Kde vzít moudrost, když ji potřebujeme nejvíc?

Četl jsem knihu Jób už několikrát, ale teprve dnes jsem si všiml jeho úvahy o moudrosti. Jak přitom souzní se slovy krále Šalomouna o počátku moudrosti, kterým je bázeň před Hospodinem!

Jób 28:9-13,24-28

Jób tu popisuje, jak člověk už pronikl do hlubin země a objevil její poklady. Pokud by žil dnes, tak by zmínil průnik člověka do vesmíru a na povrch měsíce. Ale pořád by to nebylo dost daleko nebo hluboko, aby současně se svými objevy poznal moudrost.

Proč tomu tak je? Proč je moudrost tak skryta, že ji člověk neobjeví, ani když sáhne na dno svých sil?

Rozumím tomu tak, že moudrost není sama o sobě. Není topasem skrytým ve skále, aby ji člověk vydobyl krumpáčem. Nepadá na zem jako bolid (meteor), aby člověk sledoval jeho dráhu a pak ho našel spadlý na zem.

Domnívám se totiž, že moudrost je od začátku své existence spojena s někým, komu zůstává věrným souputníkem. Asi tušíte, koho mám na mysli.

Copak to čteme o moudrosti světa v bibli? „… byla jsem mu (rozuměj Hospodinu) věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.“ (Přísloví 8:30)

V téže kapitole knihy Přísloví bychom se dočetli, že moudrost patří mezi Hospodinovo vlastnictví. Jak by ji tedy mohl člověk získat jen svou vlastní silou?

Přesto mám za to, že stojí za to o moudrost usilovat. Hledat cestu, jak ji získat. Myslím, že právě v tom je nám dobrým příkladem král Šalomoun. Na počátku byla nouze. Nevěděl, jak by si poradil s královstvím, které podědil po svém otci Davidovi. A tak během rozhovoru s Hospodinem požádal právě o tu moudrost, bez které si neuměl představit, že by ve svém úkolu obstál.

Musím se přiznat, že neznám lepší motiv, než nouzi. Když přijde nesnáz, tak mi velmi pomáhá k tomu, abych se zastavil. A pak začal uvažovat o tom, jak si poradit v nastalé situaci.

Pokud si přesto nevím rady, co víc mohu udělat? No mohu se obrátit na toho, kdo vlastní moudrost. Není to logické jednání a tedy krok správným směrem?

Velké úkoly podobné tomu Šalomounovu království nepřicházejí každý den. Ale když v mém životě přece jen přišly, nezbylo mi jiného, než se obrátit na Pána Boha. Přitom před tím, než jsem vstoupil do zmiňovaného úkolu, mě provázela nedůvěra mých nejbližších. Ale potom v průběhu služby spojené s tím úkolem jsem dostal zvláštní svědectví od těch, kteří předem počítali s mým neúspěchem: „Nečekali jsme, že se ti bude dařit. Ale tys to zvládl.“

Dnes s odstupem let mohu s klidným svědomím prohlásit: Jak bych to mohl zvládnout, kdyby mi Hospodin nedaroval část své moudrosti podobně, jako ji daroval Šalomounovi?

Byl bych moc rád, kdyby Šalomounův i můj příběh byl pro každého z vás i pro mne do budoucna povzbuzením. Pokud nás zase potká nějaký velký úkol, na který evidentně sami nestačíme a proto bychom tolik potřebovali alespoň špetku moudrosti, je tady pro nás připraveno řešení.

A nemusíme pro ně prokopat hlubokou štolu a trávit své dny v temnotě podzemní sluje. Ani nemusíme projít astronautickým tréninkem jako náš adept na kosmonauta (Aleš Svoboda) a shánět prostředky na vesmírnou loď.

Stačí udělat jediné. Zastavit se. Udělat myšlenkový obrat. Obrat od tradičních zdrojů. Tím myslím své ruce nebo rady svých přátel. A oslovit v duchu toho, kdo vlastní nefalšovanou moudrost.

Možná, že jeho rada může potom někomu připadat jako příliš obyčejná. Jako Námanovi, který se nechtěl ponořit do Jordánu. Nebo naopak příliš těžká, jako bohatému mládenci, který nechtěl přijít o svůj majetek.

Ale obávám se, že nebude jiné cesty, která povede k cíli.

Dnes jsme uvažovali o tom, jak získat moudrost. Přitom jsme přišli na to, že někomu patří. A tak nám při snaze ji získat nezbyde nic jiného, než navázat kontakt s jejím majitelem. A tím je Hospodin.

Možná, že je to pro někoho překvapením. Pro jiné je to všeobecně známá věc. Ale něco jiného je věc znát, a něco zcela jiného je věc používat.

Tak bych chtěl všem nám popřát, abychom neváhali v každé nouzi, která nás potká, oslovit toho, kdo si ví v každé situaci rady. Amen