Kde splní naše nejvroucnější přání?

„… jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí.“ Není právě tohle přáním každého člověka, který prochází trápením? Aby někdo přišel, sedl si k němu a svým laskavým způsobem setřel z očí jeho slzy?

Nemusel jsem dosud prolít svou krev kvůli evangeliu. Ale takových lidí bylo a je na světě dost a dost. Moje slzy pocházely z nespravedlností, která jsem prožil. A i takové slzy je Hospodin připraven setřít a otevřené rány zahojit. Vždyť právě proto čteme o řece a stromech s listím, které uzdravuje. Uzdravuje nemoci národů a tak si jistě poradí s každou ránou pocházející z nespravedlností.

Ovšem základním předpokladem je, aby člověk směl vejít některou z bran do nového Jeruzaléma. Dobrou zprávou je, že „Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude.“ Ovšem přesto nebude jednoduché bránou projít, protože: „Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly …“

Tak mi to hned připomene cheruby, kteří střežili vchod do zahrady se stromem věčného života. Byli tam, aby člověk nemohl vejít. Ovšem u bran do nového Jeruzaléma jsou andělé k tomu, aby tam nevstoupilo „nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“

Když to vezmeme čistě pozitivně, tak klíčem nebo chcete-li pinem pro průchod branou je zápis v knize života nebo opět chcete-li zápis do databáze. Buď tam člověk nebo jeho jméno zapsané je nebo není. Je a bude to naprosto jednoznačné.

V takové situaci nám zbývá položit dvě otázky: Jak zajistit, aby moje jméno bylo zapsáno v knize života a zůstalo tam – nebylo vymazáno. A druhá otázka: Bude člověku stát takový zápis za tu námahu a případné utrpení?

Odpověď na první otázku naznačují některé verše z jednadvacáté kapitoly knihy Zjevení Janova.

Zjevení Janovo 21:8 „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“

Zjevení Janovo 21:27 A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Druhý verš dává přímo do protikladu zápis do Beránkovy knihy života a to, co člověk může dělat: rouhat se a lhát. První verš ještě tito činy rozšiřuje: zbabělost, nevěrnost, nečistota (myšlení a mluvení), vraždy, cizoložství (nevěra v manželství), zaklínání a modlářství (láska k penězům).

To jsou negativní důvody, proč jméno člověka nebude zapsáno do naší databáze.

Uvádí nám kniha Zjevení Janovo nějaký pozitivní důvod k tomu, aby naopak jméno člověka bylo zapsáno v knize života? Našel jsem například tento: „Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.“ (Zjevení Janovo 21:7)

A nad čím má člověk zvítězit? No právě nad těmi pokušeními udělat nebo říci to, co se Bohu nelíbí a co způsobí, aby jeho jméno buď vůbec nebylo zapsáno do naší databáze nebo z ní bylo naopak vymazáno. Myslím, že tyto věci nemusím znovu opakovat, již jsem je dostatečně vypsal v předchozím odstavci.

A odpověď na druhou otázku – bude to trápení a úsilí stát za to?

Zřejmě jak komu. Věřícím lidem určitě ano. A nevěřícím – pardon: věřícím, že Bůh neexistuje – asi ne. Těm to bude až do konce života jedno. Budou se přitom kojit nadějí, že jim to všechno projde a po smrti už nic nebude. Pak zřejmě budou zaskočeni. Alespoň tak nám to prorokuje Jan – pisatel knihy Zjevení.

Co říci na závěr našeho uvažování o novém Jeruzalému? Myslím, že nikdo nemůže popřít krásu a nádheru popsané stavby. Navíc je nejen nádherná, ale i plně funkční. Každý, kdo bude smět vejít, tam nalezne to, po čem celý život touží – uzdravení, zahojení všech svých ran – duševních, duchovních i tělesných (dostane nové tělo). Každá prolitá slza bude setřena. Navíc se setká s tím, komu dosud jen důvěřoval a na koho s nadějí očekával. Tváří v tvář. Na dotyk. Co více by si mohl každý věřící člověk přát?! Amen.