Jde nám dílo od ruky?

Apoštol Pavel znal velmi dobře Starý Zákon. Vždyť byl žákem tehdy známého znalce a učitele zákona – Gamaliela. (Skutky apoštolské 22:3) Proto nikoho nepřekvapí, že se v jeho dopisech často objeví odkaz na starozákonní text.

Jako třeba nyní.

Exodus 36:1-2

Exodus 39:43

Exodus 40:33-38

Četli jsme, že „Hospodin dal řemeslníkům moudrost a důvtip pro veškeré dílo.“ A navíc jejich „srdce je pudilo, aby přistoupili k práci.“ Hned jsem si vzpomněl na podobný verš z Pavlovy epištoly: „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“ (Filipským 2:13)

Tyto paralely mi dosvědčují, že stejně jako působil Hospodin v době Starého Zákona, tak obdobně působí i Duch Boží v dnešní – novozákonní době. A jenom opravdový blázen by se působení – puzení tohoto Ducha bránil. Vždyť jak jinak bychom se mohli líbit Bohu? Pokud se díky mimořádným schopnostem a vnitřní touze darované Duchem našeho Pána nepustíme do díla, které pro nás připravil. Nebojme se tedy podvolit působení Božího Ducha, který byl stejný v době staré a je ten samý v naší době nové.

Pokročme dál v našem textu a to až na konec 39. kapitoly. Co tam čteme? „Mojžíš celé dílo prohlédl.“ Kontrola, zda je všechno tak, jak má být. Výstupní kontrola nebo kolaudace je dnes něco naprosto běžného. Jistě to známe. A vidíte, nic nového pod sluncem. Ještě byli na poušti. Ještě nestavěli domy nebo chrám a už Mojžíš provedl kontrolu díla!

A jak to dopadlo? „Vykonali je přesně tak, jak Hospodin přikázal.“ Bodejď by ne. Vždyť dostali od Boha mimořádné schopnosti. A každý měl velkou chuť do práce. Myslím, že to známe z vlastní zkušenosti. Pokud máme chuť do práce, tak nám to jde od ruky a také to jinak vypadá. Výsledek potom stojí za to.

Proto jim také Mojžíš nakonec požehnal. Požehnání od Mojžíše je to, co si všichni pracovníci odnášejí domů. Není to málo? Neměli dostat nějakou odměnu? Třeba z toho, co zbylo, co se nespotřebovalo při díle? To však byla oběť podávání, takže asi ne. Patřilo to Hospodinu.

Může být ovšem pravda, že si ve skutečnosti odnesli více, než kdyby dostali peněžní nebo věcnou odměnu. Protože peníze se rozkutálejí. Ale požehnání? To působí stále. Neubývá. Nikdo je nemůže ukrást. Proto stůjme raději více o požehnání než o kopu peněz.

Pojďme nyní na konec čtyřicáté kapitoly, která je zároveň i koncem celé knihy Exodus. Co tam čteme? „Tu oblak zahalil stan setkávání a příbytek naplnila Hospodinova sláva.“ Jinými slovy: Hospodin spočinul uprostřed Izraele.

Tak mi to zní podobně jako zaslíbení Pána Ježíše: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23) Co více by si mohl Izraelský lid nebo křesťané přát? Kdo by si na ně potom troufnul? Co by jim scházelo? Vždyť zdroj veškeré pomoci je uprostřed nich. Není někde daleko. Je na dosah každého z Izraelců a také blízko každému z nás!

Poslední co mě zaujalo: „Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, vytáhli Izraelci ze všech svých stanovišť. Jestliže se oblak nezvedal, nevytáhli, dokud se nezvedl.“

Kam by také Izraelci pospíchali, když jejich Ochránce a Pečovatel byl s nimi. A že o to před nedávnem málem přišli! Tak mi to hned navozuje prohlášení apoštola Petra. „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6:68)

A to je také výzva pro každého z nás. Možná, že nás leccos láká. Možná, že toužíme po tom, něco vyzkoušet. Nemusí to být nutně něco vyloženě špatného. Ale pokud by nás to vzdálilo od Hospodina. Pokud bychom tím zarmoutili Božího Ducha, takže by už nezůstal uprostřed nás, nezůstal by blízko nás. Zvažte sami, nebyla by to příliš velká cena za chvíli potěšení nebo radosti?

Ale naopak. Pokud vnímáme, že nás naše srdce pudí k nějakému dobrému dílu, tak se nebraňme. Protože na konci takového díla získáme požehnání, které časem neztrácí na své síle. A navíc Hospodin spočine uprostřed nás. A o to přece každému upřímnému křesťanu jde. Amen