Klesáte pod tíhou úkolu? Proč nepožádáte o pomoc?

Odvěká otázka provází celou historii lidstva: Jak dosáhnout úspěch? A myslí se tím především to, jak uspět v postavení spojeném s určitým úkolem. Čili jak splnit tento úkol co nejlépe. Ke spokojenosti vlastní i všech lidí, ...

... kterých se tento úkol bezprostředně dotýká.

1 Královská 2:1-4

1 Královská 3:3-14

A právě tohle zřejmě naplňovalo Šalomounovu mysl, když s ním Hospodin hovořil ve snu. Jak by mohl obstát v mimořádném úkolu jako král Izraele? Otec – král David – mu to před lety slíbil. Předpokládám, že si to také ve svém srdci přál. Ale teď se tedy stal králem a musí se s tím popasovat.

Protože teprve tehdy, kdy utichnou všechny nádherné ceremonie a požehnání, nastává okamžik pravdy. Člověk si uvědomí, že je tím králem a musí se podle toho chovat a také jednat. Hospodin i lid to od něj očekává. Proto ho přece králem jmenovali.

Řekl bych, že by se to dalo popsat slovem vystřízlivění. Pominula opojná část slavnostního uvedení do funkce a začíná syrová část každodenních povinností a rozhodování.

V takové chvíli si možná člověk položí otázku: Co tady vlastně dělám? Jak bych mohl svůj nový úkol zvládnout? A právě uprostřed těchto otázek přichází Hospodin se svou nabídkou: „Šalomoune, co by sis přál ze všeho nejvíc?“

Všímáte si toho načasování? Hospodinova nabídka přichází právě včas. Jako ostatně všecko, co přichází od Hospodina.

Hospodinova nabídka přichází před tím, kdy bylo třeba mimořádné moudrosti k rozhodnutí ve sporu dvou žen a jednoho dítěte. Přichází před tím, než se Šalomoun rozhodl vybudovat Hospodinu chrám. Přichází před tím, než se Šalomoun pustil do budování a spravování velkoříše od řeky Eufrat až po Egypt.

A co odpověděl Šalomoun na Hospodinovu nabídku?

Jak už jsem naznačil, tak Šalomounova odpověď zřejmě vycházela z nouze, kterou si začínal uvědomovat. Vyrůstal na královském dvoře. Leccos tedy věděl. Ale naléhavou potřebu schopnosti k moudrému rozhodování si uvědomil až v okamžiku, kdy tato povinnost – když tento úkol – když toto břímě cele dolehlo na jeho ramena.

Nevím, jestli jste prožili něco podobného. Já ano a několikrát v životě. K čemu mě taková situace vedla? No k usilovným modlitbám. A k čemu tato situace vedla Šalomouna? „Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí.“ 1 Královská 3:4

Vypadá to jako náhodné rozhodnutí, ale já myslím, že to byl pokus Šalomouna dostat se blíž k Hospodinu. Oslovit ho. Upozornit ho na sebe. A to tím nejlaskavějším způsobem – obětováním tisíce zápalných obětí. Domnívám se, že Šalomoun tím chtěl říci Hospodinu: Tady jsem a nevím si rady s úkolem, který jsem od tebe dostal.

Takovou touhu po setkání Pán Bůh nenechal ležet ladem a přiblížil se k Šalomounovi ve snu. Přiblížil se, aby si s ním pohovořil. Aby mu položil známou otázku, výzvu nebo nabídku: „Žádej, co ti mám dát.“

Pokud by jiný člověk dostal podobnou nabídku, tak by mu zřejmě v hlavě začali šrotovat různé myšlenky, co by si tak mohl přát? Známe to z pohádek o zlaté rybce, která plní tři přání. Ale tady máme jen jedno. Co zvolit, aby to opravdu stálo za to?

Jak jsem již připomenul, tak Šalomounovi zřejmě pomohla nouze. Nouze pramenící s úkolem, který na sebe dobrovolně vzal a teď mu drtila ramena. „Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“

A v takové situace se přímo nabízelo požádat o toto: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“

Jak barvitě popsaná moudrost. Jako dovednost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Je k tomu potřeba být moudrým? Není to patrné na první pohled? Obávám se, že ne. Zvláště v dnešní době, kdy po shlédnutí diskusí v pořadu Václava Moravce, se musíme spolu s manželkou ptát: Tak kdo vlastně říká pravdu a kdo lže? Nebo přesněji: Co z toho, kdo co říkal, je pravda a co je jen na pravdu nabarvená lež – vlk v rouše beránčím.

Proto se domnívám, že v dnešní době je potřeba moudrosti ještě více než v době Šalomounově. Díky umělé inteligenci jsou totiž ve virtuálně vytvořených videích vkládána do úst známých osobností slova, která nikdy neřekla. Jak potom může nezasvěcený člověk rozpoznat dobro od zla?

Takže potřeba moudrosti od Hospodina roste a sílí s růstem sofistikovanosti útoků nepřátel. A nepřítelem může být zloděj nebo totalitní režim. Cíl je velmi podobný. Připravit člověka o prostředky a o pokoj.

A nejsou to právě blížící se Vánoce, kdy si vzájemně takový pokoj přejeme? Jak tedy získat tento pokoj uprostřed všech útoků na naši existenci?

Obávám se, že máme k dispozici pouze jediný zdroj opravdové moudrosti. Moudrosti, která nám nejprve pomůže rozlišit mezi dobrem a zlem. A potom také naplní naši mysl pokojem. Pokojem uprostřed všech životních bouří.

Nechme se proto inspirovat prosbou Šalomouna: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ Amen.