Je pro nás zvěst bible ještě živá?

„A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.“ Jak to prožíváme sami? A to nejen, když se čte Mojžíš, ale cokoli z bible. Vidíme jasně, o co v biblickém textu jde? Nebo nám připadá, jakoby byla bible ...

... ponořena do mlhy a nic nám neříká?

2 Korintským 3:11-18

Tak mi to začalo připadat v poslední době. Poslouchal jsem a poslouchal a některé notorický známé biblické pravdy mi nic neříkaly. Přemýšlel jsem totiž o základních biblických pravdách a zjistil jsem, že pro mne nejsou živé.

To, čím jsem měl žít, díky létům stráveným v církvi ztratilo pro mne svůj původní náboj a smysl. Stalo se vám něco podobného? Vyprázdnilo se vám evangelium? Zůstala vám z něho jen pověstná litera, která život nedává?

Pokud ano, tak prvním světýlkem v tunelu je, když si to uvědomíme a nemávneme nad tím rukou. Začne nám to bytostně vadit a toužíme po změně – po návratu do situace, kdy k nám Písmo živě promlouvalo a přinášelo nám radost a pokoj.

Co v takové situaci můžeme dělat? Upřímně věřím, že přesně to, co popsal apoštol Pavel. Psal sice o závoji, který souvisel s Mojžíšem. Ale copak to není jedno? Závoj jako závoj. Důležité je to, že musí být odstraněn. Jinak se nám pořád bude biblické evangelium a všechny ostatní duchovní věci ztrácet v mlze. A tak je nebudeme moci nalézt a uchopit sami pro sebe a pro své blízké.

Takže co tam ten Pavel psal? „A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´.“

„Když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.“ Vypadá to jednoduše. A není to poprvé, kdy zaznívá z bible tato výzva – abychom se obrátili k Pánu. Řekl bych, že obrácení k Pánu je jedním z nejdůležitějších kroků v životě křesťana. Přináší totiž nepřebernou spoustu dobrých duchovních věcí. A jednou z nich je odstranění mlhy nebo závoje z našeho pohledu na duchovní bohatství skryté v bibli.

Ale řekněme si upřímně: Stačí skutečně to, že se člověk obrátí? A co to vlastně znamená: Obrátit se?

Kdo prošel základním vojenským výcvikem, tak rozumí povelům typu: Čelem vzad nebo vpravo v bok. Ale co to znamená v duchovním slova smyslu?

Rozumíme zřejmě tomu, co to znamená v řeči. Člověk mluví a najednou začne říkat věci, které původnímu smyslu protiřečí. Možná chápeme i jednání. Třeba apoštol Pavel usilovně pronásledoval křesťany a najednou začal hlásat evangelium. Toto je krásný příklad vnějšího jednání po vnitřním duchovním obrácení.

Takže každé vnější změně v řeči nebo v jednání musí zákonitě předcházet změna v uvnitř člověka. V jeho mysli. V jeho srdci. A právě tomu rozumím jako obrácení. Nebo chcete-li změně. A to ne nějaké kosmetické. Ale tak zásadní, že se zákonitě musí projevit v řeči i v jednání.

Apoštol Pavel to pak konkretizuje výzvou: „ Kdo kradl, ať už nekrade, ...“ (Efezským 4:28) Můžeme k tomu přidat: Kdo jsi lhal, už více nelži. A já si dovolím přidat osobní prosbu: Kdo jsi mluvil vulgárně, už mluv slušně. (Efezským 4:29)

Teď máme důkladně popsáno, co se musí s člověkem stát, aby prohlédnul. Aby byl odstraněn závoj, který mu brání vidět biblickou zvěst jako něco živého, aktuálního a významného pro jeho život.

Ovšem jak se to může stát? Jak může člověk udělat tak velký niterný obrat, že mu to překope jeho myšlení, mluvení i jednání?

Apoštol Pavel nejprve jasně vysvětlí, kdo je ten Pán, ke kterému se máme obrátit. Ke komu máme obrátit svoji plnou pozornost. „Duch je tím Pánem.“

Pak následuje verš, ke kterému se rád vracím: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě …“

Jak je tento obraz podobný tomu, co se dělo s tváří Mojžíše. Mám na mysli to, když se vracel z hory Sínaj a jeho tvář zářila. (Exodus 34:29) Takže také naše tvář může podobně zářit. Pokud budeme obráceni ke zdroji této záře.

A jak končí můj oblíbený verš? „- to vše mocí Ducha Páně.“ Pokud se tedy obrátíme nebo přesněji budeme obráceni k Pánu, obrátíme se zároveň ke zdroji moci. Protože právě Duch Páně stojí už za naším zastavením. Za začátkem našeho přemýšlení. I za naší touhou po změně a nakonec i k návratu. Z návratu do místa, odkud jsme vypadli. (Zjevení Janovo 2:4-5)

Uvědomuji si, že slovo obrácení je všem dobře známé. Ale právě v tom je skryto určité nebezpečí, že nám tak zevšední, až nám nakonec vyprchá jeho význam a stane se pro nás jen prázdnou literou. Máme proto jedinečnou možnost znovu prohlédnout. Nechat si odstranit ten závoj, který nám brání vidět i tuto biblickou pravdu zřetelně a jasně. A já věřím, že nás v tom Duch Páně nenechá samotné, ale obnoví v naší mysli živost a pevnost každého duchovního kamene a to včetně obrácení. A to bych každému z nás přál. Amen.