Krize je příležitostí ke změně od dobrého k tomu lepšímu

Tři příběhy – žena se vzácným olejem, Jidáš se zradou a neznámý hospodář s místností připravenou pro velikonočního beránka. Pokaždé hlavní hrdinka nebo hrdina udělali to, co měli. A jejich činy jsou připomínány pokaždé, ...

Marek 14:3-16

... když je „kázáno evangelium.“

Proč to udělali? Co je pohnulo k činu? Co nás pohne k nějakému činu? Je to nějaká vyslovená výzva? Prostě jen uvidíme, že je potřeba to či ono udělat a nikdo jiný se k činu nemá? U našich hrdinů to můžeme jen odhadovat.

Přitom Boží slovo nás vede k tomu, abychom člověka a jeho motivy posuzovali podle jeho činů. Jak tedy vnímali učedníci jednání ženy se vzácnou mastí? Vůbec se jim to nelíbilo. Byl tedy její motiv špatný? Víme, že učedníci nechápali, co se to vlastně děje. Ale to samé se může stát i nám. Něco prožíváme a nerozumíme tomu. Jak tedy můžeme posoudit čin nějakého člověka? Nám se v té chvílí může zdát nerozumný a dokonce i špatný. Ale posoudili bychom ho stejně, kdybychom znali všechny souvislosti? Tak jako je známe ohledně činu ženy se vzácnou mastí.

A co zradu Jidáše – jak tu posoudíme? Pán Ježíš to řekl jasně: „Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ A já to nechci nijak zpochybnit. Navíc je naprosto jasné, kdo motivoval Jidáše k jeho činu. Přesto položím otázku: Mohl i tento zcela zjevně špatný čin posloužit k něčemu dobrému? Nakonec ano. Ale kdo to mohl tehdy tušit?

Poslední hrdina zůstává pro nás neznámým. Víme o něm jenom to, že měl dům s velkou horní místností a tu měl připravenou pro slavnost spojenou s velikonočním beránkem. Uvědomil jsem si, že podobně připraveným místem byl také hrob Josefa z Arimatie. Pravděpodobně i zmíněná místnost byla připravena pro rodinu našeho neznámého. Ale rozhodl se dát ji k dispozici Mistrovi a jeho učedníkům.

To může být inspirací i pro nás. Připravujeme něco nebo spoříme v bance, abychom si něco hezkého nebo potřebného pořídili a pak přijde chvíle rozhodnutí. Osloví nás Boží slovo nebo příběh o ztrátě nebo potřebě člověka. A my se rozhodneme věnovat své dílo nebo prostředky někomu jinému.

Během totality se mohly občas stavět modlitebny. A já jsem se jako dítě doslechl, že některé rodiny spořili na auto nebo dům. Když však přišlo stavební povolení pro modlitebnu, věnovali své úspory právě na tento účel.

Jak rozpoznat, že přišel lepší účel, než ten, který jsem si předsevzal? Jak přijít na to, že mám opustit dobré pro to lepší? Co obvykle vyvolá změnu smýšlení? Myslím, že se shodneme na tom, že tou příčinou bývá krize. Jedeme ve starých kolejích tak dlouho, až narazíme na překážku. Zjistíme, že takhle to dál už prostě nejde. A pak hledáme cestu, jak z toho ven.

Něco podobného mě potkalo vloni v létě. Většinu profesního života jsem byl zaměstnanec. Přitom jsem si neuměl představit, že by tomu mohlo být někdy jinak. A pak to přišlo. Už podruhé během 12-ti měsíců můj zaměstnavatel nedodržel džentlmenskou dohodu o mém postavení. Ten poslední se na začátku dušoval: „To, co se vám stalo v předchozím zaměstnání, se vám u nás nestane!“ A stalo se to ještě rychleji než minule.

Právě v té chvíli mi došlo, že takhle už to dál prostě nejde a já se musím postavit na vlastní nohy. Stal jsem se podnikatelem – živnostníkem. Neznamená to, že se mě někteří zákazníci nepokoušejí podrazit. Ale s těmi nepoctivými se mohu velice rychle rozloučit, protože těch poctivých je většina.

Chtěl jsem na sobě samém ukázat, že situace, kdy už to dál nejde, je příležitostí pro změnu. Pro změnu od dobrého k lepšímu. A kde by se to mělo více projevit než v duchovní oblasti? Vždyť Hospodinu patři všechno a má nevyčerpatelné prostředky. Tomu také odpovídají výsledky změny. Tomu odpovídá to lepší.

A je tu ještě jedna vlastnost toho lepšího. Je také vidět na mém příběhu. A zmiňuje ji i Boží slovo: „… co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ 1 Korintským 2:9 Ani já jsem nečekal, že bych se někdy mohl věnovat podnikání. Připadal jsem si nevhodný. Bez potřebných dravých vlastností. A stalo se. Když Pán Bůh žehná, tak mu stačí málo, aby nasytil – aby člověk udělal to, co má.

Možná, že se jako lidé příliš díváme na své ruce a na své schopnosti. Protože ty nejsou nic moc. Uvědomuji si, jak potřebuji prohlédnout. Uvidět jako služebník proroka Elíši, „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ 2 Královská 6:16

Myslím, že to je mé současné největší přání. Abych uviděl Boží možnosti. Chápu, že přitom nepřestanu vnímat svá vlastní omezení. Ale to mi pak nezabrání v tom, abych napevno počítal s tím, že „Hospodin dokoná za mě.“ Hospodin dokoná za mě – ProScholy.cz A to bych přál i každému z vás. Amen.