílet. Tak tomu alespoň rozumím a také tomu tak věřím.

Zbývá zmínit ještě jednu myšlenku, na kterou nechci zapomenout. Každý z těch výrazných lidí, které jsem zmínil, se díky své letoře dostali do problémů. Ať už to byl hněv nebo jiné selhání. Pokaždé na konci takové události zazněla jedna důležitá věc. I když se člověk topí v problémech, neznamená to, že se tím připravil o Boží milost. A ani v jednom případě to nebylo nic laciného. Mojžíš se jen z dálky podíval na zemi zaslíbenou a později se o jeho tělo hádá Michael s ďáblem. Judův 1:9 Petr hořce pláče. Ale není to pro něj konečná.

Jak píše apoštol Pavel: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Římanům 8:38,39 A když nemůže nic zabránit tomu, aby nás Kristus nepřestal milovat. Tak také nic nemůže zabránit tomu, aby pro nás nepřestala platit Boží milost.

V tomto ujištění je pro mě skryta naděje. A tato naděje je připravena i pro každého z vás. A to bez ohledu na to, co si o sobě myslíte. Bez ohledu na to, co zrovna prožíváte a jak se cítíte. Boží láska a s ní spojená Boži milost je pevná a nic a nikdo s ní neotřese. Pojďme ji spolu vyzkoušet. A uvidíme, jestli je to pravda. Amen.