Kdo je Bůh jako Hospodin?

Kdo je Bůh? To je otázka, která provází člověka od nepaměti. Jak by člověk mohl poznat, zda Bůh skutečně existuje?

Micheáš 7:18-20 „Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

19 Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.

20 Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.“

Když lovec pronásleduje nějakou zvěř, stačí mu její stopy. Jak je tomu v případě Hospodina? Také za sebou nechal nějaké stopy?

Co o tom říká žalmista Micheáš? Začal tím, že položil řečnickou otázku: „Kdo je Bůh jako ty, který …“ A právě za tímto slovem následují zmiňované stopy. Těmi stopami je to, jakým způsobem jedná Hospodin se svými lidem. O něčem podobném jsme uvažovali již minule. Ale dnes bude těžiště tématu spočívat výhradně na tom, co dělá Hospodin.

A co tedy dělá Pán Bůh? To první: „Nedrží svůj hněv neustále, protože má zalíbení v milosrdenství.“ O tom dobře věděl také prorok Jonáš, když očekával, jak Hospodin zatočí s Ninive a ono se nic nestalo.

Jak dlouho se my sami držíme hněvu? Hněvu na své blízké a hněvu sami na sebe. Dříve mi takový „spravedlivý hněv“ vydržel několik dní. Musel jsem přece dát jasně a přiměřeně dlouho najevo, jak mi ta která věc vadí. Aby to ti druzí pocítili jako svou vinu. Nebo ne?

Co potřebuje dítě, když něco provede? Jasné napomenutí nebo trest. Ale potom? Vztahuje své ruce k rodiči a touží po objetí. Touží po projevu lásky. Touží po ujištění, že dobré vztahy byly obnoveny. Touží po tom, aby dál mohlo počítat s ochranou a podporou svých rodičů.

Mám za to, že podobně to prožíval i prorok Micheáš. Vyslovil to, po čem sám toužil. A přál si, aby to samé získal i celý Izrael. Za celý národ vztahoval v důvěře své ruce k Hospodinu. A počítal s tím, že oprávněný hněv Pána Boha skončí. A Hospodin znovu pevně uchopí duchovní ruce svého lidu, přitáhne ho k sobě a s láskou ho obejme. To je totiž to, co každý právě dnes nejvíc potřebuje. Vědomí, že je skryt v Boží náruči, ze které ho nic a nikdo nevytrhne.

To druhé, co dělá Pán Bůh: „pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.“ Provinění vůči Hospodinu jsou někdy zobrazeny jako hradby. Jako hradby, které oddělují člověka od jeho Stvořitele. A právě tak si představuji to pošlapání našich vin. Pro člověka je taková stěna jako z betonu, kterou neprorazí. Ale pro Hospodina je jako z písku. Stačí šlápnout a zhroutí se. Ale ještě tu po ní zůstala pořádná hromada. Tak co s tím? Nabrat a hodit daleko do moře. Voda se nad tím uzavře a pak místo vypadá tak, jako kdyby tam nic a nikdy nebylo.

Nyní je člověk připraven pro nový začátek. Je uveden do původního stavu. Jako když se reinstalují Windows – jsou čisté jako na začátku. Ale něco jim chybí. Nic dalšího totiž nefunguje. Všechny ostatní programy se musí znovu naistalovat.

Podobně je tomu i s člověkem nebo s celým Božím lidem. Očištění je nutnou podmínkou. Ale samo nestačí k tomu, aby duchovní život mohl dále pokračovat. Co je k tomu potřeba?

To třetí: „Prokážeš věrnost Jákobovi …“ Jinými slovy: Budeš, zůstaneš s ním. Vždyť co by pomohlo člověku, kdyby po odstranění vin zůstal po zbytek života sám? Právě toto téma zmínil Pán Ježíš. „… nečistý duch … přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky.“ Matouš 12:43-45

Právě proto se člověk neobejde bez stálé Boží přítomnosti a podpory. Možná že řeknete: „Tak to je ale Boží věc, jestli s člověkem zůstane nebo ne.“ Mám za to, že z Boží strany k tomu ochota je. Ale jak zůstat s člověkem, který dělá všechno proto, aby se Božího vlivu zbavil?

Je tomu jako v manželství. Buď se s námi náš protějšek cítí dobře. Vnímá, že je milován a toužebně očekáván. Nebo je neustále odstrkován a trápen. Jak dlouho s námi asi zůstane?

Podobně i Hospodin zůstane s člověkem, který dává jasně najevo svůj zájem o Boží přítomnost a tím i vliv ve svém životě. Řekněte sami: Proč by se Pán Bůh vnucoval takovému člověku, který o něj zcela zjevně nestojí?

To ale nebyl případ proroka Micheáše. A jak doufám není to ani případ nikoho z nás. Proto by mě zajímalo, jak nejlépe dát najevo Hospodinu to, že o něj stojím? Že o něj stojíme.

První, co mě napadá je: Trávit s ním čas. Přitom si uvědomuji, kolik času strávím koukáním na televizi nebo čtením knih. Záměrně zmiňuji volnočasové aktivity a nemluvím o práci nebo spánku. Uvědomuji si, že volný čas je darem od Hospodina. Kolik z toho času věnuji Pánu Bohu jako prvotinu nebo jako desátek?

Úžasným příkladem pro mne jako brzkého důchodce byla Anna, která se rozhodla věnovat všechen svůj čas modlitbám v chrámě. Lukáš 2:36 -38 A právě proto byla u toho, když tam byl přinesen i malý Ježíš. Pokud totiž věnujeme čas Hospodinu, budeme pak u toho, když Pán Bůh začne jednat. Když se něco dobrého začne dít.

Druhý nápad: Otevřít se Božímu vlivu. A to vlivu jak na své nitro tak na svůj život. Rozumím tomu otevření jako vědomému rozhodnutí a třeba i hlasitému prohlášení: „Hospodine, já toužím po tom, abys ses věnoval mému nitru a mému životu.“ Na přesné formulaci nezáleží. Jde o postoj vyjádřený podle toho, jak tomu kdo porozumí.

Asi nenapíšu nic nového, když připomenu důležitost Božího vlivu pro člověka. Protože když na nás nebude mít vliv Hospodin, tak kdo? Co z nás potom bude? A kde skončí naše cesta životem?

Třetí nápad: Vděčnost. Jak člověk může projevit vděčnost Hospodinu? Hned si přitom vzpomenu na podobenství Pána Ježíše o číši vody: „… cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Matouš 25:40 Jsou tu také desátky. Máme také chvály a písně. Tak vracíme Hospodinu část věcí, které jsme před tím od něj dostali.

Myslím, že i vás napadnou další věci, kterými byste mohli dát najevo svůj zájem o Hospodina. Každý to pak může projevit podle svého obdarování a schopností.

Možná, že si teď položíte otázku: A proč bychom to dělali? Co z toho budeme mít?

V obecné rovině najdeme svůj původní účel, ke kterému jsme byli stvořeni. V osobní rovině pak

nový začátek s veškerou Boží podporou. A jak velká by asi taková podpora mohla být? Představu o její velikosti můžeme získat čtením biblických příběhů nebo pohledem na stopy, které Hospodin zanechal během stvoření na této zemi a v jejím okolí.

A tak teď už nezbývá nic jiného, než se rozhodnout. Buď budeme Hospodina ignorovat nebo mu vyjdeme vstříc. A pak, jak už víme, strávíme zbytek života ve společenství s ním. Přitom můžeme počítat s veškerou Boží podporou, která odpovídá velikosti jeho dosavadního stvoření. Rozhodněme se správně. Amen