Kdy skončí naše trápení?

„… aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“ Musím se přiznat, že jsem o této věci již mnohokrát přemýšlel. A vhledem k tomu, ...

Zjevení Janovo 13:11-18

Zjevení Janovo 14:9-12

Zjevení Janovo 15:1-4

... že dnes běžně dostávají čipy psi nebo vojáci, vypadá toto proroctví čím dál reálněji. Dokonce jsem zaslechl myšlenku, že by každé novorozeně dostalo čip hned po porodu. Pak by člověk vůbec nemohl ovlivnit to, zda bude označen čipem nebo ne.

Ale dejme tomu, že tu možnost budou mít třeba rodiče dítěte. Co potom? Pokud si člověk nebude moci nic koupit, jak přežije? Má to trvat tři a půl roku. Nechci lacině utéct z této otázky. Ale v souvislosti s ní jsem si připomněl putování Izraelců po poušti. Nikde nic a přesto zde Izraelci přečkali čtyřicet let. Nebyl by schopen se Hospodin postarat o svůj věrný lid během pouhých tři a půl let?

Možná že namítnete: Vždyť putování Izraelců byla zcela mimořádná a neopakovatelná situace! Ale copak tři a půl roku útlaku nebude také takovou mimořádnou situací? Copak někdy před tím bylo nutné mít na sobě cejch jenom proto, aby si člověk mohl koupit rohlíky?

Proto věřím, že se v takové situaci budeme moci plně spolehnout na Hospodina. Kromě zmíněné pouště si můžeme připomenout Eliáše, kterému potravu přinášeli havrani. 1 Královská 17:6 A co zástupy posluchačů, které Pán Ježíš nakrmil z několika chlebů a ryb?

Je to tedy o víře, věrnosti a vytrvalosti. Ve dvanáctém verši čtrnácté kapitoly knihy Zjevení jsme četli: „Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ Protože jak jinak by vyšla najevo naše víra, než když projdeme zkušební situací? Teprve tehdy, když nebudeme víru „jenom“ vyznávat svými ústy. I když i to je nezbytné a někdy také to vyžaduje kus odvahy. Teprve tehdy, když nás setrvání ve víře v Pána Ježíše Krista bude něco stát. Teprve potom zjistíme, jestli je naše víra opravdová.

Když se podívám zpátky na svůj život, tak vidím řadu situací, kdy byla moje víra podrobena zkoušce. Možná se usmějete, ale vzpomněl jsem si na jeden test mé víry, u kterého jsem vůbec nebyl přítomen.

Bylo to v době totality. Náš kazatel nám říkal, že je třeba se k víře hlásit otevřeně. Ten kdo se snaží svojí víru skrývat, mohl by se stát předmětem podezření a zásahu tehdejší státní bezpečnosti. Můj spolubydlící na koleji byl jednou na soudním přelíčení s disidentem. A tak byl později předvolán na výslech státní bezpečností. Proto jsme se předem domlouvali, co o mně může prozradit. A já jsem ho podle kazatelských instrukcí požádal: „Hlavně otevřeně prohlašuj, že jsem věřící a že chodím do shromáždění Církve bratrské.“

V duchu jsem si přesto říkal, co z toho asi bude? Jestli budu také předvolán? Ale nebylo z toho nic. Vyšetřovatelé se na nic dalšího ohledně mé osoby neptali.

Dosud naše uvažování bylo o zkoušce víry. Ale copak to nikdy neskončí? A pokud to testování jednou skončí, co bude potom?

„Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména. Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: ...„

Stát na jiskřícím moři, držet loutnu a zpívat. Možná, že někomu by se taková představa nelíbila. Ale mně ano. Zvláště kdybych místo loutny mohl držet v rukou kytaru. Protože pro mne je velkou vzácností, když mohu podobně jako ten zástup věrných stát na stupínku a vést sbor ke chválám.

Ale pokud by vás tato úloha nelákala, to nevadí. Určitě by se našlo něco, co by vám sedělo lépe. Snad se však spolu shodneme, že to bude krásné. Navíc to bude v ostrém kontrastu s těžkými časy, které této události budou předcházet.

V pátek jsme byli s manželkou na koncertě. Kromě jiného zazněla část Glagolské mše od Leoše Janáčka. Byla sice ve staroslovanštině. Ale když zaznělo forte 170 hlasového sboru, nenechalo to nikoho chladným. A v našem biblickém textu bude 144000 hudebníků a zpěváků. Myslím, že to bude síla. Máme se na co těšit. Amen.