Kdo nám dnes pomůže?

Před časem jsem přemýšlel o tom, kam se poděla sláva Egypta. Jak se země faraónů, pyramid a sfing dostal do stavu, v jakém je? Kam se to vytratil? Kdysi tak významný stát plný velkolepých projektů a schopnosti výbojů daleko ...

za hranice země. A dnes je rád za každou minci, kterou získá z bohatých turistů. Co se to jenom s touto zemí a s tímto národem mohlo stát?

Ezechiel 29:8-16

Dosud jsem si to vysvětloval obecným historickým poznatkem, že každý národ má své vrcholy a pády. Ale jsou státy, které byly a zůstaly významnými po celou známou historii. Napadá mě třeba Francie nebo Německo. Možná, že by se našly i další.

Co teda je příčinou pádu nějakého státu nebo národa tak hlubokého, že už se z něho nevzpamatuje a z původní krásy a velkoleposti zůstane jen mátoha?

V případě Egypta nám to bible říká naprosto jasně: „… jelikož faraon řekl: Nil patří mně, já jsem ho udělal.“ A pokračuje s popisem toho, co se kvůli tomu s Egyptem stane: „Proměním egyptskou zemi ve spoušť … rozptýlím Egypťany mezi národy …“

A tím bychom mohli skončit, protože záhada byla rozřešena. To Hospodin zakročil, zničil zpupného faraóna a s ním i celou zemi a národ. Ovšem uprostřed výnosu o trestu zaznívá jeden velmi zajímavý fakt. Je to fakt, který přináší naději těžce zkoušenému národu. Víte, na co myslím?

Četli jsme nejprve velmi nenápadnou zmínku: „Proměním egyptskou zemi ve spoušť mezi zpustošenými zeměmi a její města budou mezi zničenými městy spouští čtyřicet let …“ Ale hned v následujícím verši to říká bible naplno: „Neboť toto praví Panovník Hospodin: Po čtyřiceti letech shromáždím Egypťany z národů, do nichž byli rozptýleni.“

Čtyřicet let vyhnanství – rozptýlení mezi národy a pak návrat. Víte, co mě na tom zaujalo? Ta číslovka. „Jenom“ čtyřicet let. To Izrael a Juda museli do vyhnanství na sedmdesát let! Proč ten rozdíl? Copak Egypt, ten odvěký symbol zla a útlaku Božího vyvoleného národa hřešil méně než Izrael? Copak zatížil svou zemi menším množstvím hříchů než Izrael, takže si egyptská země odpočinula o třicet let dříve než země izraelská?

V té souvislosti si vzpomínám, jak proroci zmiňovali: Izrael a Juda hřešili více než okolní národy. Proto si myslím, že tomu tak skutečně bylo. Vyvolený národ – vyvolený člověk může zhřešit více a propadnout hlouběji do tenat toho zlého, než národ na okraji Božího zájmu a než člověk, který Hospodina nikdy nehledal.

Vždyť si stačí připomenout, co psal apoštol Pavel do Korintu: „Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany …“ (1 Korintským 5:1n) Tak hluboko může klesnout národ, který poznal křesťanství nebo člověk, který se setkal s Bohem.

A tak po těchto připomínkách a úvahách se již tolik nedivím tomu, co se dále dočteme v proroctví Ezechiele: „Pak změním úděl Egypta, přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu …“

Změna údělu. To je termín nebo spíš událost, která mě hodně zajímá. A zatím vždy, když jsem na něj narazil, to byla změna pozitivní – změna k lepšímu. A kdo by nechtěl slyšet dobrou zprávu po všech těch špatných!

Kromě toho změna údělu přináší naději. Naději, že to, co prožívám, nemusím prožívat až do konce mého života. Hned mi vytane na mysli podobná změna v životě jednoho izraelského krále. Jako zajatec žil ve vězení a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit. A pak přišel nový babylonský král, který vytáhl našeho izraelského krále z vězení a posadil ho na trůn mezi ostatní poražené krále. A ten trůn byl vyšší než všechny ostatní. (Jeremjáš 52:32) To byla změna údělu!

Ovšem když se vrátíme k Egyptu, kam se to vlastně navrátil? A na jakou úroveň byl posazen? Na vyšší než ostatní poražená království? Co jsme o tom četli?

„Pak změním úděl Egypta, přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, a stanou se tam poníženým královstvím.“ Budou poníženým královstvím. A to nejen kvůli pýše posledního faraóna, protože dále jsme se dočetli: „A nebude už pro dům izraelský nadějí připomínající zvrácenost, že se kdysi za nimi obracel.“ Návrat Egypta do poníženého postavení má širší důvody. Izrael potom ani nenapadne, že by se mohl obrátit o pomoc k Egyptu. A to byl možná ještě důležitější důvod. Totiž to, aby v očích Božího lidu ztratil Egypt obraz mocného pomocníka nebo dokonce ochránce.

My Češi tomu dobře rozumíme. Také jsme se během historie opírali o kde koho, kdo vypadal jako silný a spolehlivý spojenec a během krize se ukázalo, že tomu tak není. Předpokládám, že podobná zklamání prožila řada z nás. Důležité je, co si z takových proher odneseme a na koho se příště obrátíme s prosbou o pomoc.

Prorok Ezechiel nabízí svému národu a také nám, abychom poznali a pochopili, že jediná spolehlivá pomoc přichází od toho, kdo skutečně tomuto světu vládne. Vždyť ho stvořil! „I poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“ Amen.